|
| ||||
| ||||
|
-83
Nutno ovšem s á li n o u t i z p ę t,*) coz ue- vzrűstati mohla díla z cistého presvędcení, neznamená k r á c e t i zpęt, jak známo z dob, az vykrystalisoval se smęr u r c i t ý, p r c s n ę kdy výtvarná umęní ke svému prospęchu církevní, t. j , s liturgickým výko- opęt zpęt sáhla v dobu Periklea nebo v pe- nem co n e j u z e j i sloucený. riodu Cinquencentia. Rozumí se samo sebou, ze základním Církevní Íludebníci objeví se taktéz cinitelem nemohl býti nikdo j iný nez z p ę v v neménę dobré spolecnosti, kde naleznou a praotec jeho zpęv církve — c 11 o r á 1 svatého Ambroze i Rehore, Allegria, Pale- se vším, co z nęho vykvetlo. Iludba in- strinu, Marcella, Orlauda, Gabrielino Gallusa, strumentální, cinitel teprve v druhé radę H: ndla a j. und zu guter letzt . . stojící, nucen jest pi-ijati dobrovolnę co Vęty z péra Prokschova potvrzují staré, podrízený posvátné roucho cinitele panují- az podnes na mnoze neuznané pravdy, ac cího zpęvu, jemuz liturgie krest?anská nazývá týz Mozarta i Haydna » zu nuter panovnické zezlo svęrila a který povinen letzt' immer noch die liebenswúrdig ehr- a oprávnęn jsa pűsobiti od srdce k srdci ve licllcnn, praví na str. 308. o Mozartovę slohu smyslu církve mohl býti cinitelem druhýul kantáty : podporován. »Jest mnę hádankou, proc tento ducha- piný skladatel zejména ve svých pro chrám Oratorní díla Bachű a III ndlű jsou nám urcených slcladbácll (kirclllicheu Werizen) vzhledem k náladę a mohutnosti duševní dűkazem, ze by nebyla nikdy na závadu — fragmenty requiem vyjímaje — talc sa- bývala vývinu urcitého smęru huclby cír- movolnę vkusu své doby hoví, coz v jeho kevní s liturgií v souhlasu stojícího. Sym- operách, symfoniích, koncertech a jiných bolicko-dramatický ráz hudby oné byl by neshledávám.« býval tenkráte mocnou pohnutkou 1: utvo- Na jiném místę stęzuje Prol;sch na rení smęru pravého, on však prekrocil vy- bídný stav Prazských varhan jakoz i místy kázané meze — zrovna tak jako umęní na neslušnou hru a ]couecnc na nedostatek kontrapunktické v dobę picdpalcstrinovské dobrých l.nęh chorálních. — ovocem bylo scénické drama a — Jcho úvahy kritické vynikají di;myslem a nevšední znalostí na poli hudby církevní. — opereta. Úcelem hudby chrámové v dobę úpadku Aby hudba úzce spojena byla bylo docíliti jistého efektu, povstalého treba se slovem zpívaným, tot idea epo- z laciné melodie ci arie, stupńovaného, rűz- chální, pozbyla však svého jádra ným zpűsobem vyšperkovaného hrmotu ná- na poli huclby církevní proto, po- strojű hudebních. Slovo liturgické pojato nCvadZ pustila se zictcle svého lellk0[llyslnc a trivialní frási hudební odbyto. výkon bohosluzebný. Slovo liturgické bylo pouhým prostred- Veškerí estetikové hudební potvrzují, jal: kem I: vyjádrení profánnímu, které v rytllmu podivuhodnę pojí se církevní hudba staro- tance vrcholilo. klasická od Palestriny az ke Calda- Úcel — jest jasný, omluva — nemozna. rovi — tedy v dobę nejvętšího roz- Symbolicko-dramatický smęr starého ora- voje umęní kontrapunktického — toria a duchovní kantáty místo aby vykry- ]c výkonűm lcrestansko - katolické liturgie. stalisoval se v nový smęr cistę círlcevní, Proc nebylo by mozným v dobę naší, na který by sc státi mohl symbolem liturgie harmonické vymozenosti hudební tak bohaté, krestanské (liturgie vei-ejné dílo, verejná ustanoviti jistý smęr hudební produkci na bohosluzba), krácel cestou opacnou, az vy- poli lwdby církevní a pracovati s výsledkem vinul se smęr operetní, hudbę chrámové opravdovým. Proc by nemohlo rythmicico- záhubný. Další kroky v tomto smęru staly slovní krásno, jez zplodilo z prízvucných se nemozností. Smęr konecný nebyl pri a bezprízvucných tonű slozenou mclismu nejlepší vűli ani opravy schopen. Męl-li chorální, podporováno krásnem hudebnc- státi se pravým, s liturgií v souladu sc harmonickým a rythmickým s 1 i t u r g i c l: ý m nacházejícím smęrem hudby nejen chrámové slovem v presné náladę utvoriti formu ale presnę církevní, musilo pocíti se církevní hudbę pi•íznivou. Slovo liturgické pravę, tak jalo vyslovil se paedagog Proksch. provázené rythmicky vázanou melismou Pi•etvo~iti, po prípadę odstraniti zkazené, chorální jest v mensurovaných polyfonicicýclt nevkusné formule a vytrvati v tomto pocí- skladbách víeehiasných — kde harmonie nání tak dlouho, az objeví se cisté ušle- úcelem není — mocným paladietn a po- chtilé pűvodní formy, na jichz základę vznáší nás v úzkém objemu staré touiny k ideální predstavę hudební o významu li- *) Zuriickgreifen loch kein Zuriickschreiten turgického slova. Úcel byl tehdy dosazen, | ||||
|