|
| ||||
| ||||
|
— 43 —
právę lícil, nikdy nepocliválí. Avšak omlu- z zidovského národa pošlí uzívali pri obra- viti se pi•ece dá z té príciny, ponęvadz na dech bohosluzebných zpęvu zalmového, jak takových místech neznají rozdílu mezi pres- jej jindy zpívávali ve chrámę jerusalemském. ným slohem církevním a slohem svętským, Mimo to víme zcela bezpecnę, ze v prvních at nedím svętáckým a rozpustilým. Co však dobách krestanstva hudebních nástrojű ne- strpęti, ano i omluviti lze v chudých ves- uzívalo se; mámet toho svędkem Plinia nicích horských a menších męstech, to by mladšího, který píše císari Trajanovi (nar. se z dobrých prícin nemęlo ani trpęti ani 52 po Kr.), ze »se krestané v jisté omlouvati na místech takových, kde nej- dni pred slunce východem shro- lepší a nejslovutnęjší skladatelé jsou známi mazdují a Kristu jako nęjakému netoliko dle jména, ale coz více vází, jsou Bohu strídavé zpęvy prozpęvují.« známi dle svých skladatelských a umęle- Také Kliment Alexandrinský píše: »My ckých plodű. V tuto pak kategorii dovoluji prý jednoho nástroje uzíváme: si vraditi i naše krásné męsto Kromęríz. slova pokoje, jímz Boha vzýváme, Za posledních let mohli jsme slyšeti nejednu ne však bubnű, trub a píštaL« A sv. práci hudební, která, co se týce techniky, Jan "Zlatoústý prekrásnę se o té vęci pro- stojí na výši hudebního umęní, práce opravdu náší, vykládaje zalm 150. praví : »David klasické. Pripomínám jen Dvorákovo Stabat uzíval cithery s bezduchými stru- Mater, Haydenových Sedm slov Kristových, nami, ale církev sv. uzívá cithery prekrásné oratorium Ilaydenovo: Paulus, pak zivotnými strunami ostrunęné; skladby Smetanovy, Fibichovy, Beethove- naše jazyky, naše hlasy, tot jsou novy, Mozartovy, Schubertovy a mnohých ony struny.« Podobných svędectví mohli jiných mistrű, jejichz jména bych darmo bychom více uvésti od Eusebia, pak z apoštol- zde vypocítal. ských konstitucí (z 3. století) a jiných pra- Ctęné shromázdęní ! Kde se provozují menűv.*) Nez pominouce to postoupíme skladby tal: vzácného zrna, tam jiz se u,űze hned ke IV. století, v nęmz hudba církevní právem zádat, aby se sloli od slohu, ac je-I i znamenitę byla zvelebena vęhlasným arci- jaký rozdíl mezi nimi, trochu lépe rozezná- biskupem milánským sv. Ambrozem. Sv. val, zejména aby se dęlily od sebe skladby, Ambroz nar. 333 studoval v Rímę, vynikal které se hodí pro koncertní síti aneb jen v umęní recnickém a ve filosophii, i byl pro hospodu, od tęch skladeb, které smę- záhy vrchním správcem cili vladai•em nad rují ke cti a chvále Bozí a mají tedy býti nękolika krajinami. Prišed jednou ve vládních podstatnou jakousi cástkou naší bohosluzby; zálezitostech do Milána byl jako náhodou, zkrátka Kromęríz zdá se mi, jest męsto ale vlastnę moudrým rízením a prozretelností takové, kde by se hudebnímu slohu církevnímu Bozskou od veškerého vęrícího lidu jedno- vęnovati męla taková pozornost, ja'cé se vę- hlasnę za biskupa zvolen na uprázdnęný nuje slohu profannímu, ovšem umęleckému. tehdáz bisk. stolec milánský. Ackoli se K tomu pak cíli a korci mohou znacnę pro- s pocátku zdráhal dűstojnost tu prijati, po- spęti vecery sv.-Cyrillské, které by nás po- sléze ji prece na sebe vzal. A tento ne- dobnę j ako chvalnę známé produkce Caecilian- obycejný, genialní muz zavázal sobę umęní ské zponenáhla obeznamovaly s nejlepšími církevní vűbec a umęní hudebni zvlášt k díkűm pracemi hudebními, slohem ryze církevním nejvętším. On to byl, jenz v církvi západní provanutými. Pocátek ucinęn dnes, k nęmuz zavedl zpęv antifonní, t. j. zpęv ode dvou já jako úvodem osmęluji se ctęnému shro- kűrű strídavę prednášený, zaloziv jej na zá- rnázdęní strucnými rysy vylíciti dęjiny po- kladę stupnic cili škal od D, Y:, F a G po- svátné hudby církevní. cínajících. Nechci pripomínati, jak velikých sobę sv. Ambroz získal zásluli o básnictví Ze jiz za dob apoštolských pri obradech duchovní, sloziv nejeden hymnus, jenz se bohosluzebných ucívali umęní hudebnímu, jest podnes v chrámech katol. ozývá; jako na pravda jistá; nebo jaký smysl męla by sic pr. hymny: »Splendor paternae glo- slova sv. apoštola Pavla, jimiz napomíná riae«, »O lux beata t rinita s« a mnohé krestanskou obec Kolossenskou, aby »s a m i j iné. sebe zalmy, zpęvy a písnęmi du- Sláva jeho jakozto znamenitého básníka chovními s milostí zpívajíce ucili byla hned za jeho zivo a všeobecná, a vzdy- a napomínali ?«V) Jakr- ten zpęv prvot- chá-li sv. Augustin ve svých Vyznáních: ných krestanű byl, nelze ríci s úpinou jisto- tou; jest však pravdę podobno, ze krestané *) Viz. Abriss der 1lfusikgeschichte nebst einem Wegweiser fiir den Klavier- und Orgehmterricht von *) Iru huloss. 3, 1G. Bernhard Kothe. Lcipzig, Verlag v. F. E. Leuckart 1835 | ||||
|