|
| ||||
| ||||
|
— Irg
4. IiapeIník hlavního chrámu vyhražuje si právo navrhovací při dosazování a eventuelně též při změnách osob na kůru zaměstnaných. 5. Na zakoupení hudebuin, jichž při novém pořádku kůr větších zásob vyžadovati bude, jakož ina jiné potřeby kůrové, má ředitel kiiru pohotově nutných prostředků. Na ospravedlnění reformačních návrhů.jeví se potřeba, abyeh.jisté poznámky připojil. Jest-li že primo loco po odstranění moderní hudby instrumentální toužím, předce rád připouštím, že by ,jednostranné a výrokům mnohých církevních autorit opáčné bylo tvrditi, že spojení nástro.jú hudebních se zpěvem kostelním naprosto se nedopouští a nedovoluje. Tolik však možno obšírně dokázati, že nástroje hudební od té doby, co se jich užívá v kostele, celkěm a podstatně nevyhověly požadavkům, jakých Církev vždy a neuprositelně hudbě ukládá. Posvátné zvuky zpěvu kostelního ověšovati titěrným pozlátkem moderního umění, bylo by toliko karrikaturou politování hodnou. A v skutku nepoštěstilo se žádnému, ba ani mistrům moderní, instrumentální hudby kostelní, při veškeré důmyslnosti a genialitě, aby trefili byt třeba ,jen vzdáleně pravého ducha církevního. Lichotí se přes příliš duchu času, atieuto duch času není právě duchem Církve. Před očima rozpřádají se prazvláštní události do života církevního hluboce zasahující. Učitelové zdráhají se sloužiti Církvi a býti ředitely kůrů a varhaníky. Zákony státní jsou podle toho. V učebním plánu pro kandidáty stavu učitelského n. p, jest hraní varhan předmětem n e o b 1 i g a t n í m, o zpěvu kostelním pražádné řeči; za to však náleží housle a jiné nástroje ku předmětům povinným. Přícina takového rozkazu leží na bílé dni. Nezbývá zajisté Církvi n čeho jiného, než aby také zde sama ruku k dílu přiložila a ředitele kůru a varhaníky sama si odchovala, aby také zde jako všudv a vždy osvědčila, že jest ještě života schopna a plodna, a že nemá potřebí ku službě své cizýeh, nepřátelských živlů. Kůry naše ztratily odpadnutím učitelů faktora důležitého a brzy bude obtížno, ba nemožno, shledávati potřebných sil pro instrumentální hudbu kostelní. A k dokonalému kůru pěveckému sestaviti dobrý orehestr bylo by lze docíliti jen ve větších městech a to se značným nákladem peněz. A přece byla by i taková úprava prací jen polovičatou, která by neuspokojovala ani zde, ani tam ; členové sboru jednoho popírají a absorbují členy sboru druhého, a t o m u t o d u a l i s m u sluší zejmena připisovati bídné hospodářství na valné části kostelních kurů. A naříkají-li mnozí, že tím škodu trpí pěstování liudby nástrojné, sloužiš jim ku odpovědi toto : Církev není povolána, aby živila, čemu ji s těží jest ubrániti se. Tot úkolem jest divadla a koncertní síně, nikolivěk oltáře a kůru. „Avšak l i d náš,” řekne se, „cítí se moderní, ariosní mší a hlučnou hudbou nástrojní vábena do chrámu, kdežto jest obávati se, že na vážných, smyslnosti méně licliotících skladbách nebude míti zalíbení.” Zde předce dojista se mluví o lidu katolickém, a tofiia neměla by se líbiti k a t o li c k á hudba kostelní ? To by právě tak bylo, jako kdyby někomu napadlo tvrditi : „Tento kazatel se mi nelíbí, mluví příliš vážně, nepokračuje s časem; mnohem krásněji mluví Jean Paul, Schiller, G~the.” — Podobná námítka odporovala by názoru Církve, která po veškerá století pevně se přidržovala pravé hudby kostelní, která za-povídala moderní zlořády, ba až do nejnovějších dob vždy pozdvihovala hlasu výstražného. Ostatně není se co obávati od lidu našeho, který jest povahy hluboce náboženské, bud pražádného aneb jen nepatrného odporu; přátelské pak a přesvědčující poučení správeů duchovních bude přijímati se rádo a ochotně. Úsudek lhostejných „také katolíků-' zůstane bez povšímnutí. Chrámy v Kolíně n. R., Řezno, Mohuč, Cáchy, Minster, Trier aj. nemají žádné hudby nástrojní, a kdo chtěl by tvrditi, že náboženská mysl lidu utrpěla i nejnepatrnější škody a ujmy ? Právě hudbou skutečně církevní bývá lid váben, puzen a rozněcován k větší pobožnosti a k bázni Boží. Plné svatyně Hospodinovy a příkladné chování se věřících nasvědčují tvrzení našemu. Také Olomouc. která jinak má pověst církevní správy vzorné arádné, má též a to v brzké době čestně jmenovati se v oboru hudby církevní. Tof by věru bylo cílem nejhorlivější snahy mé, za to zasadil bych se nejlepší silou i vtiděním a s pomocí Boží, pud záštitou a mocnou ochranou milostivých přít- | ||||
|