|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy ~ 14~ $ Jen frankované listy
5. každého měsice. > c~ Š přijímají se. c~ Rukopisyredakciza- ^E slané nevracejí Předplatné, se. jež činí " Dopisy, týkající se s poštovní zásilkou ~iaSOp1S redakce, buďtež za- naCelýrokr.m.z1.2, Pro katol~ckou hudbu poSvQUnou Ferdsn ndufLehnerovi na půl lota v Karlíně, č. 234. přijímá pouze na Je-~ v (echách, na Moravy a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob S Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: buďtež do expedice S v Praze, r2i ová ulice v Karlíně, číslo 234. E R D I N A N D E H N E R. č. 5, II. < SCCCC Čisio 3. V Praze, dne 5. hfezna 1874. očnik e. ~- Vincenc Bradáč. Dne 9. února zemře] v Praze jeden z nejšlechetnějších kněží, veledůstojný pan kanovník vždy věrné metropolitní kapitoly sv. - Vítské, Vincenc Bradáč, ss. Th. D. C. arcib. konsistornf rada, redaktor dedic.tví sv. Jana Nep., předseda tiskového spolku katolického, podporovatel zpěvu chrámového, pilný pracovník na poli literatury církevní, vydavatel kancionálu Svatojanského, přítel uměni, horlitel pro znovuzřízení spolků literátských. Zemře] právě ve dnech, když zásady, jichž provedení bylo nejvřelejšfm přáním jeho, počínají se šířiti a ujímati. Velezaslenzilý muž, jehož úmrtí dojista dojme každého přítele zpěvu chrámového, narodil se dne 3. dubna r. 1815 v Komárově ti Hoi•ovic, kdež by1 otec jeho mlynářem. Studia konal nejprvé na gymnasiu malostranském a staroměstském v Praze pod Josefem Jungmannem. Odbyv studia na fakultě theologické v Praze, posvěcen byl na kněžství r. 1838 a stal se kaplanem nejprvé v Bříství, pak v Uhi,iněvsi, načež povolán na faru ve Skalici Stříbrné, v Krutech a Skramníkách. Roku 1855 stal se vikářem a okresním školním dozorcem Čcrnokosteleckým, načež zvolen r. 1860 za kanovníka metropolitní kapitoly u sv. Víta na Hradčanech, v kteréž hodnosti po 10 let zastával tíř,4d kazatelský. Roku 1863 převzal ředitelství Dědictví sv. Jana Nep. Prázdné chvíle věnoval zpěvu církevnímu v jazyku mateřském. Již v mladších letech psal mnohé písně náboženské do časopisů. V roce 1553 vydal nejprvé u Pospíšila v Hradci Králové české „Nešpory”, v roce 1563—64 aveřejnil velký ,K2ncionái4{ ve dvou dílecli, jcjž vzdělal na základě kancionálu od Matěje Steyera v roce 1683 sestaveného, jenž slove také kattciouál Svatováclavský, poněvadž nápetom byl nákladem dědictví sv. Václava vydán. Aby pak kniha obsahovala i dobré písně novější, použil také kar.cionálů od B®čáka, Poimona, Drbohlava, Pehořelého, kancionálku Kralohradeckého, pak duchovních písní od Kamaryta, sbírky hymen a písní od Sušila, Vinařického, Štulce, Kuldy, Sonkepa a j. Staré nápěvy mistrné a vzorné přijaly se beze změny, ale slova místem skutečně zvetšelá, přepisy a prídavky porušená, aneb hned původně rukou neuměleckou sestavená vyti•íbil, přestavil a dle možno,ti ozdobil, tak aby sice ráz prostoty a starožitnosti podržela, nicméně však správností se odporoučela; aneb podložil písně nové, na větším díle překlady sv. hymen obsažených v hodinkách církevních, aneb v knihách od Církve schválených. Vedle toho snažil se horlivý muž spolu i o vydání důstojného průvodu varhan k těmto písním, kterýž průvod vzdělán od Josefa Miillera, učitele a varhaníka u sv. Mikuláše v Praze, a posledně revidován od Zigmnnda Kolešovskélro, tehdy ředitele kiu•u u sv. Stě-pána. Kancionál skutecně velkolepý, jenž předčí všecko, co kdekolivěk podobným směrem vydáno bylo, došel i v cizině zasloužilé chvály a ocenění. Horlivou snahou Bradáčovou pilně se pěstoval od té doby zpšv církevní pomocí duchovenstva,, učitelstva a sborů literátských na základě téhož kancionálu. Největší radostí wěčnělého bylo, sešel-li se s knězem pěstujícím zpěv církevní podle kancionálu Svatojanského. Mladistvým, živým a upřímným slovem podporoval a rozněcoval láska k věci svaté v srdcích mladšího duchovenstva a mnozí k jeho povzbuzeni vydatně jali se zaváděti krásné písně staročeské. Chtěje kancionálu zjednati půdu v kruzích i širších, psal r. 1865 mnohé úvahy o zpěvu církevním a jalnotách literátských do ,Blahověsta", „Školníka” a jiných časopisů. Vůbec snabon zvěčnělého kanovníka stal se první počátek oprav na poli zpěvu církevního. Símě, které upravením a vydáním kancionálu v půdu ještě málo 1)i-ipravenou položil, ujalo se, pučí, klíčí a dá-]i Bůh, poroste Kancionál připomínati bude ještě po sta letech, až klenutí cbrámové otřásati se bode velebnými zvuky chorálu českého, na prvního, nadšeného dělníka a v zbožné upomínce zachová se památka jeho nejen v srdci těch, .jimž zvěčnělý byl otcovským přítelem, jakého v něm ztrácí redaktor téchto listů, nýbrž u všech pěstitelů posvátné písně od zbožných otcův zděděné. Církevní zpěv ve vlasti naší ztratil prvního buditele, kněžstvo upřínmóho přítele staročeské poctivosti, chudina štědrého dobrodince. Úcta, láska a vděčnost roztouženě pohlížejí nazpět za mužem milovaným, posýlajíce za ním do krajin věčnosti modlitby a oběti. Zesnul v Pánu maje věku 58 let. Sláva bud památee jeho! | ||||
|