|
| ||||
| ||||
|
-76-
dęli, svátek co svátek pri slavné mši sv. pro nedostatek cvicitele do nesnází, bude a nešporách az do poslední litery a noty, to jeho vinou a — hríchem. co v Graduale a Vesperale Romanum se Seminár Prazský stal se »školou«, jakou predpisuje. Za ctyry roky prípravy semi- sv. P.ehor pro chorál svűj zrídil a jejíz záky nárské lze kazdému bolioslovci osvojiti si sám chorálu v, ucoval. Sv. Cyrill, první tolik vędomostí chorálních, aby jednou v du- ucitel zpęvu církevního ve vlasti naší, s nebe chovní správę mohl býti sám u c i t e 1 e m zehná prvé a nejdűlezitęjší škole chorální c h o r á l u. Prijde-li pak jako duchovní správce v arcidiecési Prazské. LeAaaer Obrod hudby posvátné v Cechách. Píše Jala Ev. Zeliaaka. Sledujeme-li bęh událostí hudebních »Benedictus, qui venit«, majestátní prűvod v dobę popalestrinovské, nalezneme cím dále královský na jevišti a »Sanctus« u oltáre tím vętší rozvoj hudebních forem a harmonie. Bozího ve spojení s hosanna, radostný kvas Poslednęjší v dobę nejnovęjší objevuje se královský a jásavý zpęv srdce krestan- jako mocný vítęz, zastihující veškeré jiné ského »Gloria in excelsis«, všecko to sto- vymozenosti, ani formu hudební nevyjímaje. toznęno jest. Co rekla církev ucící po prí- Na poli ludebním stojí tri veliké pomníky, kladu svého zakladatele církvi vęrící, pojato jsou to: obrovská díla P a 1 e s t r i n ű, B a c h ű úpinę svętsky. a Hiindelű. Celý aparát divadelní postaven jest do Oratorium a s tímto tęsnę sloucená chrámu. My, dnes jinak smýšlející, zríme kantáta duchovní zahrnují v sobę veškeré v tęchto skladbách jiné postavy nez ony vymozenosti hudební dob svých, v nichz idealní, nám jiz vlastní predstavy o obsahu povstaly. Symbolicko-dramatický ráz, který vroucí prosby a chvály nadšenę srdcem se zde vyskytuje a cím dál tím více pę- k IIospodinu obráceným pronášené. stuje, nebyl by ani skladbę ku presným Mozart divil se, jak műze kdo od nęho církevním výkonűm urcené ku škodę býval, zádati mešní skladbu. Beethoven, kdyz psal kdyby nebyl sloucil se vice ménę svou »Solemuis«, uchýlil se v samotu a nikdy s úcelem jiným. Hudba hledęla sobę pred tím nepracoval s takovou dűkladností cím dál tím více nálady dęjem buzené, jako tentokráte. Ac tato skladba stojí na stala se obohacením slova v dramatu zpí- výši dęl oratorních, a my pi-ed sebou zríme vaném ci deklamovaném a vyloudila tvary dílo ne úpinę církevního rázu, musíme prece piné pestrosti, budící nálady rozmanité. uznati, ze smęr oratorní sám o sobé ne- Melodie clánkovitá ci úryvkovitá dospęla prispęl k úpadku hudby posvátné. tak vrchole svého vývoje. Umęní kontra- Svęt chtęl, aby kazdý modlil se po svém punktické ve skladbách Backových na vlastním spűsobu. My musíme zádati : »Pane, výši svého rozvoje stojící ustupuje rouchu odpust jim, nevędęli, proc tak cinili«, jelikor. liarmonickému. Mimo to podporuje variaci, úkol ulozený liudbę posvátné, aby tato tlumo- bohatou kadenci, rouladu a arioso pęvcovo cila modlitbu a k této povzbuzovala, úpinę prostická harmonie. byl pominut. Vše, co ve svętę hudebním se dęje, jak málo prospęla hudba operetní hudbę vrhá bud slabý odlesk do chrámu aneb za- posvátné, o tom, doufám, podal jsem jasnę náší se do téhoz celý ten pestrý lomoz. dűkazy ve svém pojednání »o úpadku liudby Smęr oratorní, holdující v prvopocátku jakoz posvátné« v »Cyrillu«. i v útlém vzrűstu svém umęnám cistę kon- Pohlédneme-li v dobu rozkvętu opery trapunktickým, spojen jest jiz dávno se starovlaské (az k P i c i n i m u), která símę stávajícím smęrem operním. své rozsívala po celém svętę, vzpomenouti Opera vlaská vítęzí na celé cáre, její musíme doby velikého reformatora G I u c l: a. smęr kraluje ve chrámę, salanę i divadle. Hudba dramatická všímá sobę jiz zevrub- Roucho její jest vzdy stejné. Ona uchvacuje nęji smyslu a obsahu slova, rozpoutaný hu- srdce a baví nrysl krestana v chrámę, pro- dební zivel nabývá jakési umęlecké civili- chvívá posluchace dramatu divadelního, po- sace. Mnozí církevní skladatelé taktéz uvázili, zvbuzuje téhoz k milostnému laškování a ze píší hudbu svou jen pro chrám, avšak veselé zábavę v salonę. panující vkus nedovolil, aby vymanili Andante con amore a text liturgický se ú p l n ę z obvyklé liouslové kantilény a | ||||
|