|
| ||||
| ||||
|
Diec+é,~;e Litorněf,ic-l;a.
Z BeZna. Když jsem r. 1868 místo učitele a zároveii i•editcle kíir`n v Bezně nastoupil, zpívaly sc pi,1 mši sv. následující písně : „Z nebe posel vychád” v <.tdventě, „Poslouchejte kiestané-` o vtinocích, „Již jsem dost prauovaL” v postě, .,'Ci•etího dne vstal Stvořitel” o ve- likonocích, Před tebou se klanhne" a „bože, před tvou velebností” od sv. :1'roIjicc až k adventu; o velkých slnžháclt Božích dělala se po vždy „nntzika.” Byl jsem vždy odpárcem vší hudby instrtunentální v kostele, avšak musel jsem přece tenkráte i o zvelebení její starati se a to jediné z té príčiny, aby se neřeklo, že za nového učitele hudba kostelní klesá. Každá oprav, vyžaduje rasu ; dokud nepodáme lidu něco lepšího, chrámu důstojnějšího, nelij be,jme starým ; a kdybych míval i sto chutí hudbu instrumentální z chrámu vymýtiti, nešlo to a nejde to nikde najednou. Tak na pi•. zpívala se v čase vánočním píseů .,Poslouchejte křesfané", o ranních službách Iio',ích ; co by tomu byl lid i farář řekl, kdy bych — zancchaje muziky — tu samu píseií byl opět o vellcé zpíval? A jiné písně lid přece neznal, neuměl ; proto musela být muzika. I začal jsein s pomocí Boží nejprvé mládež ve škole, pak i dospělý lid v nových písních dle „kanciouálu” cvičiti a teprvé po osmi Ictach mohuríci, že máme v kostele zpěv ráduý. V každé době církevní jak ve všední dny tak v neděli o ranní i o velké zpívá se po-každé jiná píseií ; tak na př. zpívá se nyní v neděli o ranní „Spěj, duše ! zbožně k výšině ` č. 396, o velké jednou „Flospodiue, všech věcí Pane !” č. 344, podruhé „hospodine vše-mohoucí” č. 345., v pondělí „Shlédni; bože” č. 347., v úterý „Bože, pi•ed Tvou velebností” č. 348., ve středa .,Zde ve chrámu Tvém klečíme", ve čtvrtek ,Z~i, íttá se konat" č. 354., v pátek „0 shlédni Bože věčarý” é. :319., v sobota .,'Tobě, Pane, na výsosti" č. 352. Pro čas adventní, vánoční atd. jest opět jiný řád, takže v celém roce zpívá se pouze při mši sv. nejméně 40 písní. Musím tuto podotknouti, že v časech posvátných nezpívají se o mši sv. pouze mešní písně, nýbrž i také jiné, a to z těchto příčin : předně máme v kanciouálu na př. na advent pouze dvě mešní písně; kdyby se měly po celý týden zpívati, povstala by z toho jedno-tvárnost; za druhé písně, nějaký posv~tný děj lícíeí, jako : „Anděl Gabriel, důstojný posel,” Poslouchejte kiestané," .,'1'řetílto dne vstal Stvo~itcl•` atd. zpívá lid mnohem raději, než písně mešní, dogmatické. Konečně za třetí : Mely-li by se o mši sv. pouze mešní písně zpívati, muselo by těch několik set písní v obou itíleclt kanciouálu obsažených, abyell tak řekl, ladem ležeti ; neb na venkově nedovolují tomu poiněry, aby se lid po mši sv. v neděli neb i ve všední dny mohl v kostele déle pozdržeti ; obyčcjně spěchají otec neb matka v neděli hned po skončeni mše sv. domů, aby opět syn, dcera neb čelecl na velkou jíti mohli. Vzdá-lenost místa od kostela toho jest příčinou. A zpívati bez lidu jost kázati v prázuétn kostele, oboje bez účinku. — Aby mládež i lid v kostele zpívati molili, zakoupilo se 44 zpěvníčků, která jsou po dvou v ka,dé lavici roztoženy ; do každého zpěvníčku vložen jest lístek a na něm udáno, jaká píseií v ten který den zpívati se bude. Na den sv. Petra a Pavla byla v našem clirimu Páně ponejprv provedena mše vokáhtí. Jakého tu bývalo jindy v postele hřmotu ! Bubny, trompety, klarinety otřásaly zvukem svým ne srdcem véi•ících, ale zajistě zděrni chrámovými! Provozovala se mše ,Missa Cunibert" od Itampise, vložky od P rstra a ,Pango linqua" od Palestriny ; responsoria dle pi•ílohy Cecilie.—4 Mělif jsme f, sopraná, 2 alty, 2 tenory a 3 bassy. Společné zkoušky byly pouze tři; sopranisty a altisty cvičil jsem po ně-kolik týhodnů. Lid náš a zvláště hudebníci byli zvyklí v každé kostehtí skladbě hledati a očekávati něco prekvapujíeího, sluch licmzajícího ; toho však ve, skladbách v pravd% církevních není a také nemá býti : zbožnost a pokora tof lilavní známkou jejich. ,Jak se váta líbila dnešní ntše'?" ptáš-li se neznalce, odpoví ti: Bylo to hezkc,, ale nic zvláštního, pi•ekvapují tího Jest již svrchovaný čas, aby se v našich chrámech opravdovó s reformou hudby za- čalo ; neb co tu slyšíme, jest vše světské, hospodské. Proto s chutí do dálši práce ! V Bezně, dne 27. tervence 1875. Yácsbav Vaiiélc, učitel. Diecése Budějovická. Z Tábora. Na ukončení školního roku zpívali jsme U. cliorální mši Greithovu, která se svým přesným sloliem a slavným rázem zvláště zamlouvá. Poněvadž ale není snadná k pro-vedení, přál bych si velice, aby budoucně zpěváci s vKč i pílí a Lískou se na ni pripravili, by milý dojem cellai nebyl s chybami zbytečně přerušen. Nestíčastitují-li se zpěváci a to vsickni, v této ušlechtilé reformě s láskou k věci, je všecka práce o dobrou polovici zmařena a náležitě dařiti se nemfUe. Jen híska divy tvoří, jak jsem v Vúmě a v I'rare se přesvědčil. Ta dovede třeba i z jednohlasného chorálu kouzla vyčarovati. Ke konci zpívali jsme opět hoer strovo „Te Deum”. Sbor asi 50 studujících zpíval jodnohlasnou, 16 zpěváků čtyrltlasnou část docela | ||||
|