|
| ||||
| ||||
|
— 63 M
vytištęno. Ale co pak si mám pocít, kdyz píšu referát, Tuti bolavá stránka, která, k níz kdyz primnoil se Ten prece musí být vęrný a pravdivý. A také to nati ještę nevdęk, ba surová mysl rodicűv, dovede mnohdy povím, ie neodpustil nám ani noty. Zvláštę co prišel ai k zoufalosti dohánęt. Tím ale nechci koncit, to z Prahy, kdez o sv. Janę navštívil klášter Emausský ; mimodęk vlezlo do pera. Kdyz rádky tuto napsané odtamtud prinesl si ten carovný proutek, o kterém jsem znovu precítal, hezkou chvíli zűstal jsem nad jsem mu tak casto vyprávęl, prinesl si ten poklad, nimi zamyšlen. Ani forma, ani obsah není to, co mi který dosud nám scházel, ten citupiný prednes, ta vlastnę uloieno bylo. Ale kdyz jsem v duchu vidęl crescenda a decrescenda, to rozdęlováni nnenm,,. Kde pred sebou tu Vaši tvár, tu pomyslil jsem si, ze se svornosti, tam i láska a poslušnost. Kazdý z nás cllc ani hnęvati neumíte, a tak posýlám Vám tyto rádky sil svých prispęl hiivnou svou a tak myslim, ze i pan a iku: Je to dopis soukromý, psaný perem venkov. regenschori i pan dirigent sboru svého uznání ne- ského uprímného Vašeho ctitele a plat[ tomu knęzi, odeprou. Casem navštivil nás v hodinách cvicebných který u nás loni byl, nás tak potęšil, v našem srdci vel, pán P. Brázda, kaplan a katecheta zdejší a tu navzdy celné místo si pojistil, ale neplatí redaktoru pilným záckűm zraky se zajiskrily radostí, liknavęj- ,,Cyrilla,,. A proto prosím: I[odí-li se z dopisu toho ším zahorelo lícko nachem. Ku podivu! Kdyz zacali nęco, racte laskavę vybrati a pro pana redaktora jsme s chorálem, coz tu bylo s naší strany nedűvęry uchystati, nehodí li se, nui nechf najde zaslouieué a sebezaprení, aby ty tváie naše nebyly cvicencűm místecko v koši, kde jistę nęjakého Uratrícka nalezne. na dobro k postrachu. A lid? Ten z kostela nám Kacle z nęho pak vzíti sobę jenom to srdecné a utíkal, jakmile se dozvędęl, ie zas bude ta »hekaváu, uprímné pozdravení a prání, aby Bűh rácil Vám dáti jak chorálu prezdęl. A jaká zmęna! Dnes tęšíme se zdraví a síly, jez jménem Mirošovské Jednoty Cyrillské na kaidou nedęli, lid z dalekých vesnic piichází tlumocí ze srdce nejoddanęjšího v hluboké úctę poslechnout a vytrv,ó do posledního aklcordu. Není Josef Sláma, nedęle a není svátku bez zpęvu gregorianského. I kdyz ucitel. ctverohlasou mši zpíváme, i kdyz nękdy — ale to sotva trikrát do roka — tak zvanou nfigurálni mšic !.e Z1ouiC. (Zahájení reformy církevního zpęvu máme — bez íntroitu, gradualc a communio nikdy v traktu Slanském.) Laskavost dűst. p. Ferdinanda to není — to zpívá sbor ucitelský, celkem 6—9 hlasű. Leltnera, borlivélto apoštola reformy hudby církevní, A zpíváme vidy cásti tyto na den dotycný patrící, a velect, p. Františka Chluma, reditele Cyrillské školy Veled. p, farár opatril 6 knih Epitmrte Graduale pęvecké, jakoi i milá ochota ctęných dam a pánű Romani, mimo to máutc veliké h'yrialc foliovc. Téz sboru Cyrillskélto z Prahy pripravily męstecku našemu knihu, prűvod