|
| ||||
| ||||
|
14 _
kdez udáno: »jako Panno milá s nebeské samému, shledáváme, ze v tomto hypo- radosti«. Proto mám nápęv Steyrűv (Zá- mixolidickém popęvku, ac tonina jeho slula vorky) za pűvodní nápęv Bosákűv. Zní starým »tonus narrativus«, jeví se prece u Steyra takto: výraz muzné, však i nęzné a pokorné dű- vęry v neklamnou pomoc Bozí. Architekto- nika nápęvu pocíná plagálnou kvartou po- kornę sestupovati a vystupuje hned na to »Pa-ne Kry-ste, Bo-ie vę-cný a ne- muznę význacným intervallem osmé toniny g (rc Ia) c, jenz jest její reperkusí. Jalc nęznou pokoru projevuje autor ve své dű- vęre, zpívaje »hríšné ohlédnouti!« Se- Ue-ský Krá-li, její té všecko tvé stvore-ní stupujet tu znenáhla, krolt za krokem, beze skoku nejhloubęji. A jak jásavę hned na to povznáší se nejvýš az k piné oktávę toniny, kdy vzpomíná bezpecných krídel ochrany chválí, rac se na nás hií-šné o-hlédnou-ti, Bozí! Proto muznou dűverou koncí, porou- ceje se do této jisté a bezpecné ochrany. Tak stává se, ze i na tomto kratickém na- znamenáme cást bohatých tvarű mo- pod svá kií-dla nás jiz pri-vi-nou-ti.,, dulacních, jez P. A. Kienle osmému tonu prisuzuje. (L. c. 133). V pravdę umęl tedy Závoriza píše takto: náš mistr Bosák dobre skládati vedle hu- debných pravidel své doby, avšak umęl také pravého ducha a zivot vdechnouti do koster tęchto pravidel! Spa - si - te - li Pa - ne Kry -ste atd. Dotýkáme ke konci, ze i Svatoj anský kancionál obsahuje tu píseń s týmz nápę- Toto trídobé »tempus perfectum« staré vemt2) jako Šteyrűv kancionál; avšak pred- theorie hudebné dává písni ovšem jiný ryt- znamenává docela chybnę 3 posűvlzy místo mus, jenz ale zdá se i s nápęvem Stey- dvou (fis vis) k svému o ton zvýšenému rovým, ze lépe se shoduje nez jeho alla nápęvu, jezto pridaným gis ruší pűvodní breve tempus s vadnou pomlckou na po- toriinu. (Dokoncení). cátku; tedy jest to bez pochyby pűvodní rytmus Bosákűv. Prihlédneme-li k nápęvu 12) II, díl, str. 24t. Obecná Jednota Cyrillská. Cechy. Arcidiecése Prazská. Z OTeCha. Cyrillské snazení, jemuz jsme pocá- šovu, k opuštęní Páné a ke zrádę na nęnt. Onf musí tkem minulého roku zasvętili svoje schopnosti, cas stále míti na pamęti slova Kristova, k prednostűm i vűli, trvá ve svém vývoji stále, hned klesajíc, hned církve recená: »Kdybyste Vyli ze svęta, miloval by zas povstávajíc, jak zloba neb prízeit casu je potkává, svęt, coz jeho jest,< (jo. t5, t9), a s tęmi slovy musí z cehoz na oce jest, ze jako jinde, tak i u nás. Obraz se docela spráteliti, sic jinalc všecko jeho pocínání snazení Cyrillského všude jest stejný, neb ono, jsouc za krátko obrátí se v nivec. Tak by snad i náš Oi'eš- cástkou úlohy církve Kristovy, musí na sobę obná- ský Cyrill byl dávno na marách odnesen býval, kdy- šeti její podobu, kteráz se na všech místech svęta bychom si nebyli pevnę usmyslili za iádnou cenu v stejném osudu povahuje. Vitczství v krvavém zá- neustupovati a po devadesáté piekáice s jedenadeva- pasu, zái slunce problyskující skrze temné chműry desátým úsilím znova zapocínati. S pomocí L'or.í a zuiivých mrakű,. oslavené, nesmrtelné tęlo Kristovo pro slávu Boií jsme se do díla dali, a ted nás nikdo uprostied nastraieuých, vrazedných oštípű satanových neodvrátí od p~esvędcení, ze jakoz Bozí vęc konáme, jest pravdivý emblém nevęsty Jeiíšovy na svętę a tak ze nás i Jelto pomoc sprovází a nás i k touieb- všeho jejího podnikání. To si musí kaidý Cyrillista nému cíli privésti mocna bude. hluboce vštípiti v mysl, aby se nedal mýliti drsnými Jak jsme »Cyrillu« a laskavým ctenáiűm jeho prekáikami, jichz mu bez ustání odstrańovati'prijde; povędęli, byly u nás zacátky pii veškeré obtíznosti aby nęjak neochábl a nevypadl k stoupenství jidá- dosti potęšitelné. Męli jsme úhledný sbor liturgický, | ||||
|