|
| ||||
| ||||
|
31 —
uioniurn a rozd~'lily úlohy mezi velký sbor, rálu zűstali posud v tum stnéru, ve kterém ci lépe »,bor dospęlých« na kűru a sbor zacínali, pokud jsem se toho úcastnil. O velko- zákű dole. Inu, uvidíme. Atd. nocích neznęly bubny, nevríslcaly klarinety, ale znęla quartetta smíšená. Pred velkonocmi 13rezen 1887 také se pokoušeli páni zp~váci, aby podle Kamaráde, hroznę mi potlouklo. A to not odbývali svoje úlohy na zelený ctvrtek, pro mou dobrou náturu, která kazdému vęrí, vt lký pátek i na bílou sobotu. Slecny ob- o nikom zlého se nedomnívajíc! Ale, povím zvláštę jsou pihiy. Chodí skoro dennę na ti to po radę; a pal: sud sám. I Ined brzy po cvicení. Ve všední den pak školní dęti predešléui listę jsem se dozvędęl, ze p. pod- oslavují slur".bu Bozí. Nemohu si naríkati. ucitel (pilný varlianík) s p. rídícím *) školy Co se týce dostiucinęní za tu šrCttku, a kűru svolali nękteré slecny a pány zdejší dopadlo to takto: Ncjalry cas se műj pan a zacali je cviciti ve šlcalách a vűbec ve farár zlobil, ale kdyz bylo vidęti, ze si nelze zpęvu podle not. Járku, tohle bude dobré 1 pomoci k jinému varhaníkovi, odlozila se Vzdyf jsme o tom niluvili, ze by se to męlo celá vęc ad acta. P. poducitel pal< jal se uciniti. Jen to mne »zarazilo«, ze se mi pomalu dęlati na mne sladší oblicej, a já o tom ueziuíuili a mne ignorovali. Ale na- jako beránek jsem si dal ríci. Šel jsem sám pred jsem si tolio príliš nevšímal. Az na- nękolikráte do schűze ke cvicení novýcli pp. jednou minulou nedęli, kdyz jsme znova clenű, a sice jako jeden »z poddaných«, jako na jisto vytáhli veliké ordinarium na l.terí nemají na kűru co porouceti. Ovšem, kruchtu a já polozil »Urganum comitans« pri »produkcích« jsem vzdy býti nemohl na pultík u varhan, sundal, ba skoro shodil pro funkce u oltáre, ale aspoá jsem ukázal, to p. poducitel s pultu a povídá: »Nebudu ze hnęv odkládám. liráti. Bude písnicka;« Az potud slova kamarádova. A já: »Co re? Vzdyf tuhle p, rídící A nyní miij dodatek : Co škodí koli- kűru dobre ví, ze dnes má zpívati náš malý kráte zdaru Cyrillských jednot na venkovę? sbor!« — »Ale já nebudu hráti!« Tyto dopisy ukazují, ze bývá to dílem cti- »Dobrá, tedy budeme zpívati bez prű- zádost a bazení po lidské chvále se strany vodu, jen udęlejte preludium a dejte ka- jedné a se strany druhé snad príliš ne- denci!« »A co! Nebudu vám hráti a bude opatrná horlivost zacátecní, která, narazí-li písnicka a dost! Vy poroucíte u oltáre a na prekázku, se prerazí a nechá vęc býti. nikoli na kűru!« Pravil jsem : »bazení po lidské chvále«, »To uvidíme, zdali knęz neporoucí v celém protoze jsou slcutecnc mnozí, kterí proto kostele,« povídám a jdu domű. Po velké p, hlavnę se rádi »producírujía, aby lidé rekli: farár se ptá : »Co to, ze nezpívaly dęti chorál, »Ale ten to zná, ten je muzikant!« a toho ze byla pisnicka?« Vypovím všecko, p. farár neríleají o tom, který zavádęti zacíná ty se rozhnęval, ale lincv ten uplynul dosud pravé zpęvy zbozné, pravou církevní mod- bez úcinku, a já sám ovšem nemohu do- litbu zpęvnou, cliorál. Ctizádostivý zpęvák kázati p, poduciteli, ze »poslouchati« na nezalíbí si chorálu, onf je mluvou srdce zboz- kűru má nękdo jiný ale nikoli já. Nez tolio ného a pokorného. nechme stranou! Jen to mi bylo divno, proc, A jak to dopadlo s kamarádem? odkud ty hnęvy a ten műj vyhazov? Snad By1 jsem u nęho iia jejich pouti a ze jsem nękdy nepozdravil príliš uctivę potom ještę nęjaký den o prázdninách. jeho blahorodí ? Anebo ze se bojí, aby mu O pouti — figurálka s basou a houslemi, neubylo varhanické slávy, kdyz by také klarinetem a pikolou a obcas zaznęly také nękdo jiný se opovázil trochu pűsobiti? trubky. »Dávali« dlouhou mši nezkomolenou Nerad bych i n}'ní v tom rozhorcení pode- sice v testu, ale prece slohu dosti divadel- zríval, ale toto poslední se mi zdá pravdou. ního. Bylo znáti, ze si dali práci a cvicení P. rídící bez nclio by prý málo svedl a ze bylo pino. Povídali si potom lidé: »Hezké proto pri té šrűtce nic neríkal a neríká to bylo, ale dlouhé!« — »Inu,« dodal starý doposud. Mozno také, ze obęma zacalo býti Sejnoha, »byla to figurálka, prece lepší, nez nepohodlným moje pocínání a ze takto si kdyz loni jen zpívali a ještę k tomu kazdý vmyslili mne se zbaviti. Atd. jinal~:!«« — »Aneb,«« dodala stará Brouka• lová, »kdyz ti caparti tam z té veliké knihy Dubcn 1887. ríhali!« — »Ba!« dodal Sejnoha, a to prece Co se týce ],ostehúho zpęvu našeho, je soud lidu, kdyz tito dva v nęcem soulilasí. nemohu si naríkati. Celkem kromę toho cho- Za to ve všední dni jsem se podivil. Praeludie i mezihry podle not, zpęv nikoli *) Jsou príbuzní spolu. loudavý, nepretrhovaný po kazdé rádce kvi• | ||||
|