|
| ||||
| ||||
|
-6q
III. Pűsobení sborű literáckých v kostele, v zivotę spolecenském, ve škole, v umęní hudebním a výtvarném. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tad ra• (Pokracování.) Podle stanov povinni byli starší literátští staveny i jinak odcizeny byly, tak ze jen vésti knihu zápisű cili pamętní, v níz vedle malá cást jich se zachovala','). pravidel svých męli veškeré dűlezitęjší usne- Delší cas trvalo to, nez opęt pricinęním sení a znamenitęjší události sboru jejich se hlavnę knęzí katolických nękteré sbory li- týkající zapisovati. Jest pravdępodobné, ba terácké — ovšem nyní také katolické — jisté, ze tak u všech sborű literáckých se cinnost svou opęt zapocaly. Jakozto jeden dálo. Jaké zprávy zajímavé, týkající se snad z predních obnoven jiz r. 1628 sbor lite- veškerého zivota kulturního v Cechách, mohli rátűv v Jindrichovę Hradci, jemuz bychom cerpati z knih tęchto, kdyby se listem daným dne 2. cervence 1628 Vilém nám byly dochovaly! Takto však jen ne- hrabę Slavata a Lucie Ottilie z Hradce, patrná cást zápisű tkli a to ještę veskrz manzelka jeho, nové artikule, jimiz by se z do`, pozdęjších zachovala se v neprízni príštę ríditi męli, potvrdili. Pravidla tato casové, tak ze o literátech, instituci to v Ce- ukazují nám jiz zrejmę zmęnęný ráz této chách tak všeobecnę rozšírené a blahodárnę novęjší spolecnosti literácké, an nejvętší úcinkující, zprávy jen po drobtech a s na- vliv na celé rízení i na volení starších pri- máháním sbírati műzeme. rknut jest rektorovi jesuitslcé koleje a pro- boštovi hradeckému. Z téhoz roku 1628 i v. nacházíme také opęt zmínku o literátech ve Slaném; dne 8, listopadu t. r. prijat Upadek sborű literáckých za byl totiz S. Kruciger, kantor školní, za mę- války trieetileté, jich znovuzrízení štana a napo.nenut, aby obzvláštę kűru li- a opętné rozšírení az do konecného teráckého pilen byl. Zdá se však, ze i »bra- zrušení roku 1785. trina« slanská ještę po delší dobu jen zivorila; Doba kvętu sborű literáckých v zpűsobę, teprve r. 1636 byla zase obnovena a dne jak právę vypsána byla, trvala po celé sto- 16. ledna »s jistým zdáním pana dękana« letí šestnácté a v sedmnáctém az do bour- a snesením se purkmistra a pánűv voleni ných dob války tricetileté, které jakoz vše- a narízeni jsou pan )irík Hauzburský za obecný úpadek národa ceslzého zpűsobily, inspektora, aby se v kostele nic scestného talc i spolecnostem literátű byly záhubny. proti víre katolické nezpívalo, Sam, Kruciger Kdyz bęhem osudné této války veškerá co) Tak na pr, nacházíme následující zprávu tý- skoro intelligence vyhubena byla nebo z Cech se vystęhovala, męsta a vesnice spustly, kající se literátu Męlnických: R. 1653 podal tehdejší dękan Jan Val, Mazovský ]:u kousistori stíznost proti kostely z velké cásti opuštęny, spustošeny radę m. Męlníka, ze dűchody zádušní ztencuje a ze a bez knęzí byly, nerozléhaly se arci více téz skvostný kríi jakýs nękdy literátűv Męlnických ani velebné zpęvy literátű v kostelích, spolky zastavila ci prodala. Proti tomu ospracedlhují se Męl- nictí a píšou konsistori: +,Za prícinou pak literáckého literácké zanikly bud docela anebo prišly a bratrského kH e tuto zprávu dáváme, ie na onen alespoli v nemalý úpadek. Jmęní nemovité cas v tu tcikou a nesnesitelnou neresti a tribulirování zűstalo jim sice, ale hotovost a pojištęné nás pro samé kontribuci vojenské vše k sluzbę a do- sumy jakoz i mnohé vzácné kancionáiy a brému J. Msti. Cís. nemohouce kterak jinaceji uizádným prostiedkem pro zachování chudobných a od nepiítele jiné knihy — nyní co kacírské pronásle- imtohokrát de facto vyspolirovaných sousedúv sobę dované — i nábytky vętším dílem zmizely, pomáhati, museli jsme coacte neb. dobré pamęti p. bud ze od loupezivých rot vojenských, do- Benediktu Cazzia ve 200 zl. rýnsk. oppignirovati a mácích i cízích, prátelských i neprátelských v základu zanechati. Na kterýzto bratrský a literácký ki 2 my a sousedé i sousedy a vdovy sami jsme se pobrány a pryc zavezeny jsou (jako na pr- z svého vlastního męšce dle moznosti jednoho kazdého z Nymburka), aneb ze od obyvatelstva sa- skládali a jej spraviti dali, nic ménę pro vyplacení mého, kteréz dlouholetým vydíráním úpinę téhoi klenotu od kűru literátského a bratrského ob- na mizinu privedeno bylo a k uspokojení zvláštní sbírku penęzitou ze sebe jsme ucinili a na túi dluzní sumu jistý díl penęz odvedli. Ten kríi pak vojákűv vše, co vűbec v místę se nalézalo, nikdy k záduší neprináleiel a piipadati neműze.« zpenęziti a naloziti musilo, rozprodány, za- (L arch. arcibisk, v Praze VII,, 1652—1654•) | ||||
|