|
| ||||
| ||||
|
-7g_
carští zapęli v nádvorí zámku nęl:olil: sborű von Konstanz und der Domchor von St. a madrigálű, sestoupili k nim JJ. král. Vý- Gallen bildeten die Kurkapelle.« sosti a velmi prívętivę s mistrem Stehletn Za sídlo príští valné schűze (za šest let) a s nękterými pęvci a pęvkynęmi si po- prihlásila se męsta Jnomostí, Brisen, Sohio- hovorili. Tak doznala celá slavnost, doznala hrad. K. i reforma nejvyššího uznání, zalíbení a mocné Douška. — Kdyz tento náš referát podpory u vrchností církevních a obcanských. byl jiz dávno napsán, došla nás g. a >io. c. Proto zűstavila zajisté tím hlubší a trvalejší Wittových »P l i e g. B 1 á t t e r f. lzathl. dojmy v srdcích úcastníkű; proto zajisté Kchm.«, v nichz podává se obšírný referát se zvláštním zalíbením pohlízela sv. Caecilie, o celé slavnosti. Naším referátem cástecnę jejíz obraz vysoko se vznášel v guirlandách se dophiuje. Dr. Witt sám shrnuje na honci vítęzného oblouku v dómę, na tuto slavnost jeho všecky zprávy a hlasy o produkcích svoji a prilozila opęt jeden vítęzný vavrín sborű k o s t n i c k ý c li takto: »Durch alle do svého vęcnę svęzího slavovęnce, zehnajíc Referáte aller Blátter zieht sich der Ge- tęmto milým a zaslouzilým ctitelűm svým. danke, dass die Auffiihrungen der Pravdu męl tedy i svatohavelský caso- Konstanzer Chure eáner General- pis »Die OstschNveiz«, kdyz napsal o celé versammlung nicht wiirdig gewe- slavnosti (v c. 207.) : »Es war seinem Wesen s e n, Nvie ein rother Paden durch.« Ne- nach ein Jubelfest des Geistes und des műzeme jinak, nezli téz prisvędciti. Tím Genies, fiir Theilnehmer und Giiste eine vętší byla proto zásluha Stehleova i sboru geistige Luftkur. Die beiden Kirchench~ire jeho. IV. Úpadek sborű literáck`rch za války tricetileté, jich znovuzrízení a opętné rozšírení az do konecného zrušení roku 1785. (Z Památníku Prazského Hlaholu.) — Sepsal Ferdinand Tadra• (Pokracování.) Obliba starých písní a melodií ceských sedmnáctého opęt spatrujeme obezrelé uchra- byla taková, ze ani pi-ísná, censura století ńování toho, co mezi tím prirostlo na poli sedmnáctého nemohla je úpinę vymýtiti ze církevního zpęvu. Však ani ty církevní zpęvníkű, sestavovaných k potrebę literátű. písnę, které do nových zpęvníkű prijaty Zajímavj toho doklad máme na kancionále nebyly, nevymizely tak brzy z pamęti lidu, Mat. Václ. Steyra (v Praze 1683 a potom byvše tedy bezpochyby ne-li v kostele. castęji tištęném), Izterýz se stal knihou velice tedy aspoti v domácnosti zpívány, jakoz oblíbenou. Šteyr nezamítal, co ve spisech dokazuje sbírka »Leské národní duchovní jinovęrných dobrého a príhodného našel, písnę«, vydaná r. 1531 a 1832 od Jos. nýbrz s velikou pécí propracoval starší V. Kamarýta, obsalntjící písnę duchovní, sborníky a vybral z nich vše, co se mu sesbírané mezi lidem, z nichz nękteré na- obsahem hodilo, nehledę k tornu, kdo které lézáme i v starých kancionálech ceských.'}) písnę byl pűvodcem. Tudíz se v kancionálu Jiná veliká zásluha sborű litcráckých Steyrovę vyskytují nejen písnę Mirínského jest ta, ze pęstováním zpęvu cír- a Klimenta Bosáka, ale také písnę a zalmy kevního jazykem ceským pomá- bratrské. Ovšem ze kazdá píseti podrobena haly v míre veliké i k tornu, ze se prísnému soudu, nez se jí místa dostalo, vűbec rec ceská zachovala. ale tolik Steyr rozumným svým postupem Mimo malé zbytky kűrű latinských75) dovedl, ze lidu ceskému staré oblíbené zpívali totiz literáté vűbec cesky a udrzel písnę nebyly odcizeny, anobrz zachovány se zpęv ceský namnoze i v męstech, která i za dob nejvętší nedűtklivosti nábozenské. bęhem casu ponęmcena byla. Vzácný prílaad I jest to zjev opravdu vysoce zajímavý, podávají nám Prachatice, kdez posud jest neb jakoz za vęku patnáctého od kališníkű 't) jireckova Hymnologie str. 37. zachovány jsou starobylé církevní písnę Mimo dotcené jiz pripomíná se kűr latinský staroceské, tak nyní na závęrku století a ceský také v Sr.dsce roku 1722. | ||||
|