|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátnou
Cyrillské. F. J. LEHNER. 1888, Rocllík XV. Císlo S. Páté exercicie Cyrillské. Píše F. J. Leltner. (Pokracování.) Opozdil jsem se s dokoncením vypra- zpívaná v duši poslouchajících zűstavuje. vování o minulých exerciciích Cyrillských. Jednotlivá tajemství víry krácí tu kolem Stalo se tak s prirozené slušnosti k ostat- nás slavnostním spűsobem velebnę a váznę. ním prednášejícím, jejichz výklady v »Cy- Krestanu lze takto v pokore uctívati je a rillu« posloupnę se uvádęly. Jelikoz po- uvazovati milost stvorení, vykoupení a po- slední z prednášek minulým císlem se svęcení lidského. Jednoduchá recitace mo- zakoncuje, jest nyní na mne, abych u vy- numentálností svou dűmyslnę odpovídá pravování pokracoval. vznešenosti pravd nadprirozených. Objektivní Redaktoru pripadlo cvicení chorální. povaha jejich objelctivnę se tu proslovuje. Zvolil si za predmęt celou mši chorální od Zde »et incarnatus est« nerozplývá se introitu az do Communio. Ze pak téhoz presládlou sentimentálností, »crucifixus, mor- dne slavil se právę svátek sv. Vavrince, tuus et sepultus est« nebęduje tęmi pianis- kromę mše in festis solemnibus z Ordinaria simovými povzdechy dlouhého umírání, »et vzato jest proprium ze dne téhoz svętce. resurrexit« neoslavuje se posvícenským po- V první den exercicií vysvętleny a nacvi- vykem a ohlušujícím lomozem, »judicare ceny jsou: Introitus, Kyrie, Gloria, Gra- vivos et mortuos« nestraší jerišskými trou- duale a Alleluja, jak v »Cyrillu« roc. XIII. bami. Clánek s clánkem stejnomęrnę se c, 8., g., io. a i i. obšírnęji zaznamenáno pojí jako zulové sloupy basiliky kresfanské, bylo. Druhého dne po prednášce Palestri- bez affektace, pravdivę, váznę, odmęrenę, novy »Missa brevis« (viz Cyrill roc. XIV. nadšenę. Zde z kazdé vęty vyznívá prosté c. 3.) pokracovalo se od »Credo«. ale skálopevné: »Vęrím!« »Et incarnatus est« : Vęrím s pokorou ! »Crucifixus, mor- »C r e d o« jest nejmladším z veškerých tuus et sepultus est« : Vęrím s kajícností! zpęvű mše svaté, jsouc do liturgie rímské »Et resurrexit« : Vęrím s nadęjí! »Qui ven- prijato teprve v XI. století na prímluvu turus est judicare vivos et mortuos« : Vęrím císare Jindricha Svatého u papeze Benedikta s bázní a dűvęrou! Tím se vysvętluje dojem, VIII. (1014), ac pri mši svaté zpívánobylo jakým chorální »Credo« uchvacuje mysl v krajinách východních jiz na sklonku vęku vęrícího krestana. Krásný nápęv zpívajícíno V., odkud do Španęl a Francie se dostalo. a poslouchajícího nikdy neomrzí, predpo- Jednoduchostí nápęvu a slavnostním kládaje, ze ten i onen chce se modliti, rázem svým radí se Credo ku praefaci, nikolivęk ale provozováním hudby kostelní jsouc takmęr prostou recitací clánkű vęro- pouze se baviti. Takovému muzikantovi ucných prednášených po spűsobu zalmű. nápęv »Credo« zdáti se bude brzy jedno- Credo prostę ale zboznę prednášené plodí tvárným a posvátná jemnost a vnada ná- tudíz tentýz dojem, jaký praeface zboznę pęvu brzy se vytratí a zmizí. | ||||
|