|
| ||||
| ||||
|
— 37 —
vazujíce, zc smrt a zivot náš v rukou Páuc jest, sta- protrzeni a prerušení kazdého zdrrány a zachovány rým i mladým ]caidélto vęku eil jistý od Boha ulozen býti mohly se skutecnę starati a jiné také všecicno jest, tak, ze umríti máme, víme a Icdy, kde, kterak k nęmu dobré ciniti, coi dobrým, ctným a Pána Boha a jak nevíme ; protoz sluší Uditi a nespáti a v tomto bojícím muiűm ciniti nálezí. Toho nám dopomáhej oudolí smutném a plactivém radosti sobe nezakládati, Bűh otec, syn i duch svatý a blahoslávená pannenka neb nevíme kdy Pán prijde, povolá nás; a kdyi by Maria rodicka Bozí, Pán Bűh na vęky pozehnanej. zavolal, hled kazdý aby hotov jsa v cestu jemu jíti — Amen. nemeškal. A jestiti rada Kristova: Vęrná duše pomni ustavícnę na ta spasitedlná slova, utecme se k rnodlení, nez bude rozdęlení duše od tęla velmi zalostnę, ac jest jistý však všem skrytý cíl našeho zivota skonání Pűsobení sborű literáekýeh a tak nám potrebí jest modlení. Procez kdoz by koliv v kostele, zivotę spolecenském, páni literáti bud nękomu z našich bratrí a rádu po- ve škole, v umęní hudebním a vý- vinnę, aneb n ,komu jinému na zádost na funuse byli, tehdy pred marami s rozsvícenými svętly jdouce po- tvarném. rádnę po páru takové mrtvé tęlo s uctivostí az k hrobu doprovoditi a za odpuštęní hi!chű Páua Boha prositi, Vlastní i hlavní úcinkování spolecností nebo mši svatou obętovati povinnost jest a kdo by literáckých smęrovalo ovšem k povznešení to zameškal, slušnę pokutován býti má. bohosluzby primęreným a dűstojným zpęvem 8. Tito všickni chvalitební artikulové a rád dotad kostelním. Bęhem casu nabyl-v všalc spo- a tak dlouho trvati má, dokud by ode všech starších lecnosti literácké prirozeným vyvíjením svým a jiných literátűv nęco Pánu Bohu, církvi svaté pií- jemuęjšího a všechnęm pobozným katolickým kres[a- dűlezitosti mnohem vętší, tak ze pűsobnost nűm uzitecnęjšiho k spasení jejich se nevyhledalo, to jich i na jiná pole se rozšírila. vše pri své dobré a svobodné vűli bud všechno neb Ze zboznost lidu v kostele shromázdę- na díle zmęniti, aneb jakkoliv v lepší spúsob uvésti ného zpęvem dűstojným a v pravdę cír- sobę pozűstavujíce, však s vędomím Jeho milosti pana dękana (titul), pana purkmistra, pánűv radních, tak kevním se zvyšuje, jest nepopíratelné. Bylot aby proti jiz prijatému a starodávnímu v męstę a obci tedy prední zásluhou sborű litet-áckých, ze tétdLebrácké obyceji a zvyklosti a zvláštę proti pa- zpęvem svým na povznešení náboznosti trnému slovu Bozímu a narízení cirkve svaté apoštolské 1!du obecného úcinkovaly. S tím ovšem úzce 1Zímské kresfanské katolické a samospasitedlné nic souvisí zásluha, kterou sobę literáté o zve- ovšem nebejvalo a pied se bráno nebylo. 