|
| ||||
| ||||
|
-70-
tetrachordu, sedmistrunné, ladęné dle nę- vedle sebe podle škály a spojily je. Tento které ze škal, kterých dosud v starých cír- nástroj sluje syringa. kevních toninách uzíváme; básnírka Sapho Pri bacchanáliích uzíváno bylo téz ná- hrála prý na lyru dvacetistrunnou. To ovšem strojű hrmotících, chrestacek, cymbálű a nebylo všude dovoleno. Argivští na pr. ne- bubínkű. trpęli, aby nękdo v jejich území hrál na Skladby hudební, jal; nám je Plutarch lyru více nezli sedmistrunnou a velilry' trest lící, byly velmi jednoduché; k melodii totiz ustanovili tomu, kdo se proti tomuto zá- pribrala se oktáva a quinta a prűvod byl kazu provinil. Rovnęz netrpęli, aby lyra hotov. Terc, kterou jiz Pythagoras pokládal ladęna byla a zpęv nesl se v jiné toninę za dissonancí, nebrávala se, a právę proto, lec myxolydické, kterou dle Aristoxena ze scházela terc, proto i melodie byla málo Sapho zavedla. Vypravuje to Plutarch v ka- melodiesní, ano Plutarch v kap. 21. dí, ze pitole 37. starí se umęlým melodiím ze zásady vy- Lyre podobna byla kithara. Basis a ra- hýbali. mena její byla ze dreva nebo z kovu a dutá. Sv. Augustin ríkával, ze pűl zivota by Struny męla pűvodnę ctyry; pozdęji Ter- za to dal, kdyby inohl slyšeti kázati sv. pander, onen známý hudebník, který prý Pavla, a já bych za to hodný kus svého svou hudbou celé povstání v Lacedemonii zivota dal, kdybych mohl slyšeti pűvodní, utišil, pridal struny ještę tri, tak ze byla to starý orchestr recký pri tragoedii. Pri vý- kitharis heptaglosé, t. j. sedmililasá. Laditi kladu Sofoklea nám nezapomenutelný műj mohla se dle rozlicných, nám ze staré cír- profesor Niederle vypravoval, ze kdes vNęm- kevní hudby známých tonin. cích na jedné universitę chtęli provésti jednu Jiný nástroj byla forminga »velezvucná«, ze Sofokleových tragoedií v pűvodním ic- na kterou jiz rekové Homerovi hráli. V g. ckém jazyku na jevišti, dle starého reckého zpęvu Illiady v, 186 lící se Achilles, kterak vzoru imitovaném a za prűvodu staroreckého hrdinské zpęvy zpívá, doprovázeje se na orchestru. I cvicili prý se pilnę páni pro- formingu stríbrnou, jasnozvukou, na níz mu fesori i páni akademikové, ale pri produkci drcc Chiron jej vyucil; cinil tak, aby ukrotil brzy slavnę uvázli. svűj hnęv proti Agamernnonovi. Velišsk,~ dol:azuje, ze forminga byla vętší druh ki- Rád bych byl slyšel alespoii tento su- tary. Na nástroje strunové hrálo se bud rogat choru, ac myslím, ze sotva kdo by prsty nebo kolícky a nástroj drzel se bud mohl dnes vęrnę napodobiti staroi cckou pritištęn ]evou rukou k levému rameni nebo hudbu a zpęv, vzdyt nám ze starých skladeb se na tkanici zavęsil kolem hrdla. i cckých zűstaly všeho všudy ctyry hymny, Ostatní nástroje strunové, jejichz jména které műzeš nalézti ve Forkel's Musikge- ani uvádęti nebudeme, vyvinuly se na zá- schichte, Band I„ S. 422.E hudebních kladę tęchto jmenovaných. skladeb na slova Sofokleových chorű neza- Nástroje foukací byly píštaly rovné nebo chovalo se nám niceho. Taktu v našem slova zahnuté v rozlicných svých odrudách. Zho- smyslu Rekové téz neznali. Jejich zpęv byla tovovány byly z rűzných látek. Latinské rythcnická deklamace jako náš chorální in- slovo tibia, píštala, znací téz holení kost; troitus. byly tedy píštaly pűvodnę asi z dutých Notové písmo v rádkách Rekové ne- kostí zhotovovány. Recké slovo »aulos« męli, noty znamenali písmenami své abe- znamená nęco dutého vűbec. cedy a ponęvadz jednoduchá abeceda na Pro modulaci hlasu męly píštaly dírky, poznamenání všech uzívaných tonű nesta- ctyry nebo více. cila, psali písmena abecedy ještę jednou K doprovázení uzívaly se píštaly dvo- a sice vodorovnę, po tretí v poloze pre- jité. píštaly ty męly spolecnou násadku do vrácené atd. úst a kus spolecného hrdla; doleji však dę- Z toho, co jsme dosud povędęli, sezná- lily se ve dvę rourky v pravo hlubších, váme, jal; jednoduchá byla stará hudba v levo vyšších tonű; aneb prostę se kladly recká a prece Plato i Plutarch tolik j i velebí dvé píštaly do úst vedle sebe a kazdá se V kap. 41, dí Plutarch, kdo krásno mi- pískala jedným koutkem a kazdá modulo- luje, ten ze hudbu miluje a kdo hudbu mi- vána byla jednou rukou. Hudci mívali téz luje, ten ze jí jsa ušlechtęn, zádného ne- kozený náhubek, aby stejnomęrnę mohli cestného skutku se nedopustí. foukati do obou píštal najednou; náhubek Plato pak ve ctvrté knize své »Politeia« ten byl malým reservoirem na vzduch. starou hudbu reckou velebí, ponęvadz ona, Pastýri udęlali si píštaly z rákosu, ne- j soue pro chrabré muze, srdce 1: dobru na- stejné délky a tęch nakladli obycejnę sedm dchne; proto pocítá Plato hudbu mezi pro- | ||||
|