|
| ||||
| ||||
|
_46_
jsou-li zpęvy gregorianské vűbec krásná dila, zaujímá toto requiem mezi nimi místo první. 8. Qui habitare sterilem in do - mo, Hledíme-li nań se stanoviska církevního, ná- bozenského, a nikoliv se stanoviska hudby svętské, theatrální, nenalezneme skladby velebnęjší. ma-trem fi-li-o-rum lae - tau - tem. Namítne se mi snad: »Coz Requiem Lá- blerovo, Fűhrerovo, aneb dokonce svęto- známé Requiem Mozartovo, to by se ne- męlo do chrámu hoditi ? Vzdyf nedávno cetli jsme v jednom casopise úvahu, v níz spi- to. Sicut erat in principio et nunc et sem-per, sovatel, naríkaje na úpadek hudby kostelní, touzí po té dobę, kdy opęt vyšine se hudba kostelní na stupeń, aby ve chrámech našich provozovati se mohlo Requiem Mozartovo et in sae-cu-la sae-culo-rum. A - men. aneb »Stabat mater« Dvorákovo?« Odpovídám rozhodnę : Ani Requiem Mo-- Po zalmu zanotuje knęz »Pater noster«, zartovo, ani Stabat mater od Dvoráka do a mezi tím, co mrtvolu pokropuje, modlí chrámu se nehodí, a to z té jediné príciny, se nękde reditel kűru »Otce náš« sám dále; ze nejsou tyto skladby slozeny pro kostel, to samé dęje se i u hrobu. Náhled műj nýbrz pro divadlo, coz však jim nikterak jest, ze všecky modlitby ríkati nálezí knęzi, na ujmu býti nemá a také není, neb kdoby a tudíz i »Otce náš«; nemilý dojem to zpil- mohl upírati jim krás hudebních? kdoby sobí, kdyz po zapęní knęze »Pater noster« mohl zneuznati, ze oba tito geniové vyhcili mezi lidem zacne reditel modliti se »Otce v nich zpęvem a nástroji hudebními všecky náš«; jest to tak malá výtrznost. mozné city, které se ve slovech tají? Však Cestou na hrbitov neb do chrámu Pánę lícení toto, ac mistrovské, není modlitbou, zpívá sbor zalm So. aneb 112; zpívejme a církev pozaduje jedinę a pouze modlitbu. je opęt bez prűvodu hudby instrumentální A jako Requiem Mozartovo podobnę i všecky a nápęvem tímto: skladby instrumentální do ko3tela nenálezí; skladby jedno i vícehlasné starých i no- vęjších mistrű, které jsou dle predpisu cír- kevního slozeny, ty církev do chrámu pouze Smi-luj se na -de mnou, Bo - ie, pripustila; jest jich veliké mnozství. Krásné a ne príliš tęzké jest ctverohlasné Requiem pro smíšené hlasy od Etta s pribráním k nęmu »Sanctus« a »Benedictus« z Requiem podle velikého milosr-denství své - ho. od Riegla. Po Requiích následuje »Libera me, Do- mine«, které se zpívá takto: Chval-te, slu-ieb-ní-ci Hos-po-di - na, Li -be - ra me, Do mi-ne, chval-te jmé-no Ho-spo - di - no - vo je-li pak mrtvola ve chrámę vystavęna, zpívá se pi-i tiché mši sv. píseń mešní, a to de mor - te ae-ter na bud »Odpocinutí vęcné« c. 814. aneb »Rac se, Boze, nad dušemi« c. 815. (Kancionál Svatoj.) Pri slavné mši sv. aneb tak zva- ných requiích má se na kűru zpívati la- tinsky bud jedno- neb vícehlasnę; obycejné in di - e il - la tre - meu- ceské Requiem od Doubravského s prű- vodem hudby nevyhovuje predpisűm církev- ním. Nejjednodušší a také ze všech nej- krásnęjší jest chorální, gregoriánské requiem; da: Quan-do coe - li mo- | ||||
|