|
| ||||
| ||||
|
-9a
výborné ty zpęvníky, jez po zbozných pred kevního a ve zvrhlosti vkusu umęleckého cích byl zdędil, aby tyto jadrné, zvroucnęlé za doby tehdejší; výlevy nęzné a prec tak zdravé zboznosti 2. v onom »nedostatku celorocních písní nahradila suchoparnými rýmovackami a pla- v rukou sprostnęjšího lídu«, o nęmr Frycaj nými deklamacemi josefinských kanovníkű shora se zmitiuje ; nebo nikolaiských pisálkű.« 3, v »lehkosti«, namnoze az i »skocností« Zvláštę o nejvíce rozšírené písni »nor- nových melodií; mální: »Wir werfen uns darnieder« praví 4. v tom, ze oni »školní Rektori«, kterí P. Lamb. Karner : 6) »Pradędem Pegasa, na staroceským chorálűm výhost dáti se zdrá- nęmz tato katechetická píseń prijechala, hali, za »vlazné« v úradę a za »zpátecníky« zdá se býti povęstný l:űń trojský; jeho povazováni a rozhlašováni byli; pravnoucata jsou podnes na prodej, a dęti S. v tom, ze ,),horliví Pastýrové duchovní o trzích vyluzují z nich tony piné poesie.« uvedení tęchto písní obstarali«, jak dosvęd- Kancionál Frycajűv rychle ujal se a roz- cuje Frycaj, šíril v nękterých krajinách Moravy a Zdali Frycaj z vlastního nebo z vlád- Slezska; v jiných zase zejmena Ucitelé ního popudu svűj kancionál sestavila vydal, n e pr á 1 í tęm novým písním, drzíce se ra- a zdali snad i nęjaké vládci narízení, po- dęji osvędcených zpęvű starých. Ze tomu dobné onomu z r. 1782, k rozšírení tohoto tak bylo, dovídáme se opęt od Frycaje kancionálu nápomocno bylo, o tom, nemajíce samého, an ve predmluvę ke ctvrtému vy- dokladű, nic urcitého povędęti neműzeme. dání svého kancionálu z r, 18o9 píše: »Pri- Úcelem tęchto rádkű bylo jediné: ob- pojil jsem kazdé písni smęrenau Melodyi, jasniti pűvod a prűbęh pohromy, jez koncém z nichzto ovšem nękteré tęzší a v poctu predešlého a pocáticetn tohoto století naše mnohé jsau, — které ale y u sprostéjších staroceské chorály na Moravę potkala, Aby- (jenzto kolikráte dost škodlivých Pisní a chom jimi pred soudem národa pozalovali Melodyí pamatovati schopní jsau) s pomocí jednak na j Tom. Frycaje proto, ze svűj tęch, jenzto noty znají, neb kantorű v obycej kancionál podle nezdárného vzoru copar- velmi lehce uvedene býti mohau — jakoz ského vypracoval, jednak i ua tehdejší farní toho ted na mnohých místech v Moravę a duchovenstvo, ze kancionál Frycajűv pod- Slezsku, (kdezto horliví duchovní Yastý- porovalo, ten nešlechetný úmysl byl nás rové uvedení tęchto písní obstarali, a š k o 1 n í dalek. Vzdy jest nám dobre povędotno, ze Rektori vlazní a na své zastaralé kazdý clovęk dítkem jest své doby, a díla obyceje zasedli T) nejsau) kazdý o to jeho ze nejsou lec obrazem onoho ducha a se pokusující patrné nachází príklady.« vkusu, jenz té které doby právę na vrchu Cím to bylo, ze kancionál Frycajűv, ac jest. Męl zajisté Frycaj pri své práci úmysl po stránce slovesné,8) zvláštę pak po stránce ten nejlCpší, toho jsa presvędcení, ze koná Hudební daleko za staršími kancionály po- dílo Bohu milé a svým krajanűm prospęšné. kulhával, ze nicménę tak rychlého rozšírení A písnę, jez Frycaj »za vzor a pravidlo došel? sobę predlozil«, byly svého casu o p r a v d u Príciny toho zjevu hledati dluzno: pokládány za vrchol všeliké dokona- 1. Ve všeobecném úpadku umęní cír- losti. Jinak nelze sobę zajisté vysvętliti, proc 6) Der Clerus und die Kircheu-Musik, str, 153. by na pr. nápęv právę jmenované písnę ') »Zasedli« bude bezpochyby slovný p~eklad »Wir werfen uns darnieder« mezi lidem nęmeckého ,versessena ve frasi »auf etwas versessen moravským tak záhy byl zobecnęl, ze ho sein = zuby nehty nęceho se drzeti.. Frycaj jiz ani do svých melodií nevradil, 8) Le jeho kancionál po stránce s l o v e s n é do- nýbrz toliko v kancionálu svém u písnę konalým není, piipouští Frycaj sám, an dí: Pri té pak »P~ed tebou se klaníme« zkrátka podotknul: mé prácy obzvláštę jen na sprostnęjší lid zrení jsem »Tato normální píseń zpívá se Vűbec zná- męl, který Moravské krásomluvnosti a ozdobám ver- šoveckým zvykly není. A protoz jsem se ani na vy- mou notou«. Soudíme tak i z té okolnosti, soké pravidla veyrecnosti Moravské, ani rovnozuęjí- ze píseń »Wir werfen uns darnieder« nę- cýho veršovectví velmi auzko všudy nevázal. Pravidlo kterých kostelű tia Moravę podnes tak hou- mé veyiecnosti byli ti, pro které písnę ty jsem sklá- zevnatę se drzí, jako by pri nich zrovna dal, - -- Pro ten svűj aumysl ujíti daufám ostiejšímu saudu v veyiecuosti a veršovectví Moravském zbę- fundována byla. Tak tomu jest na pr. hlejších; pakli ne, nic nedbám, tęše se s onau oby- v kollegiátním chrámę Kromęrízském, kdez cejnau propovidkau sv. Augustýna: -»Nechf se hádají odzpívává j i (a zároveń j í) kazdického vše- Gramatykové, kdyz nás (!) jen rczumęjí zástupové.,, dního dne o 1 i, hod. jeden nebo pűl druha — O »lehkosti« Frycajových m e l o d i í presvędcí se lask, ctenár z nékolilca ukázek jez na konci toho zpęváka, z pravidla hodný kus tonu p o d clánku nalezne, varhanami, | ||||
|