|
| ||||
| ||||
|
— 61 —
nez jednu melodii, bude k tomu ovšem; po- sobę pokládali: jakoz pak to nic jiného ne- trebí doby pomęrnę delší. bylo, nez andęlských kűrű a svatých ne- 5. Uvádęjíce nový kancionál varujme beských obyvatelű ke cti a slávę všemo- se prílišného chvatu; nezacínejme s novou, houcího Boha »svatý, svatý, svatý« ustavicnę dokud píseń predešlá se jak nálezí neujala, prozpęvujících následovati. Z cehoz krom dokud nestala se trvalým majetkem vętšiny jiných mnohých duchovních uzitkű pochá- farníkűv. Avšak ani potom není vęc na vzdy zívalo také to veliké a zádoucí dobro, ze odbyta. "Záhy totiz pocnou zejména starší prostý obecný lid, sladkostí pobozných zpęvű zpęváci zanášeti do zpęvu rozmanité ne- do chrámu Bozího privábený, casnę se k sluz- zpűsoby, jimz ode dávna byli uvykli. Z tęchto bám Bozím scházel, a casto slýchaje po- hríchű jmenujeme zde toliko tri hlavní : lou- bozné písnę, tajemstvím svaté krestanské davost a rozvlácnost, nepękné predrázky a víry v nich zavreným tím lehceji se ucil, prívęsky, a nešvarné sekundování »podle cím náklonnęjší byl k slvšení pobozného sluchu«. Tęm treba hned zprvu dűraznę se zpívání. Nad to vše stávalo se i to, ze .. . opríti, jelikoz i v té prícinę pinou męrou zacasté slyševše pobozné písnę v kostele platí: Principiis obsta, sero medicína para- zpívati, naucili se jim z pamęti a potom je tur. Jsou bohuzel mnozí, kterí se domnívají, netoliko v kostele, ale také doma neb na jakmile se lid snadným nápęvűm našich poli aneb pri svých prácech jdouce nebo církevních písní priucil, ze se pak jiz o nic sedíce zpívali a tím místo daremných neb více starati netreba; tot omyl pozalu hodný, škodných rozprávek casu sobę uzitecnę jenz namnoze hluboký úpadek církevního ukracovali.« zpęvu lidového zavinil. Kéz tak u nás opęt bude! A bude tak 6. »Jednoty Cyrillské« téz platnę pri- opęt, ujmou-li se našeho neprávem a ]c ne- spęjí ku zvelebení zpęvu církevního zdarilým malé škodę zanedbaného zpęvu národního, predvádęním velebných chorálű staroce- jak církevního tak svętského, pr e d n í ských, jichz »Prűvod varhan« k novému vzdęlavatelé národa, knęz a ucitel, kancionálu Olomouckému hojnou zásobu s nękdejší horlivostí a vrelostí. chová. Kdyby která »Jednota« zvolila zpęv Chut a náklonnost ku zpęvu z lidu ctyrhlasý dle tohoto »Prűvodu varhan«, zvý- dosud ještę nevymizela, ale není, šila by se intonace té které písnę o jeden kdoby jeho duchovní hlad konejši! celý neb i o pűl druha tonu. stravou chutnou a zázivnou«. Koncíme slovy, kterými »Dędictví sv. Premýšlej tudíz kazdý národa našeho Václava« r. 1687, 3. vydání Steyerova lzan- lidumil, kterak by lze bylo na zástol náš cionálu uvádí: »Pękný a velmi chvalitebný domácí opęt usaditi na místo kramárské obycej mívali v Cechách naši predkové, ze národní poesii ~píseń) ceskou v pűvodní její v nedęli a ve svátek casnę pred mší sva- kráse a šlechetnosticc. — tou a kázaním slova Bozího scházívali se V nesnadný úkol uvázal se Ludvík Ho- u velikém poctu do chrámu Pánę a tam lain. Velikosti díla odpovídaly znalost a píle. svaté písnę, prednę sice ranní, a potom Velkolepou práci v dobę pomęrnę krátké také k jistým výrocním slavnostem náleze- vykonal vzornę. Arcidiecési i sobę zbudoval jící neb obecné všickni spolu náboznę zpí- pomník ceny nevšední. Jednota Cyrillská vávali, ustanovivše k tomu literátské kűry, jest mu vdękem zavázána. Jediným práním na kterých netoliko prostí męštané, ale také redaktorovým jest, aby s novýín kancioná- radní v męstech (radní páni) a prednęjší lem rodily a rojily se po arcidiecési Olo- osoby cesky zpívati a jednosvornýtn hlasem moucké nové farní Jednoty Cyrillské. Pána Boha chváliti za obzvláštní poctivost Leltner. FEUILLETON. Z der =íku reditele kűru_ Sdęluje Václav Vanék. Dne 9. ríjna I878. O zpęvu chrámovém. vati a raditi, jakby se zpęv tento zveleb'ti V casopise »Škola a obec« rozepisuje mohl, jakými cestami dluzno uciteli se bráti, se p. Fr. S. o zpęvu chrámovém; kazdý aby pomocí školní mládeze zpęvu chrámu by ocekával, ze p. spisovatel bude navrho- dűstojného docílil. Však o tom není v celém | ||||
|