|
| ||||
| ||||
|
-35
O zpę v u pri obradech pohrebních. Prednesl ve schűzi ucitelské Václav Vaitęk. Má-li býti zpęv chrámový vűbec vázný, 2. Jiz tu tebe více není. zbozný, tím více to platí o zpęvu pri ob- radech pohrebních; prátelé iesnulého i ve- škeren lid vęrící ocekávají v této vázné dobę, aby poskytlo se jim potęchy, posily r. Jii tu te - be ví-ce ne - ní, a shody s vűlí Bozí. Proto nevhodné jsou zpęvy a skladby hudební, které drastickým zpűsobem lící hrűzy smrti, hrűzy soudu Bozího. zvadlos, dra-hé pou-pá - tko; drí-máš Církev svatá postarala se však o zpęv, který v míre nejvętší poskytuje vęrícím vše, cehoz ve smutné této chvíli zapotrebí mají. Bude tudíz naší povinností, abychom se rí- dili presnę dle predpisu církevního a všecky sladce v blahém snę - ní v hroUc, mi-1é zpęvy prednášeli správnę tak, jak liturgický zpęv naznacuje. Ztníním se tedy o všech zpcvích, jichz se pri pohrbu uzívá, a ukázi zároveń, jak se prednášeti mají; téz dotknu ro - bá - tko. se nękterých vad, jichz bychom se vystrí- 2. Záhy k sobę vzal Bűh tebe — nepoznalos ialosti, hati tnęli. pojal duši tvoji v nebe — do své vęcné radosti. Jest obycejem, ze po príchodu do domu, v nęmz mrtvola vystavena jest, zpívá se 3, Neplac, otce, neplac máti, — blaze jest mu v nebesích, nejprvé ceská píseń, jejíz obsah primęren tęla jeho nechte spátí, — duše zije ve plesích. jest stárí i stavu zesnulého. Musíme tedy 4. Jednou vstane opęt dítko — v novém, krásném míti alespoń trojí druh písní, a sice i. písnę [iiv otę, o pohrbu nemluvńat, 2, o pohrbu dętí a 3. jako z jara vstává kvítko — v prostomilé novotę. o pohrbu osob dospęlých. Hojný výbęr písní tęchto máme ve starších i novęjších 3.0 pohrbu pacholete neb dęvcete. kancionálech; hledęti dluzno na to, aby ná- pęv prost byl všech kudrlinek, vší triviál- nosti; písní takových nalezneme hojnost v kancionálu Svatojanském; uzívám z nęho I. Kdo tak vo-lá jem - nę: .Nechte tęchto písní : 1. O pohrbu nemluvńat. malých ke mnę, na klín mi jich r. Sotva jsem v své ne-vin-no -sti svętlo dej - te, ze-hnat po-ne - chej- svę-ta u-zre - lo, jii pak za - se n_ - tel« Je-iíš jest to slad - ký, do te-mno-sti pred o-kem mým zmize - lo. vo-lá dí-tky, ma - tky. 2. Nyní však mi svętlo svítí — v ustavicné jasnosti, v nebes ráji kvete kvit[ — stálé krásy v hojnosti. 2, »Spęchej!« i mne volá, — nic mu neodolá, —jdu [jii, Spasiteli, — 3. Tamto nyní s piemilýrni — andęlícky prebývám, hlas ie Tvűj mi velí; — robátko umírá, — ráj lahűdkami nejsladšími — dennę s nimi oplývám. [se otevírá, 4. Tamtéi se mnou, nejmilejší — műiete se shledati, 3. Rodicové drazí ! — kterak jste preblazí — andę- hledtez jen tra pouti zdejší — Bohu vęrni zűstati. lícka máte, — | ||||
|