|
| ||||
| ||||
|
-- 70 -
- jak! Nez-li pan farár udęlal ze sakristie kácková byla horlivou spolupracovnicí, ale devęt krokű k oltári, prebęhl pan ucitel ta methoda se osvędcovala. na starých varhanách manual i pedal v chro- Pánűm ucitelűm Cyrillistűm pro potęšení matice nahoru a dolű, nacez vyvalily se alespoń nęco sdęlím. z píšial slavné a prekvapující akkordy, na Pred nęjakým casem stęzoval si mi které následovala smęle a s patra kompo- jeden z Prazských pánű ucitelű, ze pres novaná fuga. Lidé ohlízejíce se po varhanách polovic dętí v páté trídę ještę mnoho chy- v cervotocivé skríni casto Hkávali: »Vida bují v psaní »i« po tvrdých a mękkých vida, kdo by v tom starém truhlíku tak souhláskách. pękné písnicky hledal!« Járku: »Za mého casu na vesnické škole A coz pak, kdyz spustil na své kremonlry v K. sotva osmileté dęti takové chyby více nęjaký karneval, zvláštę kdyz partesy byly neucinily.« opreny o notný plechác kalafuny, tu roz- »Jak to bylo mozno?« divil se Prazský plakal vš chny posluchace. A kdyz spustil pan ucitel. koncert na basu, rikával starý kovár, který »Inu takto«, rekl jsem: »starý pan męl zlou zenu: »Takhle kdyby mi má stará ucitel Houzvicka na dvere nahore jako Káca brucela, to bych jí poslouchal rád tabule cernę natrené napsal do jedné rady treba celý den!« Zkrátka pan ucitel Houz- tvrdé souhlásky a vedle nich veliké »y«. vicka byl vzácným hudebním umęlcem Do druhé rady napsal mękké souhlásky a jeho záci šmahem byli odvádęni k bandę. a vedle nich tucné »i«. Dnes jest dobrý ten clovęk dávno jiz sprá- »To my také máme ve škole,« podotkl chnivęlý, ale vdęcní záci jeho v milé cho- Prazský pan ucitel, »a jak krásnę« kaligra- vají jej pamęti a s radostí si vzpomínají ficky na pergamenovém papíru napsáno na nęj. Jako bych jej dosud vidęl pred a na stęnę zavęšeno.« sebou. Vysoký, prihublý; šedivé vlasy męl »Vím to,« odpovędęl jsem, »ale vy podle hladce pricesané a nad levým uchem peclivę nové ultrahumanitní methody musíte to rozdęlené pęšinkou. Nos jeho osedlaly veliké vykládati asi takto: milé dítky, pohledte — kulaté kostęné brejle, talc zvané vejrovky. (za deset let, myslím, bude se mluviti ještę Tvár męl hladce oholenou a jen pod nosem zdvorileji, asi takto: páni záci a slecny męl pristrizené vousy, na které kluci kou- zakynę, racte, prosím, laskavę ) atd. kávali jako műj tatík na barometr. Jest-li Yan ucitel Houzvicka nebral to tak choulo- se vousy nazdvihovaly, vidęli kluci, ze je stivę, nýbrz se rozkrikl: »Kluci, koukejte!« pan ucitel v dobré náladę — barometr a kluci koukali jako jezevci z díry. Na to stoupal; bylo pęknę. Jakmile vousy byly zkrátka a srozumitelnę vęc vysvętlil a na dolű stazeny, barometr padl a hrozila boure. konec vezma paní Sekáckovou zahrmęl: Pod vejrovkami zablesklo se a do klukov- »A kdo se zmejlí, tomu paní Sekácková ských hrbetűv uhodilo. zahvízdá za ušima, aby dával lepší pozor.« Ve vyucování hledęl si zásady : co nejde Pri tom švihl brezovkou az to zaficelo, a dobrým slovem a mírným napomenutím: kluci ve zvyku drbali záda o lavice. pűjde metlou. Tuto spasitelnou zásadu hned A drzel slovo. Będa tornu, kdo se zmýlil! první hodinu na pocátku školního roku Toho vytáhl pan ucitel z lavice jako krá- starým zákűm i nováckűm vykládal a vy- líka z pelechu a otloukal mu zapomętlivé svętloval, nacez vzal rádnou brezovku do celo o dotycnou písmenu na dverích, pri ruky a ukazuje ji dętem tázal se : »Znáte ji?« cemz ochotná paní Sekácková vzadu dęlala záseky, aby takto vštípené a utvrzené »Ano«, odpovídaly tyto zpívavým hlasem. naucení vícekráte se z kluka neztratilo. »Kdo je to ?« tázal se pan ucitel dále. Nezapírám, ze to bylo trochu barbarské »Paní Sekácková!« kriceli zkušení záci civilisováni, ale jak jsem jiz výše rekl, jistę piným sborem. Tak totiz nazýval pan ucitel a nejrychleji vedlo k cíli tam, kde dobré brezovku. Na to rozebíral jednotlivé prípady, slovo pozornost a pilnost udrzeti nemohlo. kdy a proc paní Sekácková nęcí kűzi zasáhne. Po škole shromazdoval pan ucitel své Však také ubohý byl ten hrbet, který paní milácky, totiz zpęváky a muzikanty, ku Sekácková sjezdila; tu mnoho nepomohla kterým pravide'nę kazdého roku rekruty ani rada skotákovic Francka, ze pro ulevení odvádęl. Hned pri zápisu zákű zkoumal prospívá po takovém tanci drbati si záda bedlivę kazdého novácka, má-li v sobę o lavici. Ku veliké chvále pana ucitele trochu muzikantského elementu, a radoval Houzvicky nesmím zamlceti, ze velmi pilnę se velice, kdyz nęjaké známky hudebního a svędomitę ucil a mnoho naucil. Męl ovsem citu v nękterém dítęti nalezl. Tu se vousy svou zvláštní methodu, ve které paní Se- jeho pod nosem zdvihly a zűstaly dlouho | ||||
|