|
| ||||
| ||||
|
-69-
atd. atd. Zajisté jadrná svętská hudba vyzadují sice výtecný vokální a instrumen- komorní. tální aparát, úcinek jich však jest doi;o- Uznáváme klasiky Haydena, Mozarta, nalý. C a l d a r o v i byli církevní klasikové Beethovena a ostatní, ale víme téz, jak da- vzorem, on však mimo to nepohrdal i vy- leko napodobení :éto v pravdę klasické mozenostmi doby své, kterých v pravé moderní hudby dospęlo, kdezto s l o h míre uzil. staroklasický a novęjší smęr Ne bez príciny pravil romantik Schu- hudby posvátné, tęzící z veškerých mann: »Cvic se pilnę ve ctení starých klícű, vymozeností hudebních, podaly náladu jinak mnohý poklad hudební tobę tajem- takovou, která nikdy na ono scestí ne- stvím zűstane.« A mimo jiné praví historii: zbloudí. A r r e y z D o m m e r ű o Palestrinovi : »Ná- Sluší totiz uváziti, ze symbolicko-dra- lada, která v církvi katolické ovládati má, matický smęr oratorní utrpęl vlivem diva- nalezla zde (v Palestrinovi) hluboký a delní hudby svętské. Historikové vesmęs pravý význam, nejvyšší umęní a pravý dotvrzují, ze H á n d e l a Š e b. Bach ve církevní sloh se prirozenę vyvinul. V á z n ý svých duchovních kantátách, zejména po- slavný veliký sloh, pomíjejicí veškeré slednęjší ve svétn velikém díle »Mše h-moll« umęlkování a veškerou náruzivost. Touová ac protestant, mnohem více katolíkem byl, symbolika jest prostredníkem mezi bozským nez mnozí pozdęjší skladatelé katolictí. tajemstvím a tušícím citem. Jest rovnęz jasno, ze mnozí skladatelé Bohuzel nemozno mluviti v tom stnyslu církevní doby nové bedlivę sobę tęchto vy- o hudbę operetní, která se do kostela ve- mozeností hudebních všímají. Taktéz dluzno drala; rekl jsem jiz, ze ani v nejmenším doporuciti k váznému studiu instrumentální nestojí v souhlasu se slovem liturgickým. díla C a l d a r y. Velmi dűstojná tato díla Stűjz zde na príklad: Poco allegretto. atd. atd. Allegro vivo. | ||||
|