|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy e 1 Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijfmají se. C) Rakopisyredakci za- Předplatné, O` slané nevracejí se. D - t'ka'lci se jež činí redv 3 bňdtéž za- s poštovní zásilkou Čta 30i~c sílány franko na celý rok r. m. z1.2. j, Ferd. Lehnerovi napál leta n n 1. pro katolickou blldbll poSv Rtllolt v Karlíně č. 234. přijímá pouze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Reklamace zasílány dnuztěchtodvoudob bucrtež do expedice a d m i n i s t r a c e Majitel, vydavatel a. redaktor: v kněhkupectví Mikuláše a Knaupa v Karlíně Čís. 234. E R D I N A N D E H N E F~, v Karlíně č. 42. Cislo 9. V Praze, dne 5. záři 1875. Ročník li. Volání po opravě církevní hudby před 44 roky. Přo bíraje se onehdy ve starých ro~iiíkáeh „Č asopisu pro katolické dnclfovenstvo”, tebdá2 od kn. arcib. pražské konsistoře vydaného, byl jsem v ročním bělm čtvrtém z roku 131 překvapen článkem nadepsaným „Slovo o nynější církevní hudbě”. Pojednání jest psáno s takovou vřelostí, že nedovedu odolati, abych je laskavému čtenářstvu nepodal na uváženou, jakolivěk jest psáno takměř před pill stoletím. Jistý šlechetný kněz J. K., který bezpochyby již na živu není, dovolává se opravy pokažené církevní lnulhy v dobách, kdy nikde ještě na oprava myšleno nebylo. Ozvaly se tedy n nás v Čechách první hlasové diltklivě žádající, aby nedústojný směr hudby kostelní se odstranil a jiným svatyně hodným nahradil, Myšlénka ta hýbala telídáž v Dechách šlechetnými srdci a zavdala podnět k zaražení „Jednoty pro zvelebení kostelní hudby v Čechách°', od které opět do života povolána jest škola varhanická roka před tím (1830) založená. Tehdáž nikde jinde necítila se ještě potřeba opravy hudby kostelní. Dr. Karel Yroske téhož roku byl jest teprv na kněžství posvěcen. Skoda ! přeškoda! že nepočali u nás reformovati navráeením se ku staré hudbě církevní, která by dojista byla přivedla je ka cíli. Nebot jen studováním starých mistrá možno si osvojiti diicha i směr skutečné hudby církevní. Kdyby bolestný výkřik šlechetného kněze nebyl zitstal hlasem volajícího na poušti, kdyby huti pisatel sám byl býval badatelem v dějinách hudby církevní aneb kdyby a!espoá kruhové hudební byly hlouběji zašli do historie vývinu hudebního, věru ! Lechové byli by bývali prvními buditeli a křísiteli dilstojné hudby kostelní v Evropě. Píšet karatel na dobu tehdější p,)kročilý takto : Slovo o nynější církevní hlldbé. (Od J. K,) Čím bedlivěji sobě vznešenost, svatost a pohmiteluost oběti niše svaté rozjímám, nad kteroužto všeobecná církev nic nemá světěj~íhu, čím srclečně.ii o božích hodecli neb jiuýclf slavnostech církevních k této božské oběti ducha svého připravuji, — tíul více z nejvroncnější pobožnosti má mysl bývá vytržena, když jsa takové mši svatí. přítomen, nikoli církevní, ale divadelní lmdbn slyšeti musím, jak svým hhikem a třeskem a jako výskáuím diem Boží napliiuje. Bože, odpust jim, vzdychávám, neb nevědí co činí, a má pobožnost roztržena ; na místě jejím kormoutlivá bolest nad tím, jak hudba, kteráby se co velebnost Boží opěvající anjel k plápolu nábožnosti pi•ipojiti a společně s ní na svatých křídlech k nebi se vznášeti měla, — jak ta Bohem daná hudba jako divadelní pi•elnd, ano jako onen pokušitel v tu nejsvětější doba před naši duši se staví a marnost světa co sláva jeho nám okazuje, byehom prý se pi`ed ní uklonili. 9 | ||||
|