|
| ||||
| ||||
|
-8a
za své církevnę-hudební presvęd- mozno umęleckou cenu tohoto slohu hájiti, cení. — pricházím vzdy zpęt na význam »mše »Nejen co clo kostelního ducha, svaté« a mohu podobným mešuím skladbám nýbrz i co do umęní stojí nové oprávnęnost prisouditi jen tehdy, provozu- zpęvy kostelní za starými. Má-li to jí-li se v sále koncertním místo v ko- lépe býti, musíme na to mysliti, s t e 1 e. Místnost męní pozadavky v podstatę. jak bychom alespoń ty nejvýtec- Tam nelze niceho namítati proti brilantním nęjší staré zpęvy zase do kostela a koncertním »soli«, ani proti bacchanti- uvedli, aby duch náš posily v nich ckému hrmotu instrumentálnímu : tím více naleznuv k vyvádęní podobných se však na místę kresEanslco-nábozenského uzpűsobil a srdce i mysl naše rozjímání, v domę Boha — nikoliv Boha z nich koristiti mohly. barbarských pohanű, kterí sobę téhoz pred- jinou cestou se ztęzka dobré stavují co drsného hromovládce neb jinak kostelní hudby dodęláme. Kéz by co jakéhosi Aimáble roué. Církev kato- pomocí Bozí kostelní zpęv náš pod lická nesmí v zádném ohledu trpęti, aby ocliranou sv. Blahovęstű Cyrilla pomocí »prűvodních ]cusű« (`I,ugstűcice) pinil a Methoda zase vznikl a tam dospęl, se dűm po zpűsobu divadla.« na kterém stupni si jej kazdý kre- V takovém smyslu bylo by mozno stan umęlec preje!« znázorniti i odűvodniti moderní panující Tato významná slova obsazená v pred- hudbu chrámovou. Hudba tato »láká publi- mluvę k ceské mši Cyrillo - Methodęjské kum« do chrámu, kterému na tom nezá- (IIoffmann v Praze 1857), jez napsal hor- lezí, odvracuje-li tvár od Nejsvętęjšího livý badatel v oboru posvátné písnę staro- a obráceným »frontem« debutující pęvkyni, ceské J. L. Zvonar, narozený r, 1824, 'j r. pęvci neb instrumentálnímu solistovi veške- i S65, ucitel zpęvu pri varhanické škole rou pozornost vęnuje. Kdo by zazlíval, kdyz a reditel kűru v Praze. Slova tato jsou jiz u pramene sedící Vlaši vzory podávají a v clánku »O úpadku hudby posvátné« uve- obyvatelé rakouských residencí k následo- dena; jelikoz Zvonar byl prvním, který vání ochotni jsou. Nutno bohuzel prisvęd- ohlednę nálady hudby posvátné vydáním citi, ze toto pocínání spíše se strany du- sbírky »Hudební památky staroceské« a j. chovní nez svętské vyšlo a ze ona bud nutnost opravy hudby chrámové uznával, zapomnęla neb ani vűbec nevędęla, jakého sluší jich opęt v piném znęní uvésti. významu a úcelu býti musí hudba církevní. Hudební paedagog Josef P r o lc s c h Její význam, jednoho Nejvýše moudrého, (narozený 4. srpna 1794 v Liberci i 1864 Boha nejcistší a nejvznešenęjší lásky ctíti v Praze), osvędcil se jako dűkladný refor- a velebiti; v její úcelu se povznášeti, smy- mator nejen na poli paedagogie hudební, sly své šlechtiti. Skutecnę spocívá v ušlechti- nýbrz i vzhledem k hudebnímu umęní cír- lých melodiích, povznášejících harmoniích kevnímu, osvędcil se jako znalec, jak vidno a chorálech moc, která celé nitro clovęka z téhoz zápiskű, vydaných prof. R u d o l f e m zaujímá a téhoz k výši Bozské idee povznáší. M ű 11 e r e m (Reichenberg 1874, Selbstver- Kdyz jsme se presvędcili o tom, ze lag des Verfassers, im Commissionsverlage hudba církevní bęhem dob svého významu der Calve'schen k, k. Hof- und Universi- a ucelu se minula a cím dál tím více t~ts-Buchhandlung in Prag). k trivialnosti klesla, jakoz i o tom, ze Ze zápisku z r. 185 z str. 440—442• tento stav hudby chrámové zalostným a u porovnání s naším vzdęláním nesnesi- »Dle prání, bych vyslovil se telným se stal: pak ovšem jsme zároveń v prícinę hudebního vyucování v duchov- povinni o reformu (obrod) hudby chrá- ním seminári, dospęl jsem k následu- mové priciniti se. jícímu: Nevyhnutelné jest pozorovati ne- Toto reformacní vystoupení nesmí však gativní stránku predmętu pred positivní. státi se nahodilým experimentováním. Pre- Nutno dríve zretel míti na pomęry panující, tvorení a oprava musí pocíti odstrańová- abychom porozumęli, jakými jsou a jakými ním zkazených, nevkusných forem a formulí. býti mají. Predpokládám co vęc známou, V tomto pocínání dluzno vytrvati tak dlouho, ze hudba církevní, zvláštę pak zpęv cho- az objeví se cisté, ušlechtilé pűvodní formy rální, za dobu jednoho století víc a více onęch period umęleckých, ve kterých idee svętskou se stávala cili klesla. Hudební mše i formy jasné, vrele cítęné jsou — aby umę- pozbyla smyslu katolického od té doby, lecká díla vzrűstala co kvęty cistého nábo- kdy prijala sloh operní. Ac mnohostrannę zenství a víry, | ||||
|