|
| ||||
| ||||
|
45 —
Následuje antífona k M a g n i f i c a t s následujícím chvalozpěvem Panny Maríe tak, jak dříve při žalmech uvedeno bylo. Mezi tím podkuřuje se oltář. Pozdravení „Pán s vámi! 11 s m o d 1 i t b o u zpívá kněz; ,Dobrořečme Hospodinu !” zpěvák na kůru tónem, jakým se téhož dne zpívalo ,Ite missa -.st", a lid tímtéž způsobem odpovídá „Bohu díky!” Když by1 kněz zapěl: „A duše všech zemřelých atd.”, následuje „Anti-f o n a M a r i a n s ká” s příslušnou modlitbou. Požehnáním ukončuje se pobožnost nešporní. Porovnejte nyní zajímavou krásu střídavých, dramatických zpěvu nešporních s obyčejnými pobožnostmi odpolednbní, a rozhodněte, v čem jest větší vnada a půvabnost. Kdo to zkusil, ví, jak se lid na takovou pobožnost odpolední těšívá, která stálé novoty poskytuje. P ř e a m i u v a k Našpornísn Antifonám sv. Řehoře Velkého. Dle Římského Antifonarium od papeže Urbana VIII. schváleného ku slovům Kancionálu Svato- janskélto spravoval Ferdinand L e h n e r. L. P. 1463. vydalo Dědictví Svatojanské na blahou památku tisíciletého příchodu apoštolů slovanských sv. Cyrilla a Methoděje do krajů moravských Kancionál, od vysoce důstojného pana kanovníka Vincence Bradáče sestavený Od té doby nastala reforma církevního zpěvu po vlastech našicat. Poslušni jsouce ustanovení provincialní synody Pražské od r. 1860. (část III. hlava VII. i a dieeesalní synody od r. 1863. v hl XIII jali se správcové duchovní ve svých osadách, ředitelové kůru i učitelové zaváděti církevní zpěvy od nejdůstojnějšího Ordinariátu schválená. Všeobecného již téměř rozšíření došly jsou „Nešpory” v I. díht Kancionálu obsažená. Po Č echáeh bude, tuším, málo kostelů, v kterých by se Nešpory alespoň na velká svátky nezpívaly. Jedné věci se však ještě nedostává Kancionál totiž podává Nešporní Antifony bez mípěvů. Mnozí z přátel obrátili se písemně na mne, tážíce se, kterak se v Karlíně antifony zpívají, a zda-li bych jitra nápěvy nezapůjčil? Odhodlal jsem se tedy k vypracování Antifon, ačkoli jsem věděl, že to není prací snadnou. Žalmy totiž, jak známo jest, zpívají se dle osmi melodií, jimž říkáme osm žalmových tónů, a znamentijí se Tonus L, Tonus II. atd. Každý z nich zakládá se na předcházejícím chorált, a n t i f o n a řečeném, tak že antifony s následujícím žalmem jeden celek tvoří ; ona jest přípravou k žalmu, a musí se s ním v témž tónu pohybovati V Antifonarium Římském od papeže Urbana VIII. schválenám není pořádek žalmových tónů při všech nešporách tentýž. V jednčch nešporách na př. zpívá se žalm 109. Tonem L, při jiných Ton. VI., a nebo Ton. II. atd. ; a podle toho pohybuje se melodie antifony žalm 109. předcházející jednou v Ton. T., podruhé v Ton. VI., po ti•etí v Ton. II. atd. V Kancionálu jsou však tóny žalmů určeny a po-řádek tentýž. Pro žalm 109. použilo se Ton. I., a zpívá se v tonině j-dur, pro žalm 110. po-užilo se Ton. VII. a posazen jest do toniny h e s-dur vždycky. Nemohl jsem tedy melodií Antifonáře l~ímského použiti vždy v tom pořádku, v jakém se tam nalézají. Neshodoval-li sa tón žalmu podle Kancionáht s tónem žalm v Antifonarium, musel jsem vyhledati antifonu jinou, která se tónu, jaký jsem právě potřeboval, hodila. Stalo se to však jen v jednotlivých pádecli. Z velká části zachoval ,jsem i pořádek antifon římských; uvedl jsem je na toniny, v jakých žalmy Kancionálu psány jsou, maje při toto obyčejný objem mužského hlasu na zřeteli, a jen ukončení jrjich následujícímu tónu žalmovému jsem přispůsobil. Na podstatě nápěvu nic se neměnilo Každé Jota knělt ritu,ilních musí páni katolíkům býti svaté. Samostatné přeměnovánf ctihodných nápěvů sv. Nehoře Velkého muselo by za hřích pokládáno býti. Kdyby ani zákon církevní tomu nebránil, pieta, jakou k starobylým antifonám v srdci chovám, by tomu nedopustila. K nešporám na den sv Jana Nep. a sv. Václava, které v Antifonáři Rímském nejsou, upotřebeno známých motivu odjinad. Při nutně potřebných změnách v slabikách i ukončování snažil jsem se svědomitě, abych do ducha Gregoriánského zpěvu církevního vniknul, a mám zato, že jsem se od něho neuchýlil. Noty chorální v Antifonarium a v Missalu psány jsou na notovém systemu o čtyrecli liniích a mají toliko relativná čili neurčitou výšku, tak že C nebo F výše neb hlouběji vziiwi | ||||
|