|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
se. přijímají á. každého měafoe. z Rukopisyredakci za- Předplatné, elané nevracejí se. jež činí • Dopisy, týkající se s poštovní zásilkou ~~~Op1~ redakce, bucitež za- sílány franko na celý rok r.m.z1.8. pro katolickou hudbu posvátnou Ferd. Lehnerovi na leta v Karlíné č. 234. pal i přijímá pouze na je- v Čeoháoh, na Moravě a ve Slezsku. Reklamace zasílány dnuztěchtodvoudob i,a.cež do expedice a d m i n i s t r a c e Majitel, vydavatel a redaktor: v kněhkupectvf Mikuláše. a Knappa • $arlíně čís. 234. E R D I N A N D ~E H N E v Karlinu č. 42. Císlo 7. V Praze, dne 5. července 1875. Ročník li. Zpěv obecný při službách Božích a kůry literácké. Podává F e r d. L e h n e r. (Pokračováni). Aby však ani při odpoledních službách Božích opakováním neplodila se ovšednělost a její sestra — roztržitost, – možno nešpory střídati 2. s litaniemi zpívanými. Novověká hudba, která velebné nešpory zohavovati se jala, Odvážila se též na litanie. A jak zde řádila, sotva bychom věřili, kdyby nebylo dokladu smutných sice, ale skutečných o světáctví a frivolitě její Zde překonala sama, sebe. Až bude místa zbývati, neopomineme výrok dotvrditi příklady na ukázku. Litanie zakládají se na téže zásadě s nešporami. Jsou rovněž střídavými, obapolnými zpěvy a modlitbami. Nazval bych litanie prostonárodními nešporami. Před-zpěvuje bud kněz, bud zpěvák (ve velkém kostele, jestli je potřeba kněze, třeba dva i více) invokace, krátké to průpovědi, piny hlubokého obsahu, jimiž se poskytuje Tekl bych, jen látka k bohaté meditaci; sbor pak či lid neb osada jednohlasně odpovídá, prose krátkou průpovědí bud za smilování Boží, bud za přímluvu svatých, anebo za odvráeení zlého, -- rovněž krátce a jadrně, dvěma neb třemi slovy. Má-li krátkými průpovídkami důstojně vyjadřovati se hloubka citu, bez obtíže pochopujeme, že skládání pěkných a lehkých litanií vyžaduje mistra a skutečného umělce hudebního. V jakém duchu asi žádá míti Církev zpívané litanie, sama ukázala v missálu a jiných knihách liturgických. Tam umělci hudební mají regulativ ku skladbám svým. Milá rozmanitost, kterou mysl roztržitou k stálé pozornosti ponoukáme, vyžaduje, aby jednotlivé skupeniny v litaniích vždy novými nápěvy se vyznačovaly. Krátké tyto myšlenky hudební mají býti tvaru ušlechtilého, chrámu Páně důstojného.*) Církevní litanie jsou, jak známo, pro pobožnost veřejnou jen troje : L i t a n i e všech Svatých, nejsvětějšího jména Ježíš, a Lauretánské. Obšírně tuto o nich rozpisovati se nebudu. I na to dojde, až bude pohromadě sbírka litanií, kterou bychom zároveň s Nešporami jakožto příruční kancionálek pro odpolední služby Boží přátelům zpěvu doručili. Pro neobyčejný nával práce prozatím nelze určiti, kdy se tak stane. Přípravy pilné se ovšem konví a že i dílo to se vykoná s Boží pomocí, pevně slibajerne. Krok za krokem, třeba pomálu a opatrně pokračujíce, přece jednou cíle dojdeme. V nudeb.)í příloze „Cecilie” podáváme přátelům a pěstitelům zpěvu staré litanie všech Svatých od 0 r 1 a n d o d e L a s s o ze 16. století. Nápěvy jsou prosté a j, ůnoduché, tak že i v nejmenším kostele snadno je s osadou provozovati možno bude, zároveň však vážná i chrámu důstojná harmonisace při neobyčejné jednoduchosti jest V jistých kostelích zpívávají se litanie s hudebními motivy skutečně triviálními a sprostými. | ||||
|