|
| ||||
| ||||
|
— 52
prvního rádu, píše o Palestrinovi: »Kdyz posléze zűstal v Mnichovę, jsa vrchním ka- se ty zvuky (Missa P. Marcelli) poprvé pelníkem vévody Alberta V. pri nejslovut- v syxtinské kapli rozezvucely, v oné svatyni, nęjší tehdáz kapele mnichovské. Bylt on která nedávno teprv umęním stavitelským skladatel netoliko bohatę nadaný, výtecník, a malírským byla zvelebena, skocily prý jakých se za sta let jen malicko rodí, ale tyto musy se svých kresel, objaly v náruc téz skladatel nad jiné plodnęjší. Jeho práce musu hudební jakozto svoji rodnou sestru, pojme sotva 6o foliových svazkű a co se všichni také posluchaci byli vętším podivem týce vniterné ceny jeho dęl, poukazuji ctęné uchváceni, nezli kdy posluchaci za doby své posluchace na zivotopisce Orl. Lassa, recké, naslouchajíce zvukűm znamenitých zejména na úsudek výtecného a geniálního svých pęvcűv a básníkű.« *) Podobnę také, znalce umęní hudebního, kanovníka dra Pro- ac ne tak poeticky pronáší se o Palestrinovi ske-ho. Konec Orlandűv byl velice smutný a Arrey Dommer, rka: »City, jez mají v církvi podobal se konci našeho i Bedricha Sme- katolické jedinę vládnouti, došly (pracemi tany. Zemrel téhoz roku jako Palestrina, Palestrinovými) hlubokého a vęrného výrazu ; totiz r. 1594 svrchované umęní ucinęno jest prirozeným, vykvetl církevní sloh, sloh vázný, slavný, Ku konci vęku XVI, a na pocátku velikolepý, prázdný všeliké vášnivosti, ale XVII. byl dvűr Rudolfa II., krále ceského, i všeho umęlkování, velevýznamnou symbo- jak známo, stredištęm vęd a umęní v naší vlasti. Byl-li pak i v prícinę hudby posvátné? likou tonű tajemství Bozská prahnoucí duši napliiující!« Ano, všichni, kdo psali aneb Zdá se, ze byl; nebo se tu setkáváme s muzi, jako jak. Gallem, rodilým v Krajinę a nękdy píší o Palestrinovi, vzdávají Palestrinovi jako na povel jednu chválu. A právem, téz kapelníkem olomúckého biskupa Stanisl. Pavlovského, se Lvem Haslerem a j., kterí nebo Palestrina jest v dęjinách posvátné sobę zaslouzili slavného jména a jejichz díla hudby milníkem, jenz kromę Rehore Ve- likého nemá sobę rovného. dnes ještę velikou pochvalu hlásají o svých mistrech. K jeho jménu a nękterých jeho rove- sníkű, jako Ludvíka da Vittoriá, Giov. Na- Od té však doby, totiz od XVII, vęku, niniho, Fel. Aneria, Rehore Allegriho a nę- zabocila hudba, jindy témęr výhradnę ve kterých jiných poutá se název z l a t é h o sluzbę církve, na zcela jiný smęr. Nové vęku posvátné hudby církevní, kterýzto vynálezy hudebních nástrojű rozmnozily skla- vęk tím snáze utkví v pamęti naší, ponę- datelűm látku a prostredky tecliiiické, ducli vadz téze doby i písemnictví naše ceské pak casový odvádęl je cím dál více na pole znamenité dospęlo výše a podobným ná- svętské. Nejprednęjší formy umęleckých zvem az podnes od mnohých se ctí. tvoreb hudebních byly; oratoria — skladby Palestrina zemrel 2, února 1594, byv to podobné Dvorákovu Stabat Mater a sv, prve svým prítelem sv. Filippem Nerim Ludmile — a pak zpęvohry, ve kterézto ku smrti pripraven a zaopatren. Do jeho prícinę byli Jirí Bedi•ich H1nde1, Jan Šeb. rakve ulozena jest olovęná tabulka s ná- Bach, Krištof Vilibald Gluck, Jos. Hayden, pisem:»Joannes Petroaloysius Prae- Mozart, van Beethoven, kdybych mnohých nestinus, Musicae Princeps« (kníze jiných, jalo Schuberta, NVebra, Mendels- umęny hudební). sohna, Schuhmanna atd. pripomínati nemęl, Kromę Palestriny zasluhuje obzvláštního mistri na výsost výtecní. Nękterí z nich povšimnutí ještę Orlandus Lassus, vlastnę psali sice i k bohosluzebným obradűm nové Roland de Lattré, narozený 1520 v Monsu skladby, ale jejich práce jsou az na ne- (Bergen) v Henegavę, jakozto soucasník patrné výjimky smutným dokladem toho, jeho a jakozto nejposlednęjší velmistr 11u- ze, jako se kdysi svętská hudba zivila z fo- dební školy Nizozemské. Maje neobycejné rem a obsahu hudby církevní, tak napotom vlohy k hudbę a vládna prelíbezným hlasem hudba svętská do clu•áműv a k bohosluzbę byl jiz v pacholeckém vęku trikrát tajnę se vtírala. Hudba chrámová, ackoli vzdę- unesen, az pal: s povolením rodicű zűstal lávána jsouc od tahových sice výtecníkűv, u generála Gouzagy. Ten jej dal cviciti ona chatrncla, a byla by bezpochyby ve v Milánę a na Sicilii, a Orlandus Lassus smutné dospęla konce, kdyby se jí celým byl v 21 letech jiz kapelníkem v Rímę. srdcem a energií právę obrovskou nebyl Odtud konal cesty po Anglii, Francii, az ujal ch-. Frant. Vit,; a s ním a po nęm cetný zástup jiných prátel ryzí hudby cír- kevní, snazíce se vytrhnouti ji z onoho *) Baini (t 1842): »Ueber das I.eben und die Wake Palestrinasa. Ueberblick von F. S. Kandler. proudu, jehoz poslední a svrchovaný cíl Leipzig, Breitkopf .ti H irtel, jest ploditi zálibu a lahoditi smyslűm a za- | ||||
|