|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátnou
Cyrillské. Probos-t Václav Stulc. atriarcha ceský odešel. S ním kus historie ceské se FIM~zakoiicll. Dlouho po nęm budeme teskniti. V zivotę svém dovedl ideálnę sdruziti svatost stavu knęzského s obę- tovností lásky vlastenecké. Ta dvojí láska v srdci jednom ucinila jej velikánem. Chudę zil, bohatę rozdával. Dva mezníky stojí na hranicích knęzské cinnosti jeho, v údolí jeden, na skále druhý, — chrám sv. Cyrilla a Methoda v údolí Karlínském a svatynę sv. Petra a Pavla na skále Vyše- hradské. Jak zil, tak umíral a zemrel. Zil, bera se nezvratnę drsnou stezkou k výšinám dokonalosti krestanské, umíral, snášeje dlouhé útrapy oddanę po zpűsobu svętcű, zemrel, prekrociv práh vęcnosti pripraven a s úpiným vędomím. Na výsluní tak jasného príkladu zhríval se zák, jenz od let jinošských obcoval s ucitelem v nejdűvęrnęjším a v nej- ncznęjším pomęru syna k otci. Za ta dlouhá léta ani jediný mrácek nezkalil nebe lásky. Svazky tak pevné ani smrt ne- pretíná. Ozvęna slov, jimiz otec na odchodu se synem se loucil, v uších zníti neprestane. Památka knęze ideálního svítiti bude do duše tou dvojí láskou, která zűstane cílem zivota. Slib nad hrobem platí do hrobu. | ||||
|