|
| ||||
| ||||
|
— 71 —
ve vodorovné poloze trceti jako oštępy ním pomocníkem aneb mládencem u svého starorecké falangy, a pan ucitel se zalíbe- vlastního tatíka. To znalé »c« kricelo v ko- ním díval se na budoucího klienta svaté lébce a bylo právę v tom stadiu stárí, kdy Cecilie. Téchto klientű męl okolo sebe zacíná doba prirozeného hláskování meziná- hezkou skupinu, kterou dle pokroku na rodního slova »mama«. nękolik oddęlení rozdęlil a jednotlivá oddę- ToC víte, milí ctenárové, ze tolik krkű lení den co den pilnę cvicil. nęco snędlo, a trebas ctyry zaludky ve Jádro celého jeho hudebního sboru sluzbách a remeslech poctivę se zivily, tvorila vlastní jeho familie. D,)brý ten prece jich zbylo doma více, nez by tehdej š í clovęk męl totiz patnáct dętí, cili, jak on sobotales jich uziviti mohl, kdyby svrchu ríkal, piné dvę škály od velikého »C« do jmenované muzikantské kondice trochu na- malého »c«. To veliké C bylo dvaadva- turalií do kuchynę nebyly vynášely. cetileté a bylo dle tehdejší titulatury šlzol- (Pokracováni,) Cyrillská kronika. Za Hruškou a pohreb jeho. Dűkazem, jaké zjednal mu zvucné jméno po vlasti ceské hudby, — váinosti a lásky lze získati si Cyrillskému rediteli jejz, kdoi ví, zdaz budoucnost nám kdy nahradí . kűru rádnému a obętovnému, jsou slova, jimii nBo- A proto mezi všemi tęmi, kdoz znali zesnulého leslavan« zell ztráty nezapomenutelného Hrušky, jakoi jako ryzí, skromnou, nezištnou povahu, s nejvętším i pohPeb zesnulého. zármutkem, nejvętšim bolem spatrili nad nim víko »je v Boií radę souzeno, ze nás, co nejvíc mileno, rakve zapadat v nf, kdoi stáli kolem nęho sleduj[ce opouští « a podporujíce dle sil svých cisté jeho idealní snaby .Ta píseit nechce z mysli ven, — ta piseń, jez, na poli jemu vlastním, na poli budby ceské,« — Po málo tomu hodin, tesknou melodií rozechvęla se vzdu- strucném lícení zivotopisném se pokracuje. chem nad cerstvým rovem, kolem nchoi jsme stáli .Dne 27, zárí 1874 preloiil obor pűsobnosti své v nęmém bolu pochovavše v nęj toho, co nám všem jako reditel kűru do našeho męsta, jez od té doby byl tak drahým, tak milým. Ta píseii nechce z mysli — tedy po piných skorem patnácte let, — bylo svęd- ven, a posud ještę upomínkou na iahtý její ton prsa kem jeho newtavné, oUętivé, nezištné práce na poli se úzí, sklání se celo a v oko slza vtryská ... . hudebním v kaidém smęru, však svędkem bylo i vý- A prece víme, proc nad tímto hrobem více nez sledkű této vytrvalé práce jeho, jimiz pozvedlo se nad jiným slz — proc tato rána osudu, jíz vyrván męsto v dobę pomęrnę krátké mezi prední po zre- ze stredu našeho drahý zesnulý, krutęji nei jiná dotkla teli hudebním' męsta ceská. Bylf zesnulý vedle toho, se srdcí našich a proc v duši bolí víc ; to nejsou ze cinným byl jakozto reditel kűru a ucitel hudby, svazky jen, jei pojí druha s druhem, — které ciní po celý cas svého pűsobení mezi námi vzorným re- nám tak bolestnou ztrátu, které tak krutę dávají nám ditelem pęvecké jednoty naší »Boleslava«, kterýzto cítiti prázdnotu, co vznikla v našem stredu jeho ná- cestný úrad s takovým nadšením zastával, s takovou hlým odchodem. My, kdoz jsme jej znali, — a kdui horlivost[ a svędomitostí, ie toto období svého trván[ by ho byl neznal, — více nei druha, nei prítele zaznamená jednota v letopisech svých jakozto dobu v nęm jsme ztratili. My pochovali s nim muze tiché, nejvętšího rozkvętu. Krom toho pűsobil zesnulý jako vytrvalé, nezištné práce, muze cisté, idealní snahy a ucitel zpęvu na zdejším gymnasii. lásky nadšené k umęn{, které bylo vűdcí hvęzdou V této mnohostranné cinnosti svoji spojené s vy- jeho cinného, plodného zivota, —zivota, jenz celý trvalostí a horlivosti bezpríkladnou veden byl zesnulý nedílnę vęnován byl sluzbám ceské hudby a piedevším moderními tradícemi hudebními, a skutecnę podarilo ltudebni spolecnosti našeho męsta, kteréito pokrok a se mu aspoń v zásadę i podniknouti ještę tęzší: vy- rozkvęt pred zim nebývalý jedinę jest jeho d[lem, On chovati pro moderní hudební ideje nejen spolupra- byl duši, byl zivou tepnou našeho domácího hudeb- covníky své, nez i široké obecenstvo našeho męsta. ního iivota, — a co ve smęru tom vykotlal, vęru A této jeho obętivé snaze nescházelo bohudík téi postac[, by ucinilo jej.nezapomenutelným našemu męstu, uznání. Jiz dvę leta po nastoupení svém v úrad re- a predevším tęm, kdoz pod jeho praporem, pod jeho ditele kűru ve męstę zdejším dostalo se mu za zdárnou duševním vűdcovstvím shromáidęni za ním, jako svým jeho cinnost pochvalného dekretu męstské rady a r, vzorem s nadšením kráceli za spolecnými idealy. 1886 i pochvalného dekretu od biskupa Litotnęii- Zemrel nám — a v nęm ztratil ceský hudebni ckclto; pęvecká jednota rP,oleslav« pak, pro nii tolik svęt pracovníka nadšeného a jednoho z nejuprímnęj- ucinil a jejími veškerým clenűm bez výjimky nejen šich, v nęm ztratilo však v první radę męsto naše na svém místę jako reditel, nýbrz jako piítel, jako na poli hudebním svého vűdce, jenz vytrvalou prací druh uprímný tak velice Uyl milým a drahým, v dűkaz | ||||
|