|
| ||||
| ||||
|
— 44 —
Obrod hudby posvátné v Cechách. Píše Jan Ev. Zelinka. (Pokra~ovánf.) Známa jsou díla církevní geniálního s úcelem pravé hudby posvátné. Snad by mistra Fr. B r i x i a (1732-1771). Nestranní mnohému zašla chut na nákyp z figur hou- posuzovatelé litují, ze tento mistr zil v dobę, slových a na kvętńák z ceské louky, »rnu- kdy jiz všeobecná nálada hudby chrá- sica pastoralis« nazvaný. mové na celé cáre vítęzila. Dnes mnohý sám sobę odporuje. Má-li Nelze zajisté upríti, ze mnohý skvost ceskou holubicí povahu, neműze vystríci se hudební, obsazený ve vokálním, kontrapunk- slibu napsati do príštích vánoc »hodnę pa- ticky duchapinę rozvinutém tęlese, zastínęn storální mši« s obligátním prűvodem var- jest zbytecnými, panujícímu vkusu odpo- han (kdyz to uz s houslemi nejde) na na- vídajícími, casto prep;atę kriklavę pestrými léhavou zádost prítele príznivce-znalce »pravé ozdűbkami nástrojű smyccových. Silnými hudby posvátné«. Závazek takový, ac chou- jasnými barvami prosycený paprslek z doby lostivý, jest však omluvitelným, je-li priji- rokokové zapadá ještę dále. Za to ale písnę Inatel slibu zároveń komorníkem na vévod- nálady vękovité — symbolicko-dramatický ském dvore muzy posvátné, kdez není vęcí dech, jenz vane ze skladeb prvního B a c h a, neznámou, ze za kazdé okolnosti nemozno jeho vrstevníka H á n d e l a, Palestriny, cír- jest vyjeti na Pegasu na Parnas. kevního slohu instrumentálního, vším prá- O vánocích dovoluje műj prítel posvátné vem mohutného Antonia Caldary (1678 az hudby všecko, vzdyt jedna radost stíhá 1763, kapelník Karla VI.) pűsobí vzdy veli- druhou, a kdyz Bozská Prozretelnost vyká- kou pritazlivost silou svou duševní, chceme-li zala chlév za lűzko vtęlené Pokore a Spáse rozhovoriti se o instrumentální hudbę cír- svęta, hráli pastýri a pęli andęlé na lu- kevní v tom smyslu, aby byla objektivní- zích betlemských a konecnę » pastorálka a zboznou. koleda« v chrámę, tot nęco ryze ceského .. Záblesk nálady této mozno sledovati az To vzbudilo upomínku na H o l a n o v u k oratorním skladbám doby naší. Vidíme (1683) krásnou koledu »Král mocný« a j. týz v Mozartovę »Ave verum corpus«, re- (viz Zvonarovy »Staroceské památky«), vy- quiem, v druhé a tretí cásti »Dies irae« a ńaté ze sbírky »Kaple královská« a obsa- v »Offertoriu«. V dobę nejnovęjší v Dvo- hující mnohé perly ceského zpęvu posvát- rákovę »Stahat mater«, v menší míre v téhoz ného, vedle nichz opęt takové, dle nichz oratoriu »Sv. Ludmila«, nejvíce však jeví na úpadek ceské písnę posvátné v této dobę se všecky tyto slohy i se stylem církevních souditi mozno, jak dokládá dęjepisec. staroklasikű v duchapiném spojení v Lisz- At se dá vęci jakýkoli základ národní tovę oratoriu »Kristus«. ci historický, vzdycky musíme dospęti k cistę Lituji, ze mnę nebylo mozno vypátrati hudebnímu náhledu, ze hudba a veškerá její dosud nękteré ze skladeb C e r n o h o r- nálada vznik svűj má v obsahu slovním. s k é h o.*) Taktéz nemozno uvádęti zde na Jiného hudebního zpracování vyzadují ukázku úpiné príklady ze skladeb církev- slova písní, jez lid u jeslí zboznę prozpę- ních onęch mistrű zijících v dobę pred vuje, jako: »Pastýri na dolinę pęjí« nebo úpiným úpadkem hudby posvátné v Cechách. »Spanilé pacholátko polozené v jesle« nez: Bylo by k tomu ovšem zapotrebí ještę »Vęríme, ze vtęlil se skrze Ducha Svatého jednoho vydání našeho »Cyrilla«, ale snad v Marii Pannu, clovękem ucinęn jest a ukri- podarilo by se nám otevríti obę oci onęch, zován pro nás pod Pontským Pilátern, trpęl, kterí na obrod hudby posvátné v Cechách pochován, vstal z mrtvých. Vęríme, ze jako dosud jen jediným primhoureným okem po- soudce prijde s nebe, kdez sedí na pravici hlízejí a po onom »mladíku« pohrdlivę pres Otce ...« Zde műze osvędciti se pouze ná- rameno pohlízí, který osmęlil se ríci, ze lada chorální i ráz symbolicko-dramatický. Fűhrer, Kempter, Schnabl, Kníze a j. ne- S jakým zdarem sloucili se tito cinitelé a znali, ba ani Horák nebyl všude sprátelen jak ke blahodárnému pűsobivému úcinku utvárili se v urcitý církevnę-hudební sloli, *) Podarí-li se pisateli, nebude opomenuto podání o tom podávají svędectví vícehlasé skladby nękterých príkladű, jelikoi jest nad pochybnost, ie dle doby moino souditi na vzory duchapiné nálady. skladatelű doby nové. (Pokracován(. | ||||
|