9. Le pak pri zpíváni, kdyz se jmeno spasitele lebení církevního zpęvu samého získali. Od a vykupitele pokolení lidského Jezíš Kristus jmenuje, literátű a pro nę skládány krásné zpęvy mnozí v kűru tak nedUanliví a váhaví jsou a za to ceské, jejichz vzácná cena a krása od hu- se stydí, poklonu uciniti tem dvoum nejsvętęjším debních znalcű posud obecnę uznávána jest jménűm; protoz ponęvadz jmenu spasitele našeho, a ku kterýmz aby zpęv církevní opęt se vedle epištoly svatého Pavla, nebeské, zemské i pe- kelné koleno se slcloitovati má, jeden kazdý z pánűv navrátil, snaha doby novęjší smęruje. Slozil-li bratrűv literátűv, kdyi se v zpívání jmeno nejsvętęjší kdo tenkráte píseti církevní, dal jí zajisté Pána Jeiíše a vidycky panny Marie rodicky Bozí jme- onen velebný ráz, jímz vynikají zpęvy ná- nuje, se vši uctivostí a pokorou se polclonití mají a to hodné a spravedlivę. bozenské starší vesmęs a které mocnę jí- to. Kdyi se pak pri obęti mše svaté ,Gloria in mají i znalce i laika. Svętská nebo jiná nepri- escelsis Deo« totiz »Sláva na výsostech Bohu« zpívá, męrená melodie nemohla ani spojena býti téi kdyz se v zpívaném anebo pri mši svaté cteném se slovy náboznými, to se prícilo citu i sluchu Patrem slyší ,et verbum caro factum est« »a slovo literátű, tak ze se műze o nich rici, ze »stáli tęlem ucinęno jest,,, mají všickni z panűv bratrűv po- vstati a. po dokonání téhoz svatého andęlského zpęvu jako s plamenným mecem u brány kostelní, i kdyz jak dotceno »slovo tęlem ucinęno jest«, jako aby se tam svętští zvukové nevkradli4" ). také pri dokonávání mše svaté v evangelium sv. Jana Nedá se pochybovati, ze zvelebení zpęvu v 1. kap, téz v Patrem »a clovęk ucinén jest« vyslo- kostelního męlo nemalý vliv na pęstování vuje, se pokloniti a kdyz se zpívá »Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému«, podobnę kazdý jestli ze by hudby i písnę svętské, nebot literáti prenesli sedęl anebo klecel povstati, poníienou poklonu Pánu zpęv z kostela zajisté i do tiché domácnosti. Bohu uciniti mají pod pokutou t gr. míš. Bohuzel máme však o hudbę svętské doby tehdejší zpráv pramálo, tak ze nelze ni- Povinnost a slib pánűv starších literátűv kterak o vlivu tom úsudek pronésti}3). Ne- My starší Uratií poctivého, poboiného a chvali- műzeme však opomenouti zmíniti se na tomto tebného bratrství a ieholi kinu literátského, jako"r. místę o nejstarší jednotę k pęstování svęt- snre dnešního dne na rok tento novej s jistým ské hudby v Praze (Collegium musicutn) vędomím a povolenim pana purkmistra a pánűv z jedno- stejného snešení pánűv literátűv za starší literáty voleni z roku 1616, kteráz snad po spűsobę sborű pro ochranu a zdrzení toho všeho dobrého rádu a na- rizeuí literátského k správę vystaveni, ze chceme a a-) OUmezujeme se pouze na nękolik tęchto vše- pripovídáme panu purkmistru, pánűm pánűm literátűm obecných slov, ponęvadz vypsání a ocenęní staro- a bratrűm tohoto poctivého rádu a reholi kűru lite- ceského zpęvu doby té zajisté obsazeno bude v IT. rátského to všechno ríditi, opatrovati a aby témuz díle spisu Konrádova o dęjinách zpęvu posvátného. bratrství pribejvalo pecovati a nad artikuly k tomuto 93) O nejstarších písních ceských ze 14, a t S. sto- bratrství zrízenými a ujatými, sami se v tom v piíklad letí viz pojednáni Fejfalíkovo v Sitzungsberichte der dobrý vystavíce, rukou ochrannou drieti, a aby bez Wiener Akad, sv, 39, str, 627 s notovou piílohou, | ||||
|