|
| ||||
| ||||
|
na kűr chrámový jako na nęco, co k úradu ze pri nejmenším zűstává daleko pozadu a
ucitelskému jest prirostlé, a kteréi pri ne- dlouho to trvá, nezli se vpraví v ducha dostatecném dotirování prijímalo z chrámű opravdu církevního. Nechci mluvit o nmo- nemalé podpory k výzivę. Tím bęhem stalo hých nedorozumęních, která prirozenę z toho se, ze prece veliká cást ucitelstva zűstala povstávají mezi ním a duchovním. pri choru a tudy i vęrna církvi, nábozenství Jak jinak bylo by, kdyby kandidát a kncrstvu, a chceme míti za to, ze i u- z ústavu vyšedší byl cástecnę utvrzen v cho- prímnę. Cirlcev tedy műze i v nich spatro- rálu, kdyby byl seznámen s predpisy li- vati své clei:y, kterí budou moci a cástecnę turgickými, a kdyby si aspoit jak talc osvojil i mohou zpęv chrámový vpravovati v jeho latinu, matelský jazyk církve! Knęz by mu prirozené koleje. Ale potrebí jest jim také s otevrenou nárucí vyšel vstríc a stal by kvasu jako duchovenstvu. Pokud se ho ucitel- se mu rádcem, pomocníkem a prítelem stvu dostávalo prostrednę skrze jednotlivé nejsrdecnęjším. Tím vęc obęma spolecná duchovní, liued se ukazovalo, ze by to šlo, rázem s*ala by se pojítkem jejich srdcí a nebo místy mají jii nyní nękterí ucitelé stálým predmętem nejzajímavęjších hovorű. velikou zásluhu o to, ze v clirámu rozléhí Lid by zas vídal knęze a ucitele ruku v ruce, se cist\~ a liturgicky správný zpęv. Ale jak to dríve a zcela slušnę bývalo. A jak ovšem jsou to skromné výjimky. Církev jinak by mladý ucitel vycházel z domu do dęlá kilometrové kroky a ucitelstvo zűstává svęta; nyní prichází jako do ciziny, kde v centimetrovém pohybu pozadu. Nemá dlouho postrádá sdílného uprímného srdce kvasu! Schází mu seminárská škola! A prece a kde sám sobę pripadá jako kűl v poli. to má býti hlavnę jeho úlohou reformu chrá- 1 ten knęz se mu zdá býti cizím, ponęvadz mového zpęvu provésti. Ale tu vęzí klicka, není spolecného zájmu, jenz by je sblizoval. nebo tu okolnost sborové zákonodární pre- Ale potom by šel na venek jako domű hlédli, ze pri konstituování ústavű ucitel- s tím blazícím vędomím, ze plány a nadęje, ských treba bylo zríditi prípravnu k oprav- které se v mysli jeho utvorily, męly by dovému zvelebení posvátného zpęvu. A prece mnohem vętší jistoty vypinęní, nebo by vę- to tak dűlezitát vęc! Vzdyt jest to druhou dęl napred, ze bude míti duchovního pi•i zivotní úlohou a kazdodenním chlebíckem své stranę, který by ^apomíhal tu";bám ucitele z ústavu vykrocivšího, aby v chrámu jeho a který by se i o jeho popularitu po- a pri slaviiostech církevních zpíval a vedl staral. Tak by reforma brzy zavládla a ucitel zpęv az do své smrti. Všechen lid toho od by v ocích osady co den vętší váznosti na. nęho ocekává a kazdý ucitel to ve svędomí bý val. i nahlízí, a prece vychází z ústavu, který Ale zel, o tom v té míre, jak toho doba ho męl vším poti-ebuým pro ucitelský jeho prítomná vyzaduje, ústavy ucitelské vędęti zivot opatriti — s prázdnou. Duchovní pa- nechtęjí. Vštępují kandidátűm mnoho vędo- stýr s nemalými nad jemi ocekává a vítává mostí sice jinak krásných, avšak prece vę- mladého pana ucitele v domnęní, ze on, domostí, kterých potom ucitel hrom jediné pricházeje z Prahy, kde se jiz v tak cetných prípravy ke zkoušce zpűsobilosti obycejnę kostelích utęšenę reforma rozvila, prináší nechává lezeti ladem, ponęvadz nevidí po- s sebou Cyrillské nadšení, a zatím brzo s za- trebu, aby se jimi zamęstnával. A vęc tak lostí pozoruje, ze ten mladý pán nemá o dűlezitá zűstává nepovšimnutou. Pravý zpęv tom ruchu ani pojmu, ze za 4 leta pobytu chrámový, jejz by pro jeho vnitrní hodnotu v Praze snad ani nezaslechl jednoho správ- a prerozsáhlé pole ucitel po celý zivot s ne- ného provedení mše chorální, ponęvadz malým zápalem pastoval a jenz by uciteli ni!cdy nebyl v ústavu na to ani upozornęn! vzdy lc vętší oblíbenosti po osadách dopo- Vyrostl v domnęní a prišel v mínęní, ze máhal — na ústavech prípravných neza- všecko ještę pri starém, ze snad se ještę ujímá onoho místa, jak toho reforma zpęvu v clirámech ozývají intraty, nebo ze nej- církevního vyzaduje. Kaudidát ucí se tu krásnęjší ozdobou bohosluzby jest llayde- hudbę na varhany i housle, ucí se zpęvu, novka. Uzásá, kdyz mu farár vykládá o po- avšak beze všeho zrení ku pozadavlcimi a zadavcích bohosluzebných, o predpisech li- potrebám církve. Mnohý nadaný ucitel nauci turg~ckých, o Cyrills'.cé Jednotę, o chorálu. se tu znamenitę hráti, avšak skladby pre- Vzdyt se mu nikdy o tom ani nezdálo. Co konaného stanoviska, které s kűrű šmahem divu, ze pak reformu provádęti jest tęzko, mizí. Prijde na venek a mní se býti na a ze mladý ucitel, jenz neműze tak snadno výši doby a na pocátku skvęlé karriery. na venkovę theoreticky nebo názornę nabý- A zatím za krátký cas jaké sklamání! Di- vati vzdęlání v pravém zpęvu církve, zane- chovní jiz s jeho hudbou v chrámu nechce vre proti nęmu jako proti novotárství nebo býti spokojen a touzí po zpęvu vokálním | ||||
|