|
| ||||
| ||||
|
— 63 —
více v kasárnách nez doma a byl jsem Byli jsme právę v nejlepším mletí, kdyz také miláckem vojákű, kterým műj otec, tu slyším od rozlicných hlasű volati své bývalý vojenský dűstojník a ještę více matka jméno. Ani mę nenapadlo se ozvati, ponę- mnoho dobrého prokazovali. Nejvíce jsem vadz jsem nikoho neposlechl mimo otce a se drzel trubace, vlastnę jeho trumpety, ten mę nevolal. Ale Francek skotákűv slyše jejíz lesk mne oslepoval a jejíz tony mi hlas svého prísného tatíka, jenz touz zílou více lahodily nez tony, které vyluzoval náš bejka i Francka vyplácíval, vybęhl z lomu skoták ze starého fagotu, kdyz se chtęla a tak prozradil naši spolecnost. V minutę bęhat kráva. tu byl skotál., j edným hmatem vyrval nám Voják trubac mi v prázdné chvíli mi- trumpetu a slíbiv mi: »pockal, on dostane lerád zatroubil, ponęvadz mu za to od mých od tatínka« utíkal co mu nohy stacily ke rodicű letos skáplo do krku i do kapsy. dvoru i s trumpetou. Dal jsem se do kriku Já sice také zkoušel vylouditi z vnitrností a capal jsem s velikým narkem za ním. trumpety nęjaký ton, ale nijak to nešlo. Jednoho dne právę orných ctvrtých na- Ve dvore bylo pobourení. Sotva vojáci rozeninácli stala se se mnou veliká zmęna. zalozili końűm, priletęla na upęnęném koni Toho dne totiz mi stáhli suknę, které jsem ordonance s rozkazem od plukovníka, aby dosud po starém zvyku našich predkű nosil, muzstvo hned se vypravilo k nęjaké mimo- a slavnę mi natáhli kalhoty, tak zvanou rádné prehlídce k Schwerinovu pomníku jednobytost; zivűtek byl totiz piišit k no- u Stęrbohol. Rytmistr ihned porucil trou- havicím, které se vzadu zapínaly na knoflíky. biti na poplach, aby vojáci, kterí také ve Já plakal pro suknę a rval jsem se sebe statcích po vesnici byli rozlozeni, rychle se novou livrej a marné byly všechny do- shromázdili. Trubac marnę mę hledá mluvy a appellace na mou muzskou náturu. i s trumpetou po dvore, v kuchyni, bęhá, Cukrátka letęla chűvę do hlavy a pome- kricí, volá, kleje, ale nadarmo; po mę ani rancem jsem vyrazil okno a nękolik plá- slechu. Kytmistr celý rozkacený v piné cancű udęlených mi peclivou rukou ma- uniformę vyletí a pátrá po prícinę, proc terskou mę ještę více roztrpcilo. dosud poplašné zvuky polnice neslyší a tu V tom prijeli naši kyrysníci se cvicení. se dozvídá, ze c. k. erární trumpeta je se Uslyševše műj nárek, jali se mę chlácho- runou pryc a neví se kde. Zaskrípal zuby liti a műj milý voják trubac pűjcil mi svou a porucil jednęm vojákűm v našich ka- trumpetu, coz mę na dobro upokojilo. sárnách rychle shromázditi kamarády po Voják šel krmit konę a já skákal v nových vsi rozlozené a druhým vynésti lavici a vy- kalhotách s trumpetou po dvore. Kluci platiti ubohému trubaci dobre męrených a z ratejny vidouce mę poprve v šatech pocítaných pęt a dvacet. Bylo to v r. 1856. superiorní polovice civilisovaného lidského a tenkráte ještę lískovka v šachu męla plemene, s velikým rešpektem dívali se humanitu. Prosby mého otce, který zatím po mnę a spolu s velikou zádostivostí po své lidi rozeslal, aby mne hledali, byly trumpetę. Zádostivost brzy premohla re- marné. Pri páté ránę pribęhl skoták s trum- špekt a za chvíli vylítli kluci z ratejny, já petou. Na opętovanou prosbu mého otce a c, k. erární trumpeta ze dvora na náves vzkrikl rytmistr pri osmé ránę pardon ! a z návsi kolem mlýna, kde jsme pribrali Mezi tím se vojáci od kamarádű svo- mlynárova Tondu, do blízkého pískového laní shromázdovali, trubac vyklepával písek lomu. Tam jsme zpytovali tajemství tonű z polnice a právę męli sedati na konę, kdyz c. k. erarního nástroje, ale marné bylo jsem bęzel s velikým plácem a jiz z da- všechno naše namáhání vylouditi z tvrdého leka zaloval na skotáka, ze nám vzal trum- jeho hrdla nęjaký ton. Jen Francek sko- petu. Otec vida mę, zašel do kuchynę a tákűv, naduv co mohl své osmileté buclaté vytáhl sviznou metlu z koštęte — já my- tváre, div ze mu oci nevylezly, vytlacil slil, ze na skotáka. Ale sotva jsem dobęhl z trumpety hlas podobný becení odstave- k nęmu, vystrel po mnę svou otcovskou ného telete. Nabazivše se po chvíli mar- levici, uchopil, prehnul a poctivou pravicí ného foukání i Franckova becení, zacali vysázel mi dobre męrených a pocítaných jsme si hráti v písku, pri cemz šestiletý sedmnáct šlehű. Nárek matky a protest Tonda mlynárűv ucinil ten znamenitý vy- rytmistrűv byl marný. Otec totiz podle nález, ze, kdyz se nasype do rozšíreného svých mathematických vędomostí vypocítal, konce trumpety písek, tento ústím trum- ze z vymęrených pętadvaceti bylo jich ho- pety vychází. A tak c, k, trumpeta zastá- tovę vyplaceno jen osm, a ze tedy zbývá vala násep, Franckova cepice pytlík, Tonda dopiniti ještę sedmnáct. Co bývalý voják mlel a já dęlal mlece. nechtęl trpęti zkrácení zaslouzeného trestu | ||||
|