|
| ||||
| ||||
|
_ 78 —
Pan ucitel jásal nesa si domű poklad, a potrásaje hlavou povýšeným hlasem pravil: dle jeho mínęní neocenitelný. Doma svolal »Kdyz Beethoven tuto mši skládal a zvláštę svou celou familii a rozbaliv pred nimi haldu tuto fugu v Credu, o které mi hudebníci not se zárící tvárí oznamoval: »Máme ji, v Praze rekli, ze jest nejkrásnęjší cástí celé máme slavnou mši velikého Beethovena, na mše, myslili o nęm, ze se také pomátl. které ctyry leta pracoval a kterou sám za Kdyz tuto fugu nosil v hlavę, prišel do ho- nejlepší své dílo pokládá« — (skutecnę jest stince, sedęl tam chvíli celý zadumaný; ani tomu tak, Beethoven nazval tuto mši »l'ouvre nejedl, ani nepil, protoze si nic neobjednal. le plus accompli«) — »do nedęle prohlédnu Pak vstal a chtęl platit. Pak šel domű a partituru a v nedęli zacneme dęlat proby.« zavrel se. Sestatricet hodin nejedl a pracoval Za chvíli na to sedęl pred svým po- na ní. Prátelé jeho se nemohli nati ani do- kladem a cetl partituru. Precetl Kyrie, se- tlouci, ac slyšeli ho, jak tam bęhá, dupe a pial náboznę ruce a zamysliv se zašeptal: kricí tuto slavnou fugu. Co se tedy divíš, »To je krásná modlitba!« ze se rozjarím a bęhám já, kdyz se roze- Pak cetl Gloria. Pri jásavém »tu solus chvęl a bęhal pri tom sám Beethoven?« sanctus« svítily oci starému dobrákovi jako »Protoze byl asi takový stalý blázen, lucerny a vousy mu v blazeném napjetí jako jsi ty; jste oba stejní; jákdybych..« stály jako pšenicné strništę. Kdyz pak pro- Pan ucitel se vzprímil, vyndal z kapsy bíral mohutnou fugu na konci Creda, tu vy- pravou rulou a slavnę ji nazdvihnuv rekl: skocil a bęhaje po svętnici rozhánęl rulcama »SimEonie, mlc !« a volal: »To je krása, to je krása; lepší Paní ucitelova nedomluvila; sedla si na fugu by ani vrchní kapelník andęlských kűrű své místo a podrázela puncochy dále; jen ncSloZill« nękdy úkradkem podívala se po svém muzi, Kdyz se probęhal, usadil se a cetl dále. který se zase stápęl v hlubinách myšlenel; Pri Benedictus se dal dobry" ten muz do Beethovenových. pláce a mínil: »Takhle zpívali andęlé nad Milé ctenárky asi se diví, co je to za Betlemem o Narození Pánę.« Kdyby se jméno Symfonie? toho byl decka], mohl by slyšeti, ze toto Pravé jméno paní ucitelové bylo Sidonie. dojemné Benedictus si vzal Wagner za vzor Byla to velmi hodná zena, tenom ze v ní k ouverture svého »Lohengrina« a presvędcil byla význacnęjší povídavá natura všech dcer by se, ze tam je na svém pravém místę. Eviných. Zvláštę v domlouvání a hubování Mezi tím, co pan ucitel vznášel se vy- premílal její jazykový mlejnek na drobno soko ve sferách hudebních, o nichz jiz zmínęnou závadu, ze nebylo tomu konce. mudrc Pythagoras snil, podrázela paní ucite- Pan ucitel jí jednou rekl: »Sidonie, ty bys lova dętem puncochy. Aby totiz tak brzo męla se jmenovati spíše Symfonie. Symfonie neroztrhaly paty a špicky, lípala na tato hudební jednu vętu ve ctyrech oddęleních choulostivá místa flastry ze silného plátna provádí a obrací, a ty také, jak zacneš se horkou jehlou. vadit a hubovat, obracíš všechno na ctyry Vidouc svého muze bęhati po svętnici strany a vadíš se téz ve ctyrech oddęle- polozila šití a udivenę se dívala na jeho ních.« Toto prirovnání paní ucitelovu po- pocínání. Vędęla sice, ze v kazdém porád- hnęvalo tak, ze zprvu ze vzdoru a pozdęji ném a dokonalém muzikantu jest trochu ze zvyku vzdycky hned umlkla, jakmile ji potrhlého gajstu, ale takovou dosis u svého pojmenoval Symfonií. muze dosud netušila. Proto jí z úst vyklou- Avšak tenkráte męla paní ucitelova zlo: »Muzi, co blázníš?« pravdu; pan ucitel byl rozechvęiiím celý Pan ucitel nic. popletený; ve snách se mu zdálo, ze tuto »Muzi, umírni se a nebęhej jako blázen!« slavnou mši provozuje, ale ze to stále vázne Pan ucitel neslyšel a bęhal dále. zvláštę v altech. Rozehnal se po prvním al- Paní ucitelova vstala, šla ke stolu, kde tistovi, aby mu udęlil nęjaký mimorádný byly rozlozeny noty a pocala je skládati. príplatek, a bác! jiz lezel na zemi rozstre- »Nech toho, ještę nejsem se ctením ho- pený dzbánek s vodou, který stál na stolku tov,« reld pan ucitel vida, ze chce jeho vedle postele. poklad odkliditi. Z toho bylo veliké pobourení v celé fa- »Bodejf,« hájila svou dobrou vűli paní Inilii, která tou ranou vzbuzena byla z po- ucitelova, »aby se ti popudilo v hlavę, bez- klidného spánku. toho bęháš jako pomatený.« Celá se tresouc vstala paní ucitelova, Tu se pan ucitel zastavil a pošoupnuv rozsvítila, zkoumala, az vyšetrila i pűvod svou sametovou cepícku do týla, vjel obęma a príciny nešfastné té události. Nekricela, rukama do kapes; pak se trochu rozkrocil nehubovala, jenom z hloubi své duše vzde- | ||||
|