|
| ||||
| ||||
|
if _
nich nápęvű Bosákových, at nových neb vy- zmęnęna, coz bylo rídkou vęcí, jezto rűzné pűjcených. Však u Rozenpluta, Hlohovského, sekty nábozenské prikrajovaly a premętiovaly Závorky a Steyra se nękolik písní s ná- texty písní od jinovęrcű slozených dle svého pęvem zachovalo, jez vespolek v podstatę ucení. se shodují, tak ze műzeme je dűvodnę míti Nápęvu k té písni nenašel jsem staršího za pűvodní nápęvy Bosákovy. »Jezto pak nad Rozenplutűv, jenz jest dle podstaty pamęti Klim. Bosáka, jakoz i zpűsob jeho týz, jak podnes, ac ponękud chybnę se ceštiny daleko sahaly do XV. století«, jalo zpívá. Jezto i Hlohovský jej má a text dí onęm právem J. Jirecek a dosvędcují písnę zűstal povzdy nezmęnęn, právem po- texty jeho písní v kancionálech XVI. století, kládati műzeme tento nápęv za onu »zvláštní zejména Trojana, Turnovského, nálezí pű- notu«, jez byla za starodávna obecnę známa, sobením svým jiz do XV. vęku, Proto jest tedy od Klimenta Bosáka slozena, Dosvęd- seznání a ocenęní jeho skladatelské cinnosti cujet Rozenplut v predmluvę svého kancio- pro nás tím vzácnęjší. nálu, ze se snazil, aby i »vrstvy zpęvné Kde který Cech neznal by podnes obecnę ... podle starozitnosti napravené zpívanou, nad míru velebnę a slavnę znę- z a n e c h a 1«. Tento nápęv Rozenplutűv j est : jící píseń pred kázaním »Otce náš, milý P a n e« ? Hle, tot j e h o dílem j est! A kdyby zádné jiné nebyl slozil, svędcila by tato jediná o nevšedním skladatelském umęní »Ot-ce náš, mi-lý Pa-ne, dej nám Ducha jeho a zachovala by jméno jeho na dlouhé Pro- si - me, af se sta-ne pro Kri -sta Sy- casy. Však známe kromę té ještę nękolik jeho nápęvű z recených kancionálű. Pocneme s onou nejvzácnęjší. sva - té - ho. R. ai nás nu-ci Boiské-ho 1. „Otce náš, milý Pane”. na tvé - ho, jednou z nejkrásnęjších písní staroce- ských jest tato píseń pred kázaním. Dlouho kladlo se, ze vznikla jiz v dobę Karlovę, ba tiskne se tak podnes.$) Však docela pravdu zá-ko-na zná - ti, proro-ctví fa-leš- chybnę; neb kdezto zádný známý rukopis nebo tisk starý nesvędcí této dobę, obsa- liuje se ta píseń v nejednom z nich zjevnę mezi písnęmi Bosákovými. V receném ruko- né -ho pil-né se vy-stri-ha-ti.« pise 54. F. ióg. jeví se mezi nimi na dru- hém místę na listę OXIIII. O nápęvu se Hlohovský má na slovo ,znáti«: tu dí, ze »má svou notu«. S týmz textem (bez not) zavírá se i v kancionálleu z r. 1505 na listę L 18v mezi písnęmi »O Duchu _ (— c-d). svatém«. Nad ní zde nadepsáno, ze se zpívá zná - ti »po ctení neb po epištole«. I zde cteme »Má svou zvláštní notu«. Závorka a Bratrí Ostatek je stejný. jí nemají. Však prijali ji do svých kancio- Jak velebnę a slavnę zní tento nápęv nítlű zase Rozenplut (z r, ióol na str. 7o011,), dorický ! O nęm v pravdę platí, co dí P. Hlohovský (z r. 1622 na str. 38S), Šípar Ambr. Kienle: »Der dorische Ton sinyt (z r. 1642) a Steyr. Jest v nich mezi pí- und fúhlt wie ein Mann itn Vollbesitze der snęmi »pred kázaním«, Také Sípar má pri- Kraft : ruhib, fest, edel«.7) Kdezto v dori- psáno »známá nota«, Musila tedy vpravdę ckých nápęvích velmi zhusta vyslcytá se býti všeobecnę známa nota té pís ę, zet ji melodická fráza: cl-a-lacs a, jez tyto nápęvy tak casto za znám-)u predpokládali. Textem zmękcuje, povznáší se naše píseń hned s po- a poctem trí sloh podávají recené kancio- cátku dvalcráte az k oktávę, zmękceného h nály tuto píseń všecky stejnę. A jezto i ve se ani nedotýkajíc.9) Tak dodává svému sv.-Janslcém kancionále rovnęz tak se obsa- nápęvu vzletného a slavného rázu. (Tady huje, vidíme, ze zűstala vzdy a všude ne- műze P. Dreves priuciti se jedné zvláštnosti ') Viz nIIudebuí památky staroceském, vyd. J. L. Choralschule, S. 130. Zvonar, sešit i.; Slovník naucný, I, vyd., II., 456.; s) Rozumí se tudíz samo sebou, ze moderní pied- Tadrovo pojednání .,Sborové lit.,, v Památníku Praz- znamenání b u klíce jest liché, jeho tu není D-moll ského »Maholw«, r386 a j, toniny. | ||||
|