|
| ||||
| ||||
|
,7 —
3. Antifony jsou ducl:m ~í re°ítat_'vy, které >p,v vypravují. Příliš rychlé a příliš zdlouhavé zpívání se tedy nehodí Veobecným prav n -?iti, j, .c dlouho jednotlivá nota vydržeti se má, poněvadž —e to nejvíce řídí po 1'^ déll: Dlouhé si:~.',iky vydržují s ,déle, krátké kratčeji. V men'ím 1~ ~r1Ple bude se z ~iva'' než ~ e , ~n. 4. Varhaník ukončí xade~ ,i ;;m, kterém :.-e, ;i nechá naposled ležeti tón, kterým ant–: L , ~Lčíná, aby he r--•,;A.it~onn bez varhan počíná jeden zpěvák, na%ež " :(,d pokračuje celý _I.itifony bez nové kadence — zpí,-. je,Ieu ze zpěváků první v;~, n,~s ~•m-t :> :.n , ostatué verše až do konce zpívá lid w :p,_ '^i na kůra střídav` prťr 5. Při antifon',h nka7nií č:ír, o a!z avleko antifona zpívati se má, je-li 4:i "u S n le _ o li vr D rp:v:i se antifoua před žalmem jak po žahnn cel, 7. Má-li se zpěv ::pě áci ,již napřed dobře připravili K rozkvětu a ku zpěvu církevi,hn přeji s. dečně požehnání Božiho ! k ~tl~~ua~ed Lchaer. P2sto Jáni zAvu ciricevliho. Di é-F> Budějovi(•ki~. Z Tábora. fDokončenU Na velký pátek zpívali jsme po hodinkách čtyrhlasné „Stabat mater” od Witta op. VII (s podloženým českým textem), jež v loni v Řezně učinilo na mne hluboký dojem. A ne méně učinkovalo na mne i na jiné posluchače zde Scházelo nám ovšem ještě mnoho na onu vytříbenost a uhlazenost _ zpěvu a vřelou přednášku, jež mne tak hluboko dojala v Řezenském dómu, přece však jsme pečlivě dle možnosti skladbu nastudovali, a páni i dámy s obzvláštní neunavnou pílí se zkoušek zúčastňovali Nedivím se; bylf jsem sám vždy každou zkouškou přelíbezným a místy i mohutným duchem této skladby jat. „Kdož by nechtěl slze líti, an má zříti na milostnou matku Páně” nad míru tklivým motivem (pp) ve verších 1., S., 16. a 17 a druhým podobným ve verši 6 vyjádřeno. Skladatel tak mistrně vyznačil náladu, jež v slovích původí, že není divu, když soucit, lítost, bolest a pláč vkládáme do těch kouzelných zvuků ; proto se již ani nedivím úsudku znalců, že jest toto „Stabat” nejlíbeznější skladba mistra Witta nevyčerpatelného. A což konečně verš 13., kde vyznačuje Witt bázeň před soudem Bažlm náhlým sestupováním z Es-dur do Es-moll stupnicí dolů a zas nahoru, co po sopránu tenory a bassy střídavě též činí? A ta vroucí síla a ten vzlet prosby ve verši 19.? To jímá a unáší takovou silou neodolatelnou, že přisvědčuji ted rád úsudku znalců o této skladbě, že „ačkoliv jest ducha ryze kostelního, píeec by se zároveň mohla neméně vhodně vřaditi i do koncertů. A ,ještě jsem ani dopis neskončil a již spěchám na, vítězné „Te Deum” od téhož mistra op. XV. pro čtyry hlasy, o němž letos již pomlčím, poněvadž jsme ho i v loni na týž den i s „Regina coeli” zpívali (Hrozila mu letos pohroma, již jsem musel zažehnávati ; na štěstí byly to jen studené rány, jež nezapálily.) Letos však byly hlasy ještě lépe obsazeny a tudíž provedení i dojem ještě lepší než v loai. Po „Stabat” se nám ani nechtělo z kostela; aě čtvrt hodiny trvalo, přece se nám zdálo teze krátké býti. Zpfvaly : čtyry soprány, čtyry alty, pět tenorů a sedm bassů. Kéž by mohl tento sbor zůstati tak pohromadě a v stálý se pro-měniti pravidelným cvičením ! Pak bychom se na Palestrinu mohli též odvážiti, jinak ale této koruny zpěvu kostelního dojíti nám nelzé. — Mnoho, velmi mnoho práce ještě na vinici této zbývá a sotva začátek jsme vykonali ! Nuž tedy s chutí dále ; vytrvejtež všichni v práci a zkoušení, a snadné a velepříjemné bude pokračování. Na druhý svátek zpíval také ženský zpěv. spolek „Zora” velebnou staročeskou slavnostní mši českou, podle starých chorálů od Zvonaře pro tři hlasy upravenou, což zásluhou a péčí p. Žáka, našeho varhaníka a ředitele zpěv. spolku „Zora”, již podruhé se stalo. „Komu čest, tomu čest”. Jen dále. — Na III. ned. po Velikon. jsme konečně se zmohli po delších zkouškách na líbeznou mši II. od Haslera, jež nám šla nad mé očekávání dobře. Mše tato není sice z větší části tak uměle složena, jako mše Palestriny, máf však aspoň částečně též velebně něžné melodie, | ||||
|