varhan k tęmto, opatril veledűst, za- výtecné hody umęlecké. — V nedęli dne to, cer- kladatel zpęvu gregorianského u nás. Letos nacvicili vence t. r, provozována za prícinou nastoupení cinnosti jsme novę: Missa in festis solemnibus a Hruškovu nového reditele kiiru našeho p. Antonína Wolfa, bý- 4hlasou mši (Velehradskou). A dne 15• cervence valého, chvalnę známého sbormistra a výtecného var- męla jednota naše slavný cleu. Sešli se tu clenové haníka Obecné Cyrillské jednoty v Praze, a zárovert na ucitelské jednoty Rokycauské i pp. kollegové Dobrív- oslavu zahájen[ reformy kostelního zpęvu Stehleova ští z okr. Horovického ke schűzi, jejíi hlavní cástí mše: „Salve regina„ s chorálním Introitem a Com- programu byla prednáška o církevním zpęvu vitbec muniem, Gradualem, Offertoriem a Pange lingua od a gregoriánském zvlášf, v niz uvázal se kollega pan Josefa Foerstra. Výborné ty skladby a v pravdę A. Jílek. Cetné to shromázdęní prítomno bylo slavné umęlecký jich prednes ukázaly nám krásu a dűstojnost tuši svaté. Premnozí z nich slyšeli poprvé ve svém pravého zpęvu chrámového. Srdce naše plesala, duch zivotę chorál. A my dali sobę záleieti, uebof nás vznášel se k výšinám nadhvęzdným, tíseit z prsou poslouchali také znalci, výUorni hudebníci. Pak męl mizela a zrakové všech zietelnę mluvili: »Nęco ta- p, kollega Jílek prednášku. Kdybych se o ní rozepsal, kového, tak umęlecky, s vroucí nęzností provedeného rozhnęval bych Vašnost i jej, ie predlouhým dopisem jsme nikdy dosud neslyšeli!a — Cyrillská jednota unavuji, a p. kollegu pro chválu, jiz bych se vyhnouti zajisté takovýmito apoštolskými cestami svými najisto nemohl. Toliko to podotýkám, ie takových prednášek, vypudí z kostelttíclt kűrű starý šlendrián, jenz po celé tak vęcných a predce tak milých a poutavých a pri milé naší vlasti se byl zahnizclil, a vzbudí v srdcích tom vzletných pomohlo by chorálu do míst, kami lidu lásku k dűstojnému zpęvu církevnímu. U nás jinak není nadęje, ze by se tak brzo dostal. Hruškovu najisto polozila základ k budové církevni reformy a mši zpívali jsme poprvé pri mši sv., kterou slouiil męstecko naše povidy jí nekonecným díkem zavázáno veledűst. náš p, farám dne 27. cervence, v den 251etého bude. Všude ozývá se prání, .by mozno bylo v chrámu Svého jubilea knęzského, o pouti sv,-Jakubské podruhé. našem tak zpívati, jak zpívala Jednota z Prahy«. A tak skoncili jsme opęt jeden, 3, rok, co chorál Doufáme a vęrime pevnę, ie snazivé píli a svędomi- pęstujeme. Spoléháme jen na síly své a milé školní tosti nového našeho pana reditele podarí se c h r á- dítky; coz byl by to pokrok jinší, kdybychom i do- mový zpęv, jenz zde dosud velice za- spęlých zpęvákű męli. Školn{ dítky nejlépc se vy- n e d b á n b y 1, obroditi a povznésti. Pűda jest pri- cvicivši opustí školu, rozejdou se a práce pocíná pravena, seménko mnohoslibné v nf ulozené uz klíciti znovu. Ale co naplat. Tak bývalo, tak bude vzdy, pocíná. Pan reditel kűru zalozil zde školu pęveckou, | ||||
|