|
| ||||
| ||||
|
— 45 —
nadobro. V té prícinę jest chorál jako ten hlasý cili polifonní. Bęhem casu zavládl náš kazdodenní chlebícek, který clovęku obycej podkládati hlavní melodii aneb hlav- vzdy chutná, tak ze ho ani na skvostných nímu nápęvu nápęvy jiné, anebo, at uzíju hostinách nerad postrádá; i zasluhuje proto technického výrazu, vynalezen tak zvaný chorál prednęjší místo pred všelikým i slad- kontrapunkt. Tento název »k o n t r a p u n k t« lzýrni lahűdkami, já míním skladby hudební zdűvodnęn jest tehdejším zpűsobem kom- citem a nęhou oplývající, které na chvíli ponování, dle nęhoz kladl se bod proti bodu, smysly naše drázdí, pri kterých však srdce nota proti notę, a podstata jeho zálezí v tom, zűstává chladno jako led. ze rűzné hlasy, rűzné melodie dle jistých Vzhledem k tomu všemu, co jsme pra- pravidel splítány jsou v jednotný celek, vili, mohli bychom se nadíti, ze pozívá chorál coz jest az podnes jádro všeliké práce skla- všudy ve chrámech kresYanských zaslouzené datelské a ovšem také nejvętší umęní, vy- cti a váznosti. Ale bohuzel, není tomu tak; nalézti totiz kazdému hlasu a kazdému hudeb- zpęv chorální bývá castokráte zneuznáván, nímu nástroji zvláštní melodii a slouciti je at nedím, opovrhován. A proc? — Proto, umęlým zpűsobem tak, aby se navzájem ze se, jak nálezí, neprednáší, alespoń ne podporovaly a doplńovaly v dílo celistvé. s takovým citem, s takovou vroucností a ná- Vývoj tohoto druhu komponování padá do boznou náladou, jak toho právem zádá: ne století XIV. a XV., a prední zásluha o jeho kazdé chorálních not helekáni jest chorální vypęstęní nálezí Nizozemcűm. zpęv. Druhá pak prícina, proc choral tak Avšak bohuzel, tento o sobę výborný zrídka v našich chrámech se ozývá, jest, vynález zvrhl se brzy a to z té príciny, ze mnozí nemají ani tušení o veliké jeho ponęvadz ti, kterí skládali díla svá kontra- cenę jak naprosté tak vzhledem k hudeb- punktická, nezrídka všechen svűj um vyna- nímu umęní doby nejnovęjší. Ale tu by kládali na umęlá, nękdy i dosti titęrné spletení nám mohl nękdo ríci: »Aha, která by liška melodií, zanedbávajíce pH tom text, t, i. svého ocasu nechválila?!« Nechci já tedy nic se o to nestarajíce, lne-li myšlénka sám býti chvalorecníkem chorálu; nech at hudební k myšlénce slovné, na které visí, mluví za mne jiní, do nichz se nadíti smíme aneb ne. Mimo to vplichtil se do hudby úsudku nestranného. Wolfgang Amadeus chrámové i ten nešvar, ze za hlavní themata Mozart pravil kdysi, ze by dal všecku svou mší brávány jsou nápęvy oblíbených písní slávu skladatelskou za to, kdyby byl skla- národních, a podle nich pak i arše sama datelem mešních praefací. Un také jakoz męla své jméno, jako na pr, »K u p r o v ý i Felix Mendelssohn, Etienne Mehul a Fran- nos«, »Obrnęný muz« a p. Tu, kdyz tišek Liszt polozili za základ svých nej- se ta neplecha nejvíce rozširovala, nastala slavnęjších dęl motivy chorální. O svęde- reakce. Dne ii. ríjna 1561 byla snęmu ctvích a všeliké té chvále, jakou vzdávají Tridentskému predlozena otázka: nemęl-li chorálním zpęvűm Bern. Kothe, Ambros by se z chrámű vylouciti zpęv vicehlasý, a mnozí jiní, nemohu se nyní šíriti. Nic- kontrapunktický, a ponechati radęji sáru ménę toho prece pominouti nemohu, co chorál gregorianský? I usnešeno posléze, s velikým podivením praví Halevy: »K t e r a k ze »všeliká hudba, na níz za príci- prý mohou knęzí katolictí, majíce nou prűvodu varhan aneb zpęvu v církevních zpęvech gregor. nej- lpí nęco neslušného aneb necistého, krásnęjšínáboznémelodie, jakých má býti z chrámű vymítęna.« vűbec stává, pripouštęti do chrámű Roku 1563, kdyz snęm byl ukoncen, nuzotu hudby moderní?« šlo o to, nálezy snęmovní provésti skutkem. Ale dosti o torn. Skoda, ze nemohu Co se týce posvátné hudby, byla práce ta zevrubnęji vyloziti, jak se chorál z Italie svęrena kardinálu Vitellozzimu a sv. Karlu záhy šíril po západní Evropę, jak zejména Boromejskému, kterí sobę pribrali ještę ve Francii, Anglii a Nęmecku, podporován 8 clenű z papezské kapelly. V nękterých jsa dílem od panovníkű (Karel Veliký), vęcech byli všichni za jedno, jako na pr. dílem od knízat církevních a klášterűv, t, ze se pri zpęvu nemají nikdy soucasnę utęšenę zkvétal. Nechci také pripomínati, zpívati rozdílné texty, rozdílná slova; z. ze jak nesmírný pokrok se stal za vęku XI., mají býti mše slozené na themata písní kdyz Quido Aretinský (Quido z Arezza) národních z kostela na dobro vylouceny; vynalezl notové písmo, a prepsav antifonár 3. ze volba textu k mottetűm nemá býti Rehorűv ustálil, co dríve v melodii kolísá- ponechána libovűli skladatelovę, ale má se valo. Dovolím si radęji upozorniti ctęné bráti bud z textu liturgického, nebo z písma své posluchace na jistý vynález, jenz z bý- sv. a sv. Otcűv. Nadto chtęl ještę sv. Karel valého zpęvu jednohlasého ucinil zpęv více- Boromejský, aby skladby hudební textu ne- | ||||
|