|
| ||||
| ||||
|
-3a
Z uvedeného objasnęní jde na rozum, Offertorium »Confessio et pulchritudo« ze dluzno zpívati »Credo« bez všeliké sen- poskytlo vypravovateli prílezitost ku mnohým timentá]nosti a affektace, asi tak, jako kre- praktickým pokynűm. sEané vyznání víry v kostele spolecnę se Jakmile biskup ve starovęké Církvi modlí, nejlépe dvęma stejnę silnými sbory praefaci dozpíval, zakoncil slavnostní chvalo- strídajícími se pravidelnę, jako se dęje pri zpęv velebným Sanctus a veškeré shro- zpívání zalmű. Pridęlováním rűzných vęt mázdęní vęrících jednomyslnę pokracovalo : rűznym hlasűm, sesilováním a zjemńováním, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth. urychlováním a protahováním tempa, zkrátka Jak úchvatný a vznešený to obraz bohu- jakýmkolivęk subjektivismem nicí se ob- milé svornosti a spolecného se radování jektivní monumentálnost chorálního »Credo«. v Bohu! Sanctus jest závęrkem praeface. Vęta za vctou budiz tedy recitována klidnę, Kdyz pri zpívané mši svaté doznęl vzne- stejnomęrnę, co spolecná modlitba a verejné šený zpęv praeface, sbor pęvecký dokonává vyznávání víry. Jediné »et incarnatus est« lze chvalozpęv jásavým, trikráte stupńovaným prednášeti tempem o nęco volnęjším. Vše »Svatý«, jímz s posvátným chvęním pri- ostatní nese se deklamací recitativní mo- stupuje ku prahu kanonu. Velebný zpęv dlitby, tempem stejnomęrným a hlasem tento jest zlatou branou, kterou se vchází stejnomęrnę odvázeným. do svatynę svatých, jest portálem skvostnę Ordinarium Missae uvádí ctvero nápęvű okrášleným, který se nám otvírá, abychom chorálního Creda v rűzných dobách po- spatrili samého Krista Pána. Trikrát Sva- vstalých, z nichz nękteré pűvod velmi pozdní tého vítá sbor pęvcű církevních jásavým prozrazují. provoláváním, jímz radostí opojený lid Jerusalemský pozdravoval krále svého ví- Ku mši in festis solemnibus nejlépe se tęzoslavnę vjízdęjícího do svatého męsta. hodí Credo III., které dle poznámek uvede- Nadšeným voláním H o s a n n a a Bene - ných s úcastníky exercicií se cvicilo, coz d i c t u s vítají sbory Cyrillské Beránka Bo- se zpęváky tak obratnými krásnę se darilo. zího na trűn svűj oltární jizjiz vystupujícího. Následovalo o f f e r t o r i u m, které sbor Cím úchvatnęjší a velebnęjší bylo by divadlo, po Credo zpívá mezi tím, co knęz dary ku kdyby celá osada v chrámu Pánę shro- promęńování urcené obętuje. Zdá se, ze mázdęná po príkladu církve starovęké spo- povstalo v dobę sv. Augustina. Z bývalého lecným voláním vítala Pozehnaného, jenz se offertoria zbyla nyní pouhá antifona, která bére ve jménu Pánę! Jak snadno lze toho jediná se zpívá. Druhdy k antifonę pridáván docíliti a to nejsnadnęji v menších osadách byl jistý pocet veršű bohatę komponova- vesnických! Trojnásobné Sanctus zníti musí ných, které az do 15. století se zpívaly, slavnostnę a váznę s patricnými pomlckami, jako dosud ve mši zádušní se zachovalo. jak pri cvicení ihned se objevilo. Sanctus Offertorium veršy svými rozšírené bývalo oplývá v nápęvech nejvznešenęjšími myšlén- nejbohatším clánkem zpęvű mešních. Kdyz kami, které dluzno správnę tlumociti a za knęz u oltáre obętoval chleb a víno, také tou prícinou ovšem dűkladnę studovati a sbor pęvcű církevních obętoval to nej vzácuęj ší nacvic iti. a nejlepší, címz vládnul, — dovednost a krásu Kdyz Kníze pokoje k oveckám svým svého umęní pęveckého. Rezeznává se takto milostipinę zavítal, tut kazdá duše jest si Offertorium jednak od Graduale klidnęjšího sice vędoma nehodnosti své, prece však a prostęjšího mocnęjším pohybem a smę- prahne po onom nejvętším dűkazu lásky, lejšími oblouky, kterými architektura jeho jakou Bűh miloval nás, po onom milosti- hudební se klene, jednak od Introitu stej- piném závdavku zivota vęcného. Trojnásob- ným pohybem se vyznacujícího bohatęjším nému Sanctus, jímz kazdý pricházejícího nápęvem. Ze stanoviska umęní pęveckého Beránka vítal, odpovídá nyní trojnásobné litovati jest ztráty, kterou starý liturgický A g n u s D e i, jímz kazdý se mu korí a tvar offertoria vypuštęním veršű utrpęl. touzí po milostipiném spojení se s Ním. (Dokoncení.) .1 | ||||
|