|
| ||||
| ||||
|
-38
literáckýcll zarízena byla, ale dlouhého tr- Z tęch tedy a z takových prícin pak purk vání nemc1a44) mistr a páni starší literáti i mladší pocti- Jaké oblibę sborové literátű se tęšili, vého rádu a bratrství kűru literáckélo mysl poznáváme mimo jiné i z rozlicných tęch svou k tomu a na to obracují, kudy by úvodű listű, jimiz o3 vrchností a od rad a jakými prostredky męštané k pocestnému męstských pravidla literácká stvrzována byla, zivotu privedeni býti mohli, chtęjíce, aby v nichz uznáváno všeobecnę blahodárné pű- nerádové, nesvornosti, nesjednocení k pre- sobení literátű nejen v kostele, ale i v zi- trzení prijíti, rád dobrý mezi mcštany zvláštę votę spolecenském. Ano stávalo se, ze usta- pak pocnouce od bozího domu a vyhledávání novení dotycná i mezi artikule spolkové cti a chvály Bozské dle nejvyšší moznosti prijata jsou. Sborové literátu byli takto utvrzen a upecetęn býti a zrost svűj míti prední mezi všemi bratrstvy tehdejšími, mohl,« Proto prý spolecnost literátű, po clenové jich męli býti jako »svíce« ostat- níz jen »nęjaká skrovná cástka« mezi mę- ním obcanűm, kteráz by jim cestu dobrou štany zűstávala, opęt obnovili. V artikulích ukazovala. Tak cteme k. p, v potvrzení pak literáckého sboru Jilldricho-Hradeckého pravidel literáckého sboru u sv. Vojtęcha zní clánek tretí takto : »A ze téz bratrstvo v Podskalí (z r. I5gi) skrze męstskou radu jako z ucenęjších sebráno obzvláštním zpű- Prazskou : »Z cehoz se poznává, ze ta je- sobem zpívání pri sluzbách bozích oddáno dnota literácká prede všemi jinými rády a tak jiným za zrcadlo ku príkladu a vzbu- a porádky má predek míti a tak také ve zování k poboznosti a chválám bozím vy- všech ctnostech jako v podobenství chval staveno jest, nálezité bude, aby literáti ne- bozských a poslouchání slova bozího ve vší toliko takové jmeno męli, nýbrz skutkem pilnosti, v svornosti a lásce uprimné i v ji- to na sobę ukazovali, skrz co by se jiní ných krestanského zivota okrasách pred- vzdęlávati mohli. A tak všickni a jeden citi má.« V predmluvę ke stanovám literá- kazdý z bratrstva jal: pri sluzbách bozích ckého sboru v męstę Lebráce cteme : »A v pilnosti vedle povinnosti své, tak i jináce jako na lautnę neb citare kazdá struna salva v obcování poboznę, šlechetnę, váznę, po- od sebe a jedna od druhé se natahuje, však kojnę, strízlivę se chovati a všeho toho, co nicménę jsouce spolu štymovány milou a by ku pohoršení bylo, jakozto ozralství, her, k poslouchání líbeznou resonancí a zvulc vy- rozpustilosti, zlolájství, rouhání, oplzlosti, dávají, ta],: pri męstę a obci męstské, kdyz svárűv a podobných vęcí varovati se, an o jeden ourad po druhým dobrým porádkem i jiné zvláštę ze svého bratrstva od toho narízen jest a kazdý svou povinnost vyko- odvozovati povinni budou.« Ze starší lite- nává ... , dobré spolecné srozumęní jest. rátští o to dbali, aby ustanovení tato od literátű skutecnę zachovávána byla, aby od r' Zprávu o této jednotę podal V. V. Tomek nich zádného pohoršení v obci se nedálo, v Daliboru i86o, str, 3. Za casu císare Rudolfa II, (1575-1612), kdyz dvűr císarský v Praze zűstával, o tom jsme se jiz dríve byli zmínili. chovala se tam zvláštní císarská kapela, skládající se z v~teéných zpęrákű a hudebníkű cizích i domácích, Jiná cást pűsobnosti sborű literáckýhh, kterí vedle pęstováni hudby svętské téz pri sluzbách ac ne bezprostrední prece ne ménę dule- bozích v kapli dvorské hudba a zpęv kostelní pro- zitá, týká se školství tehdejšího.lnámo vozovali. Nejvzácnęjší clenové kapely této spojili se r, 1594 ve zvláštní tovarišstvo zpęvácké, aby sluzby jest, ze ucení se zpęvu a hudbę tvoi•ilo jednu bozí, ku ktervmz se spolek ten kazdého ctvrtka Z hlavních cástí vyucování školního v dobę v chrámę bozího Tęla na Dobytcím trhu shromaido- tehdejší. Tím samým se dá vysvętliti, ze val, zpęvem a hudbou oslavovati. Protektorem sboru muzové, nabyvše ve škole vzdęlání literního, tohoto byl Pavel Sist hrabę Trautsohn, komorí a nej- nabyli i znalosti zpęvu hlavnę církevního, vyšší maršálek císarský, vrchním správcem pak Jakub Chymarheus, kaplan dvorský a výtecný hudebník jsouce kolikaletým praktickým cvicením (pozdęji probošt litomęHcicý, -i r, 1614) a druhým úpinę obeznámeni se všemi písnęmi církev- Pavel R'uinda, císarský varhaník, Spolek tento zanikl ními, které se tenkráte zpívaly. Chceme nejspíše hned, kdyz po smrti císare Rudolfa If. dcűr tuto jen krátce zmíniti se o zrízení školním, a hudební kapela císarská z Prahy do Vídnę presí- dlila. (Památky X, 732.) Kapela tato męla jii ku pokud se týce zpęvu a hudby (»musika« )45). konci panování císare Rudulfa, za jeho nemoci a za prícinou neclostatku penęz pri dvore velmi tęiké po- Ucitel zpęvu a hudby jmenován byl stavení. Tak vypravuje Beckovský II, 2., str. 49, ze »kantoru; na nękterých školácli byli i dva jednou r, 1611 muzikanti císaiští pocali pred hradem a tu obycejnę prední z nich nazýval se truchlivou nmziku dęlati, zpívaj[ce zalm: » Miserere mei Deusa, tak ze se myslilo, ze císar umírá a oni »praecentor cili zacinatel« (ponęvadz zac1- zármutek svtilj tak ukazují. Pravá prícina byla však ta, ze jiz dávno zádného plata nedostali a ze tím 41) Obšírnęji viz v clánl:tt utém ,.0 zpęvu u hudbę císarský dvűr pohnuti chtęli, coz se jim skutecnę ve starých školách ceských« v casopise » kola a zivot. podarilo. 1878 str, i g. | ||||
|