|
| ||||
| ||||
|
63 --
Volám tomuto našemu velmistru srdečné na zdar na dálší skladby, jakož i ty nejvřelejší díky za tak výtečný plod ducha domácílio. Dálší produkee s oním mladým sborem jsou mše „ke cti sv. Augustýna” — od Witta — téhož „Lucie”, — nyní studují ti caparti Foerstrovu mši „ke cti sv. Vojtěcha”, — chystám ji pro zdejší pout v budoucím měsíci. Litovati u nás jest, že máme k provázení takých skladeb —špatné varhany ; zdejší sl. městská rada povolala však p. Steimnayera z Oettingenu na zřízení zcela nových varhan ; opět litovati musíme, že pro přílišný nával práce stroj nedostanete až za dvě leta. Kdož pováží, že jsouce v nejlepším proudu, musíme se tak dlouho spokojovati s íiašinetlem, uzná, že jsou to trpké chvíle, že ku doprovázení ,introitu", částečně i ,grad. a offertoria" pak ,commnnio," zcela žádného rejstříku nelze upotřebiti, bude míti zajisté s námi soustrast. Rozpočet a nejvýtečnější nákres na nové varhany je již zadán u sl. městské rady. Zmíniti se dlužno, že při obřadech církevních v ostatních zdejších chrámech užíváte harmonia na místě těch bídných varhan, tak alespoň je zde možnost něco kloudného provésti. Všem pp. řiditelům kůru, kteří reformovati počínají, přeji té největší vytrvalosti, jsa přesvědčen, že by nepředvídané překážky mnohého svedly zpět, necht nenechá se žádný odstrašit velkým namáháním, necht statně jen ku předu kráčí ; dostane-lí se na jistý stupeň — nelze mu pak zpět a budoucnost nové kostelní hudbě je zabezpečena. Protož všem upřímným : mnoho zdaru ! Fr. Ilruška. Diecése Xriilohradecká. Z Poděbrad, 17. července. „Pomaloučku, polehoučku daleko se dojde”. To dosvědčuje se i u nás. Jest tomu právě rok, co jsem počal několik dítek a dívek ze školy již vyšlých učit zpěvu ; výsledek za ten rok, jak doufám, jest značný. Jak z dřívějšího dopisu známo, zpívali jsme již ,Missa Cunibert" 1 i 4 hlasně, vložek umíme též několik, i gregorianské Asperges velmi plynně zpíváme. Po velikonocích počal jsem cvičit Stehlovu missa ,Salve Regina", a byli bychom tuto mši dávno zpívali, kdyby rozličné překážky nebyly se naskytly, jako bílení chrámu, , kde se služby boží proto neodbývaly, a v druhém chrátnečku varhany nedostatečny jsou. I ustanovil jsem 15 července, konec to školního' roku, k provozování, a proto připojil FSrstrovo „Tě Boha chválíme.” S výsledkem jsem úpině spokojen. Praveno mi sice, že prý ,jsou slabé hlásky ve sboru. Inu ovšem, když jest echo zvyklé na hřmotnou hudbu a křik dvou hochů (S. a A.', pak ovšem pianissima, která se nám velmi dobře zdařila, vypadají slabě. A což pak mohu žádati od dítek v stáří od 11—16 let ; kteří jsou ,einj ihrige Freiwillige"? Jsem spokojen, jen když zpívají jistě. Pan řiditel kůru, Fr. Janda dovolil mně, že jsem si řídil sám sviij sbor mnou nacvičený ; zač ež mu díky tuto vzdávám. Však zasluhuje též dík za to, že intrády na dobro pochoval tím, že letos k průvodu na Boží Tělo nevzal bubny a trouby. Nemenší dík zasluhuje pan učitel Polanský za nennavnou obětovnost při doprovázení na varhany ve zkouškách. Pochvalu ale též musím dáti žákům a žačkám, že dvakráte v dešti ku zkoušce v úpiném počtu se dostavili. Patrno že chut a lásku k tomu mají. — Mezi zkouškami na Stehlovu mši prodělali jsme polovičku Wittový in hon. se. Ambrosii, jednohlasé chorální, kterou snad již za čtrnáct dní zpívati budem ; pak se pustíme do Skuherského missa Quinta aneb Wittovy 2hlasé ,Exultet". Poznávám úpině, že snadno všecko jde, je-li jenom vůle a vytrvalost ; a chytne-li se to jednou za pravý konec, nesmí se pak pustit z ruky. — Zpěvu jsem učil při harmonium dle ,Renner'sclle Gesangswandtafeln" vydaných u Pusteta ; a shledal že úpině postačí a prakticky zařízeny jsou. Blažej Krunert. Arcidiecése Olamúck~. Z Oseka u Lípnika. Čtouce v Moravské Orlici 1874. v čísle 147. dopis z Přerova nadepsaný: „kapitola o intradáclt,” vzali jsme fanfary tyto v takovou nenávist, že jsme je hned odstranili. Za to : Sláva našim hudebníkům ! Aby se ale neřeklo, že jen boříme a nic nestavíme, zakoupili jsme sobě dle návodu „Hlasu° 1875. č. 17. responsoria Gregoriánská od Fčrstera — díky pánu onomu, jenž dal do ,jmenovaných novin krásný ten článek : „Pryč s pavučinami s kůru!” — a co neviděti, uslyšíte, jak se brzo budou rozléhati chrámem naším. A abychom také s duchem časovým pokračovali a i zpěv obecný zvelebili, objednali jsme sobě u veledůstojného pana Karla Schwarze, kanovníka a ředitele Dědictví sv. Jana Nepomuckého, oba díly „Hlasu varhan”, kterýžto pan, jsa nad tím zajisté velice potěšen, že i v Lipnickém dekanátu nechceme zůstati pozadu za jinými delzanáty pokročilými, nám nejen mile-rád žádané dílo zaslal, ale i celý svatojanský kancionál zdarma přidal, s dodatkem : „b y z p ě v | ||||
|