|
| ||||
| ||||
|
-36
v nebi ho shledáte ; — Jeiíš, co mu dává, — vęcná podrobiv se smrti soudu, -- zve nás k svatým vý- [slove Sláva. šinám; smrt jii vlády pozbyla, — Krista krev ji zlomila, 4, Kriste, svou milostí — povzbud k kajicnosti, — [bychom neustále — 4. Drazí v Kristu sluiebníci, — slyšte dobrou radu k vęcné Tvoji chvále — slavili téz svátek — v kűru [mou, [nevińátek, budce Bozí bojovnici, — neposkvrńte duši svou; pak vás Pán Bűh uvítá, — vęcný ráj kde zakvítá. 4. O pohrbu školního dítka. 6. Musí símę, musí shníti. (Nápęv písnę: »Sotva jsem v své nevinnosti«,) (Nápęv: .Sotva jsem v své nevinnosti«.) S Bohem, vy rodice drazí, — o mne nejvýš pecliví, mnę jiz vice nic neschází, — i nebudte truchliví. Mus( simę, musí shníti, — má-li zrűsti z nęho klas, musí tęlo v zem vej[ti, — má-li nové vstáti zas, 2. S Bohem budte, ucitelé, — kterí jste mne pęstili a mne vęrnę v lásce vrelé — mlékem víry kojili, 2. »Vűle jest to Otce mého«, — tak dí vęcná pravda [nám, 3, S Bohem téi vy, drazí, milí — budce spoluiáckové, »by, kdo vęrí v Syna Jeho, — k svatým vzletęl rychle v mnohé kratochvíli — uplynuli týdnové. [výšinám«, 4. Bűh mnę tuto školu zdejší — nedal s vámi dokonat, 3. Aj, tedy na poli svatém, — jemui Jeiíš vévgdi, rácil mne však k vznešenęjší —škole v nebi povolat. drímej, bratre (sestro) v klidu zlatém, — ai On [tebe prerodí. 5. Jii ve hrobę osamęlém — drímat budu v tušen(, ze se duch műj spojí s tęlem — na den z mrtvých 4. Kriste, v stínu Tvého kríze — bratru (sestre) lűik (vzkríšení. [chystáme, nedej, by ho (ji) hitchű tíze — zmohla, zboinę [iádáme. 6. O pohrbu dospęlých. 7. Hle, tu príklad zmęnlivosti. (Nápęv : ,Jiz tu tebe více neni«,) r. »Já jsem zi-vot a vzkrí - še - ní!« i, Hle, tu priklad zmęnlivosti, — vše ku konci po- [spichá, radost strídá se s ialostí, —cas co voda utká. 2. Síla vęku mladistvého, —cilost oudű, spanilost, E kolem nás co pozemského — hlásá marnost, ne- vo - lá je -zíš, .sly - šte mne, [stálost. 3. Smrt nevlídnę odtrhuje — otce, matku od dęti, vše, co plodem Evy sluje, — padá v její objeti, 4. Nuie, spociń v tichém hrobę, — bratre, (sestro) kdo v mne vę-rí v smrt-ném snę - ní, [do dne vzkríšení, ai Pán prijde v slavné dobę — soudit všecko [stvoreni, Tyto zde uvedené písnę zpívají se dvoj- na krát - ce zas pro-cit - nel« hlasnę: chlapci neb dęvcata zpívají prvním, reditel kűru druhým hlasem: pro castou po- trebu dostací zajisté úpinę. O pohrbech slavných zpívá se ctverohlasnę; písní ta- kových jest hojný výbęr v Pazdírkovę Slavnou tu-to pri-po - vęd ob-dr- agendę. Co dotýce se prednášení, budiz pra- vidlem : t. Zpívejme bez prűvodu hudby instru- zel od Pá-na svęt, mentální; zajisté velice na tom zálezí, aby prítomní vęrící slovűm rozuméli, aby vędęli, 2. Nuie sestry, bratrí milí — není smrti více nám, co se zpívá; a jaký by to musel býti cetný nám, jenz v Krista uvęrili — kyne vęcný nebes sbor pęvcű, aby nástroje hudební prehlušil? [chrám ; 2. Zpívejme je hlasem mírným, jemným; i ty, drahý bratre náš, (i ty, sestro, cáku máš) odporná jestit vrískavost, nesnesitelný jest [chvíli jenom podrímáš. pronikavý hlas mládeze; zpívá-li reditel kűru 3. Sportei tedy slzí proudu, — vidyf i Kristus ze- hlas druhý, budiz jeho doprovázení prosto mrel sám, všeha affektu. | ||||
|