|
| ||||
| ||||
|
-53
chovati hudbę církevní onen ráz, jenz ji oprávnęn, stejné at k nęmu hledíme se sta- odűstojńnje býti prűvodkyní posvátných noviska historického neb aesthetického, ale obradű bohosluzebných a závoditi s nimi ze jest tento recený sloh jedinę pravý, nejprvé o vętší cest a slávu Bozí, ale téz kterého se církvi katolické výhradnę pri- o to, aby se srdce vęrícího lidu ke zboznosti drzeti jest; ze jest on jako normou k po- a ke svatosti roznęcovalo. Wittovi nálezí suzování novęjších dęl na poli hudby cír- prední zásluha, ze netoliko ziv}""m slovem, kevní, tak sice, ze komposice kazdá tím ale i pérem a novými prekrásnými pracemi bude z pravidla dokonalejší, cíln obsahem skladatelskými hudbu církevní, této doby i formou více se blíziti bude klassickým jiz znacnę pokleslou, priblízil klassickýln plodűm dob minulých. Coz se ovšem stane formám doby starší, zejména chorálu Re- a dotcený druh hudby církevní bude tím hore Vel., jakoz i mistrovským výtvorűm utęšenęji zkvétati, cím hloubęji v jeho pod- Palestriniho a rovesníkű; nad to ze nalezl statu vniknelne a cím lépe jeho dosah po- vhodný prostredek, aby se známost a záliba známe. presné hudby církevní po katolickém svętę Tot tedy strucný nácrtek posvátné šírila, zaloziv jednotu sv. Caecilie, která u nás hudby církevní, hledíc k ní se stanoviska slove svato - Cyrillská, nyní daleko široko historického. Dobré by ovšem bylo, kdyby rozvętvenou, jejíz úcel nese se predevším se tato suchá kostra vhodným zpűsobem k tomu pęstovati presnou církevní hudbu dopiniti mohla. Nám také samým bylo by jak ve chrámech tak mimo nę a k platnosti nemalým potęšením, kdybychom svým ca- privádęti pravdu, ze ten ráz, ten sloh, který sem jako dnes po stránce historické mohli k nám vane z doby sv. 1lmbro2e, sv. Re- o hudbę církevní pojednati po strájice li- lioi"-e papeze a Palestriniho, jest netoliko turgické a aestetické. III. Pűsobení sborű literátských v kostele, v zivotę spolecenském, ve škole, v umęní hudebním a výtvarném. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tad ra. (Pokracování.) Kdekoli byl zrízen sbor literátű, bylo sotva bylo u nás k takové dokonalosti po- prední starostí starších jeho, aby zaopatreny vzneslo, kdyby zakládání spolkű literáekých byly všecky potreby, hlavnę knihy zpęvní, casu toho v Cechách a na Moravę nebylo latinské i ceské, psané i tištęné. Veliká tak valnę se rozšírilo a tím i prícinu Ic spi- rozšírenost sborű literácicých po celé vlasti sování a ozdobování potrebných jim kan- ceské byla prícinou i veliké poptávky po cionálű nebylo dalo. Jakozto nejznamenitęjší knihách tahových, hlavnę po krásnę psanýeh umęlci v tomto oboru prosluli ve století a malovaných velikých kancionálech, gra- šestnáctém v Praze Jan Táborský z Klo- dualech a jiných zpęvnících, tak ze ve sto- kotské Hory a Jan Kantor st., soused Novo- letí šestnáctém zrízeny byly skutecné dílny, męstský, dále F. Polirar, Matouš Radouš, v nichz vedením vynikajícího umęlce nękte- Jirí Laches Nepomucký, Matouš Ornyš rého mnoho pracovních sil na zhotovování z Lindperka, Jirí Rychnovs,,cý a jiní po- takovýchto kancionálű pracovalo. Knihy mocníci jich, krasopisci i malíri, skladatelé tyto formátu obycejnę obrovskélio, ozdo- nápęvű i básníci písní církevních. Chceme bené casto prekrásnými malbami miniatur- tuto jen nękteré dolelady uvésti, jak literáté ními a jinými okrasami po krajích i v testu, se starali, aby kancionály takové k jich obrazy historickými a portretními, jsou po- potrebę zhotoveny byly. sud v mnohých mcstccli vzácnou památkou Jiz dríve jsme se byli zmínili, ze nej- na stávavší zde sbory literácké, skvęlý m starší pri kostele svatého Ducha v Hradci provecicním rovnají se nejvýtecnęjším toho Králové chovaný kancionál darován byl druhu památkám zahranicným, ano nezrídka literátűm pri témz kostele od męštana ta- i nad nę vynikají. Műzeme smęle tvrditi, męjšího Jana Franuše r. 1505. R. 1583 dne ze by se umęní krasopisecké a malíi-ské 4. cervence vstoupil arcidękan Jan Bene- | ||||
|