|
| ||||
| ||||
|
79 .
nívců podaří se, abych dokonal iíkol velký ku slávě Boží, na oslavu Církve, ku vzdělání věřících a ku spokojenosti církevní vrchnosti. Církev a umění pii reformě jen zisku dobudou, umění ve službě Církve nejkrásnější vždy došlo oslavy. S největší úetivostí znamenám se Vaší hraběcí milosti oddaný P. Pavel Křižkovský, kněz řádu sv. Augustina a ředitel kůru D n e 21. září 1872. v Králové Klášteře na Starém Brně. Na poslední stránku uvedeného promemoria připsal arcibiskup Olomoucký, Bedřich landhrabě z Fiirstenbergů, v l a s t n o r u č n ě následující poznámku: „Úpině se shoduji s náhledy o kostelní hudbě ve spisu tomto vyslovenými. Jsem také ocFioten, podporovati potřebná opatření ohledně zřízeni kůru zpěváckého při svém chrámu metropolitním a vykazuji za tou příčinou 4 stipendia, která právě uprázdněna jsou pro žáky gymnasiální po 90 zl., a jedno po 45 zl., úhrnem 315 zl. k volnému upotřebení, abv takto více zpěváků kúru zýskalo se. X) Potřebná za tím účelem opatření zůstavuji důstoj. panu P. Křížkovskómu, toliko si přeji, aby zvoleni byli žáci jednoho z obou gymnasií aneb hoši, kteří poskytují naději, že spůsobilými se stanou pro studia gymnasiální. Obnos ten vykazuji u svého tířadu důehodenského (prostřednictvím správce Beny) zde in loco.” O 1 o m o u c, dne 2. listopadu 1872. Bedřich, k, arcibiskup. Všeliký přítel chrámové hudby potěší se slovy vrchního pastýře olomúckého, který ,úplwně souhlasí se zásadami v pamětním spisu Pavla Křížkovs k é h o vyslovenými." Duchovenstvo arcidiecése a řiditelové kůru vědí nyní, že i jim je zvelebovati hudbu chrámovou v t ó m ž smyslu, jakým ji zvelebuje K ř í ž k o v-s k ý v e c h r á in u s t o 1 i č n é m Jak důležité bylo povolání Křížkovského za kapelníka metropolitního chrámu Olomúckého, nejlépe spatřuje se v čilém ruchu, který nyní vzhledem opravy hudby kostelní po arcidiecési a po Moravě vůbec panuje. Na jakérn však stupni dokonalosti nachází se zpěv liturgický hlavního chrámu olomúckého, nejlépe ukáže program skladeb, které se tam provozovaly roku minulého, jak příležitostně čtenářstvu sdělíme. Stoliční chrám Páně jest světlem veškerých chrámů arcidiecése. Není pochybnosti, že zavedení v z o r n é h u d b y k o s t e 1 n í v přísném smyslu slova též v ostatních chrámech stoličních jest pouhou toliko otázkou času, jelikož od veškerých ordinariátů příznivě uvítaly se snahy i hlasové opravy hudby kostelní dovolávající se. Obnovený kůr arcibiskupského chrámu olomúckého věští radostné jitro a brzké vzkříšení, které „musica sacra” slaviti bude po dědinách Svato-Václavských a Cyrillo-Methodějských. Lelaner. K hudební příloze č. X. „U nás bychom také rádi reformovali hudbu kostelní, 1S1áme pino dobré vůle, ale zpěváci naši jsou počátečníci. Pošlete nám tedy nějaké skladby — l e h k é a p ě k n é !” Tak znívá obyčejně refrain dopisů přátel reformy kostelní hudby, když mne žádávají, abych jim poslal, neb zaopatřil nějaké hudebniny pro počátek. N ě c o 1 e h k é h o a p ě k n é h o ! Rád věřím ! Větu tu lze snadněji vysloviti, než vykonati. Složiti skladbu těž k o u a p ě k n o u dovede každý nadaný a s thoorií a literaturou hudební důkladně obeznámený hudební umělec, ač skrývá-li se v duši jeho jiskra tvůrčí. Podobných skladeb máme skutečně výběr velmi bohatý, z doby staré i novější. Složiti však skladbu 1 e h k o u a p ě k n o u t. j. skladbu uměleckou a ceny hudební, kterou lze provésti též se zpěváky méně cvičenými a dokonalými, nedovede každý umělec. K tomu jest potřebí vynikajíeích vloh a neobyčejné dovednosti, slovem — mistra dokonalého. Látka, ze které se skládají mistři, jest velmi vzácná. Roste jen někdy a někde a to spoře a skrytě. Čtenářům „Cecilie” jest známo, že metropolitní chrám olomúcký vydržuje ve zvláštním domě ústav vokalistů, kteří mají zdarma veškeré zaopatření. Velkomyslným darem vrchního pastýře značně rozmnožil se počet zpěváků o n o v ý c h p ě t č l e n ů. Kůr arcibiskupského chrámu jest nyní dostatečně silný, že možno odvážiti se na skladby mistrův i starých.; P. r. -- | ||||
|