|
| ||||
| ||||
|
— 18 —
»Bo-ze Ot-ce sešlu nám ny-ut Ducha Af on nám o - tevre sám pravdu zá-ku- sva - té - ho,) Af za-pá-li srdce v nás, na tvé - ho; j A u-óe-ní ci- zí - ho a-bychom tę mi -lu - va - li ny-ní, i na vy-stri-ha- li se vidycky pil- nę, tvé-ho slova 41 yr \ ka-idý cas vű -li tvou ko na - li, ii - vé - ho dr -ie - li se sil - uc. *) 5) Tak sladce v tvé lásce, v poko -ji dej nám u- s)) snou-ti, ne-dej nám za-hy - nou - ti, Hlohovský pocíná: a má tyto uchylky: pri sva-té - ho _ Rom•—ema ~~— b=L =°_-_ pri =) : - - mi - lo - va - li; 3):I-4t~-k= _ pri ny - ni i na ka - idý cas; pri tvou ko - tta - pri -') má celou a notu; pri s) pűl notu; a pri *) má pűlnotové pauzy. Závorka pocíná týz nápęv, ale bez po- výšení o kvartu a v celých notách takto : atd, V li jeví se tato malá uchylka od ,~teyra : FF -- - -o_o=o o ~ ~—_ Ti. A za -pá -li srdce v nás, a d. o- Jako v této cásti vyniká i v z á v c r u tento variant výraznęjším rytmem takto: .tak sladce v poko-ji daj nám u-snou - Li, v tvé lásce nedejz nám za -hy - nou - ti.« 1'rihlédnętne nyní téz k povaze nápęvu. Praví-li Haberl,13) ze »jonickými melodiemi projadruje se síla, veselí ducha a statecnost u víre«, tedy myslím, ze o nápęvu naší »Boze Otce, sešliz nám« platí ta výpovctl pinou męrou. Na pocátku, ve prostred i na konci vznáší se autor pin sebevędomí a silné víry hned k oktávę, ba i nad ní (dle 5teyra) o ton. Však neopomijí dotýkati se na pravém místę (»tak sladce v tvé lásce«) i jemných strun srdce. Krásný to nápęv, jenz o nevšedním tvűrcím duchu skladatelovę svędcí, jako »Otce náš, milý Pane«. Velezajímavá jest zmínęná trojhlasná skladba této písnę, jez obsahuje se ve fo- liovém rukopise c, k. universitní knihovny Prazské, sign. NI. B. 1. Tento pęknę vá- zaný rukopis, zlatou tlacenou orízkou zdo- bený, cítá vlastnę tri díly, z nichz prvý obsahuje hlas diskantový, druhý altový a tretí basový. Obsahuje latinská trojhlasná officia mešní, mezi nęz vlozeno téz nękolik ceských písní, trojhlasnę zpracovaných.L'~) Naše píseń »Boze Otce« zavírá se v ruko- pise takto : Discant (v klíci merzosopráno- vém) jeví se v I. dílu od listu 59b, alt v II. 16) Magister clioralis, IV, vyd. 's) Ponęvadz Jungmann ve své »historii literatury ceské« (1849, str. 133•, c• 73) chybnę udává tylu Pisnc, sdęlíme je zde. Jsou tu: t. »Jezu líryste Vykupiteli, jeni vstal z mrtvých ránu v nedęli« ; 2. »Tento pre- slavný den poctivosti kaidé jest lioden,, ; 3, »Vesel se této chvíle lidské pokulcnía ; 4, »B o z c 0 t c c, s e s' 1 i i n á mu ; S. ,Znameucj, krcsfaue vęrný, Kry- stovo vtęlení«; 6. »Svatého Jana Krtitele dnes pa- mátka v cirkvi se déje,, ; a ku prozc ,Victima pa- schalia p~idává na konci (tci trojhlasné) : »Víme, ic jsi vstal zajisté z mrtvých, Pane Jczu Kryste ; k tubę voláme, ú smiluj se nad námi, Pane Boze náš, P. B, n.. Jungmann udává toliko prvé ctyri. Všecky jsuu ovšem ve všech trech dilech obsaieuy, ponęvadz jsuu trojhlasné. Dle toho bud mylné udání Jungmannovu upraveno, dle nęhoi by se zdálo, ie kaidý z tęch trí hlasű (dílű) tvorí jiný, samostatný celek. | ||||
|