|
| ||||
| ||||
|
Majitel, vydavatel a redaktor:
ERDINAND ~EHNEI, Císlo 6. V Praze, dne 5. června 1875. Vychází vždy 5, každého měsíce. Předplatné, jež činí s poštovní zásilkou na celý rok r. m. zl. 2. na pál Teta „ „ i přijímá pouze na je- dnu z těchto dvou dob administrace v Karlíně čís. 234. Jen frankované listy přijímají se. Rukopisyredakci zas slané nevracej{ se. Dopisy, týkající se redakce, budtež za- sílány franko Ferd. Lehnerovi v Karlíně č 234. Rek'amace zasílány budíce do expedice v kněhkupectví Mikuláše a Kuanpa v Karlíně č. 42. Robík II. 0 t .1 r) Urdin^r ,ítní list diecése B r u ~, n s k é z 30. ledna 1875 uvádí jak následuje Odporučení „C e c i 1 i e časopisu pro katolickou hudbu posvátnou. Od počátku r. 1,74 vychází v Praze časopis věnova,ij hu;lbě kostelní j~izykem českým, vydávaný I ordinandem Dehner-em v Karlíně c. z34. L~ eleili časopisu jest vypuzení světského, necírkevního ducha z hudby kostelní a nové ražení dráhy připojeníur se k lepším a vznešen~jším clílum starých mistru, aby takto docílil se sloh hudby posvátné čistý, s církevními zákony úpině shi,dnjící se. Jak z právě ukončeného prvního ročníku vy-svítá, pracovala redakce k dosažení vznešeného cíle s rovnou horlivostí, jak dovedností. Má-li však účele dokonale se dosíci, jest předce potřebno a novyhuntedlno, aby veškerý ctihodný klerns na záležitosti t,ó dal sobě záležeti a namáhání rodakce podporoval jak četným předplaeením, tak i všelikým jiným spůsobem směřujícím k dosažení účele; pročež mu záležitost řečenou co nejvřeleji odporučuji. Předplatné obnáší i s poštovní zásilkou jen 2 z1. r. m. Co nejdříve bude se leště přidávati prozatím co bezplatná příloha „Method”, časopis věnovaný umění církevnímu vůbec. Dáno v biskupské konsistoři Brněnské dne 30. ledna 1875. Sarei, L. Knopp, biskup. sekretář. Ordinariátní list P r a ž s k é arcidiecése č. 7. r. 1875 praví takto: „C e c i 1 i e.” Časopis pro katolickou hudbu posvátnou. Ku oslavě služeb BoG1Ch nemálo přispívá dobře zřízený zpěv kostelní, který při s l a v n ý ch službách Božích podstatnou částku liturgie tvoří. Církev sv. sama určila částky, které a spůsob, jakým má zpívati kněz a kůr. Oltář s kůrem v úzkém se nacháze1í spojení. Kněz intonuje, kiir pokračuje. Ve střídavých zpěvích kněze s kůrem posvátná i dojemná panuje vzájemnost, která se má vyznačovati též milou shodou. Tentýž duch vznešený, který zaznívá z velebných intonac „Gloria” a „Credo”, z pro-stého tonu modliteb a z bohatšího nápěvu prefae.e, jakož i ostatních zpěvů oltářních, má se odrážeti jakožto ozvěna posvátná s kúru pěveckého. Jen tehdáž, když v liturgii jeden duch vane, jeví se v harmonické celistvosti nebeská záře a velebná krása posvátné bohoslužby katolické. Církev, která i ne,jnepatrně,jší pohyby při výkonech bolioslužebnýeh předpisuje, spořádala také zpěv, jaký při službách Božích zaznívati má. Zpěv sv. Řehoře, tak zvaný chorá 1 g r e g o r i a u s k ý, jest zpěvem Církve, v Graduale Romanum, ve Vesperale Romanum a v jiných knihách liturgických obsazený a zákonnitě předepsaný, z něhož délkou věk^i vyrostl jako z plodného kořene bohatý z p ě v v í c e h l a s n ý, který současně s bohatší architekturou a s nádhernější liturgií se vyvíjel. Sluší-li chorál gregorianský právem nazvati z p ě v e m C í r k v e, jest vícehlasný zpěv slohu Palestrinova z p ě v e m v C í r k v i; jest mistrovsky provedeným, hlasy vzájemně se proplíta- 6 | ||||
|