| ||||
| ||||
ASOPIS
ka,tolickoll posvtIt11011 1888. Rocník XY, F. J. LEHNER. Císlo 9. //i /.J~/,//~E/ib////////. ,'i ,///// /////////i// q~4,ID//A~//p/ / ///4/!%//////'/~Vi/////%///// //.Y./.O~f/N%/%/ /////L ///////Y'//////Y//////i/%////i/i///d///4./// .//!I//'//////Y-.K II. Liturgická škola Cyrillská. (Dokonceni). Rímská škola sv. Rehore jest vzorem, odpovęd milosti piná. Vzdyf by i nám s po- dle kterého zrizují se sbory pęvecké, sklá- divením bylo, kdyby pri bohosluzbę staro- dající se z muzű a hochű. Pohlaví zenské zákonní levité zpívající nebyli umístęni na a lid vűbec úcastní se zpęvu liturgického stupních oltáre zápalného, nýbrz stáli kdesi s místa v kostele jim príslušného na kruchtę za lidem u portiku. Posvátní obradové, a v lodi chrámové. Pęvecký sbor liturgický úklony, klekání, obracení se ku krízi, k evan- má však místo své v choru pred ol- geliu, podkurování a líbání jsou ctihodnými, tár em. Vzdyf chor kostelní název svűj omilostnęnými cástkami bohosluzby a po- prijal od choru (sboru) pęveckého. Pęvci li- bídkami k poboznosti. Oltár jest strediskem turgictí jsou odęni rouchem církevním, a srdcem choru, chor jest doplńkem sluzby dlouhou rízou (talárem) az po kotníky splý- oltární. Jen obé spolu tvorí dokonale a zcela vající a bílou cottou a ú c a s t n í s e o b- onen posvátný úkon liturgický, jímz církev r a d ű, které dle obycej e církevního pri boho- koná obęf tajemnou. sluzbę pro chor se predpisují. 3, Církev nikdy nevzdala se my- Propast, která dęlí sbor pęvecký moder- šlénky o církevní škole pęvecké. ním duchem casovým úcinkující od školy V knihách liturgických, v rituale, pontifi- pęvecké liturgicky organisované, nicím ja- cale, ceremoniale vzdy mluví se o »školen, snęji se nejeví, jako uvedenou trojicí, — která v cetných dekretech církevních se inístem v choru pred oltárem vykázaným, predpokládá a v Rímę nikdy-zcela neza- rouchem církevním a úcastnęním se obradű. nikla. Nutno tudy, aby se obnovila. Nelze Zevnęjší tito tvarové nejsou sice ovšem nadíti se, aby všudy skutkem se hlavní vęcí, n a l a d u j í však a p o m á h a j í stala; prospęje však vzdy, víme-li, co jest ploditi vęc hlavní, — ducha modlitby ideálem církve. Uvedené na zreteli majíce, liturgické, pravé zboznosti, zivící se myšlén- s vętší bezpecností prizpűsobíme se pomę- kami a slovy církve prűbęhem roku litur- rűm casovým a vypouštęjíce, coz jest pod. gického. rízeného, podrzíme, coz jest podstatného. Nejdűlezitęjším jest místo choru ko- Seminárűm a podobným ústavűm duchoven- lem oltáre vykázané. C h o r— sbor li- ským uskutecnęní myšlénky církevní nemá turgický — jest prostredníkem slova, býti zádnou nemozností. Chorál má býti ra- tlumocníkem reci mezi Bohem a dostí a láskou seminaristű. Nastávající knęz l i d e m jeho. Brzy propűjcuje chor hlasu męl by v duchu církve tak zíti a s institu- svého chválám a prosbám lidu, brzy zaznívá cemi církevními tak dűvęrnę se obeznámiti, prostrednictvím jeho od oltáre a s nebe aby byl s to o':usiti sladkého pokrmu, který | ||||
|