|
| ||||
| ||||
|
— 52
1. Chorální noty píší se na č t y r ř á d k o v é m notovém plánu. Výpomocných linií pod a nad plánem notovým se neužívá. 2. Gregorianský chorál má j en d v a k 1 í č e -- C klíč a F klíč. C klíč stává na kterékoli čáře, F klíč obyčejně na druhé, třetí neb čtvrté linii čtyrřádkového systemu. C klíč f klíč Klíče chorální neslouží k udání výšky tonu (dle a na varhanech, neb jiném nástroji hudebním), nýbrž udávají toliko polohu p ů 1 t o n i'i, které se bezvýminečně vyskytují jen mezi e—f, h—C aneb a—b. Na které linii stojí C — klíč, tam jest nota C (a pod ní h—půlton). „ » ^C klíč, » » -7 F (a pod ní e—půlton). Od toho C neb F odpočítá se pak druhý půlton, na horu neb dolů, dle polohy klíče n. p. C. klíč ahcdefga e fgahcde dchagfed c F. klíč ahcdef g a cdef gahc dchagfedc Když takto zpěvák z polohy klíče poznal a určitě ví, kde jsou malé sekundy, ví již též, kde jsou malé tertie. A nyní již může zpívati. Mezi zpíváním nech a$ zpěvák stále se dívá na polohu klíče, aby si byl ustavičně vědom, zpívá-li malou či velkou sekundu, malou či velkou tercii, quarta jest vždy čistá (nikdy triton), quinta vždy čistá. Sexl-y a septimy v chorálu gregoriánském nikdy se nevyskytují. Jsou-li tedy zpěváci pevni v intonování sekund, tercií, quart, quint a oktáv, po krátkém tom vysvětlení do-vedou ihned zpívati z not chorálních. Můj sbor po dvouhodinóm cvičení zpíval bezpečně chorál z 1raduale Romanu.m. Předpokládám ovšem, že zpěvák již zná a zpívá jmenované velké a malr intervaiy. Klíčem udává se tedy poloha p ů l t o n ů, nikoli však výška či hloubka i n t o n a c e C v chorálních notách neshoduje se nazvíce s C na varhanech. F » » » sF 3. I n t o n a e e — výška či hloubka —řídí se dle objemu hlasu zpěváků, dle objemu chorálu a dle větší neb menší slavnosti. Tenor a soprán intonoval by ý še, než bass a alt. Čím rozsáhlejší jest objem chorálu, tím opatrnější musí býti intonace, mají-li všickni zpívající přirozeným hlasem stačiti. Zpěv přilišně vysoký mění se v křičení a zpěv přílišně hluboký stává se bručením. 0 slavnostech veP,ých intonuje se výše, při zádušních sluibách Božích intonuje se níže. Nejpohodlněji zpívají veškeré hlasy v objemu, Q aby nejvyšší t on chorálu nepřesahoval d, na nejvýš e, nejhlubší pak by nešel pod C. Chorály, které v Graduale neb jiných knihách liturgických znamenány jsou tonem I. (dorickým) a VIII. (hypomixolydickým) -- oba od D—D, — lze intonovati tak, jak jsou psány t. j. d varhan bude zároveň d chorálu ; čili d chorální rovná se mužských hlasů, neb_ ženských hlasy. Tonus II. (hypodorický, A—A) má nízkou polohu, dlužno jej te y intonovati výše bucY o velkou tercii, aneb čistou quartu. Zpěvy tonu III. (frygického, E—E bucl o tón se sniží, neb lépe ještě, zůstávají v přirozené poloze, nepřesahuje-li objem chorálu do výšky d neb e. Tonus IV. (hypofrygický, H—H) zvyší se o velkou sekundu neb malou | ||||
|