bych v této vážné věei, co možná nejslušnější přirovnání ýučinil, — jakby to asi slyšeno a přijato bylo, kdyžby v jedné známé oblíbené opeře Vestálka při posvátném ohníčku sobě zpívala : „B o ž e př e d t v o u v e l e b n o s t í;” třebas i s podloženými slovy, jakby to oučinkovalo ? K smíchu, k zlosti, k vylrvízdání. Ubratrne to na opak, a tažme se, jeli možná, aby to v chrámě Božím bylo na svém místě, aby tím získali pochvalu, když při oběti nejvznešenější, ano při nejhlavnějšíeh a nejpohnutelnějšíeh té oběti částkách na kůru přednášejí (at i s podloženým slovem) erotické duety, terčety, quartetT, symfonie, sonáty, a t. d.; jakovéžby se v divadle nebo v hudebuf akademii třebas hezky poslouchaly, ale v křestanském kostele jsou tak na svém místě, co Klopštokova nebo ledajaká Uda od kněze zpívána místo právě anjelské prefací. A tímto ješitným dosazováním. graduálů, offertorií atd. ještě kolikráte dobře skládaná, duchem nábožným znějící nrše se hyzdí a kazí. Něktcrým hejskům ovšem to vhod. Překrásné roztomilé služby Boží! Mnohý již při začátku těší se na graduale. Zatím aby dlouhou chvílí se mu nestýskalo, při epištole a rozjímá sobě, ne snad jak svatí apoštolové neb proroci pobožnost, lásku k Bohu a k bližnímu, dobrotu Boží dojemně hlásají ... ale rozjímá s Ekarthausenem: jak Bůh člověka na tento svět jako na krásné d i v a d 1 o p o s t a v i 1. A když se ten panáček nebo ta panička na to krásné divadlo dívá — zazní pod jménem graduale Uvertura, o božím bodě nebo o s v á t k u p a n a ru ě š t a n o s t y ; o menších slavnostech jen symfonie nebo koncert bud na housle nebo na fletuu. A text ? ten jest ve mšále po epištole, větším díleny vyiiat ze zpěvu vroucně k Bohu pějícího Davida krále, ale ten má t a c e t. Když pak ty housle i'ugy své do unavení prohnaly a všecky tony až do poslední aplikatury vychrlily, a když rietua výniluvuá svým p r o d u c í r o v á u í m pobožnost hudců a poslouchajících vzdélaucú Yáuu Bohu přednesla, čte se evangeliuur. 'foto dlouho netrvá, a tu se dole chvílinku postojí a nahoře se chystá c r e d o. Na to přijde pěkné nové offertorium. Prostý nábožný tak jako v pravdě vzdělaný křostau arci sobě těch trilu a pasáží a pičikátu a drmolil no-všímá, a při tomto svatém konání v modlitbě pohřížen, celé své srdce, všecky své strasti a slasti Bohu poroučí, a duši svou, co důstojnou jemu libou oběti připravuje. Však zvláštní poslouchačů částka, víc na kůr než oltář liledí, nic neslyš!, než jak právě jakási slečinka při tom novém offertorium se slyšeti dává v 1 ěkné v 1 a s k é a r i i. takovýto zpěv právě pochvaluje S. J a r o 1 ím ve výkladu na text sv. Pavla : ,~etřtež toho všickní, kteří rádi v chrámu Páně, neb doma zpíváte, co svatý Pavel ke Kolossenským v k.11l.praví : V milosti zpívajíce v srdcích svých Boliu, že totižto nejen 111 a s e m ale s r d c e m— B o h u, — zpívati máme ; že ne hrdelnnu trilu dělánhrr, na zpúsob divadelních fraškářuv a hercův, aui dle obyčeje oulisué ochechule a rozkošnice se rty rozpustile potvořenými, ale vážně, v s v a t é p o č e s t n o s t i, v bázní Boží a porozuměníur toho, eo zpíváno bývá, Yánu prozpěv o va t i m á t e. — Tak at zpívá každý věrný sluha Kristův, aby ne tak v libéj.l hlasu písně, ale i v smyslu slov, které zpívá, sobě zalíbil. — A teut bude před Bolrern nejlepší zpěvák, který š poluzněníni libohlasné melodie a písničky, i s k u t k y e t n é h o a šlechetného života v Bohu milou harmonii bude zapadati."—Nyní zpívá kněz prefací. U těch se vzjádřil někdo, že prý jen od mnichu jsou ve zpěv uvedeny, a že by novější skladatelově daleko lepší zpěvy ve mšál uvedli. Já vím, že by náš slovutný T o ur á š e k jinák na to odpověděl, nežby to který z těch mudrujících panáčků očekával. — K pozdvihováuí, k tomu nejvele bnějšímu a nejtklivějšímu tajemství křestanstva, hráno piano na varhany : „Holder i~lond, du gehst se stille 1” — Lze-li pak sobě představiti větší, hříšnější neslušnost a nesmyslnost! — U by raději všude v našich kostelích tento někde panující obyčej se zachovával, aby při pozdvihování do-cela všecka hudba umlkla; tot nejvýborněji toto hlubuké, nepochoprtelué, nevyslovitelné a z ohledu památky kríže truchlivé tajemství vyjádřuje; a tím nápadněji až k užasnutí, čím ostatně hudba jest slavnější a hlučnější.
Po skončené sváteční mši uděluje se požehnání s velebnou svátostí, k čemuž ten pěkný starodávní, od každého znatele obdivený zpěv Yange lingua se zpívá. Než, to nepostačuje, k slavné rnši tlprý také býti musí slavné Yange lingua, slavný s celou hudbou provedený vojenský postup — nebo jak se říkávalo — mars. — Již se věru co báti, aby turecký buben do kůru nevyvlékli, s tou polovic tureckou úctou Boží by se to dobře shodlo. Podivte se! na některých místech prý se to skutečně stalo, kde onu evangelickou bouři na moři při offertorium nebo místo graduale představovali,
|