|
| ||||
| ||||
|
-23
Arch stoji to mnoho práce, je tu potreba castého zábava, pri kteréi kromę nękulika deklamací a vý- cviceni, mnohých zkoušek, vűbec prinášeni obętí; stupű 7 sborű svętského obsahu ku všeobecné spuku. avšak naši Cyrillisté všech tęch obtíií se nelekají, jenosti cetného a vybraného obecenstva bylo predne- a sec jsou se vynasnazují, aby vznešenému úkolu svému seno. Jelikoi nękterí hoši, zejména altisté, pro muto- ucinili zadost; vidyt piinášejí Pánu Bohu dle slov zal- vání hlasu od zpívání na nęjaký cas upustiti museli, misty Pánę »obęi« zpívání hlasitého a doufají, zc za zmenšil se oproti luiisl:u o nęco pocel zpęvákű; i bytu svou sluzbu odmęnu a odplatu vezmou od Pána Boha, sopranű 6, altű 5, tenorű 5 a bassű 6. Dle volby vy- Roku tSSq byl sice jen nepatrný pocet nových skla- konané valnou hromadou dne zo, ledna tSSg uűli deb nacvicen, avšak bylo pecováno hlavnę o to, aby zálezitosti spolkové na starosti: dp, farár Filip lbufar vęci uz diíve nacvicené ještę dűkladnęji byly prostu- jakoito predseda, p, Jan Broskva jakoito sbormistr, dovány a dokonaleji predneseny. Kromę o všech za- p. Frant. Matula jakoito jednatel, pp, Ant. Horák, svęcených svátcích zazpivala Jednota pri slavném Re- Jos, Horák, Jan Cermák a Frant, Ke.kác jakozto vý- quiem za Jeho cis. Výsost korunního prince Rudolfa borové. Pud ochranou sv. patrona svého uastupuje dne S. února a pri uddavkách Marie Cermákovy, svęzí myslí Cyrillská Jednota naše svou cestou rocn i která po vice let byla cinným clenem Jednoty, Mimo pout. to usporádána Jednotou dne 17, února masopustni Jalt Steh ik, L. c. jednatel. FEUILLETON. Z M Ý C H P A M Ę T Z. Cyrillistűm pro radost napsal Dr. Rudolf ó7ontaYtus• (Pokracování.) Toho nám ale pan ucitel nepovędęl, ze Nicolo Porpora, její jmenují »patriar- malý Beethoven musil hrávati klavír casto chou melodie«. Chudému Haydenovi, který také v noci a mnohdy az do rána. Otec jiz tenkráte menuetty pro hospodské šumare jeho, kurfirstský zpęvák v Bonnu, męl v bytu skládal, dalo to mnoho starosti a premý- znamenitého pianistu Pfeiffera, který malého šlení, jak by se mohl státi Porporovým zá- Ludvícka hre na klavír vyucoval. Pfeiffer, kem, kdyz penéz na zaplacení honoráre rídę se známou zásadou muzikantű: »Was nemęl. Konecnę se mu to podarilo. Sezná- immer die Noten nur angeroclien, das vvill mil se totiz s rodinou, u které Porpora scltou saufen«, coz znamená: »Co cuchne bydlel, a tak se dostal predevším Porporovi k notę, to jiz chce chlastat«, vodíval pravi na oci, jsa celý štasten, kdyz mohl vycíditi de]nę starého Beethovena po divadle do jeho boty, vyklepati kabát a srovnati zrza- hospody, kde rádnę popíjeli. I'rišedše na- vou jeho vlásenku. Mrzutý starý maestro razeni po pűl noci domű, vytáhli nękdy ma- zprvu brucel na svého vetrelého famula, lého Ludvíka z postele, a ubohé dítę musilo seznav ale hudební vlohy jeho, uvolil se vy- hráti treba az do svítání, dokud totiz Yfeif- ucovati jej, zacez ale Hayden musil dopro- fera spací nepremohlo. vázeti Porporovy záky pi-i zpęvu na klavíru. Jak pravím, toho nám pan ucitel z do- Popudlivý Porpora udęloval pal: Haydenovi pri lekcích nejen tituly »volű a oslű«, nýbrz brých zajisté dűvodű nepovídal, já však to milým ctenárűm vypravuji jako kuriosum. vrazil mu ještę castęji nęjaký štulec do ze- To nám ale pan ucitel povędęl, ze Beetho- ber. A Hayden všechno snášel, jen aby se ven, jako trináctiletý chlapec byl jiz dvor- mohl v hudbę vzdęlati. ním varhaníkem. Tentýz Hayden témęr zbozńoval Il'uidla, nazýval ho »tatíkem všech hudebníkű«. A Spolu nás pan ucitel nabádal, abychom Hándel byl také mistrem na slovo vzatým! pilnę do cvicení chodili, nikdy zbytecnę jich Slavný S c a r l a t t i nemohl se I Iáudlových nezanedbávajíce. »Vazte si toho, milé dęti,« koncertű ani nasytiti, a kdyz H Ii n d e l ce- hlásal pozdvizeným hlasem, »vazte si toho, stoval po Italii, cestoval Scarlatti za ním ze műzete priuciti se zpęvu a hudbę. Kdy- jako jeho stín, jen aby Hándla mohl slyšeti byste vędęli, co všechno podnikali a ceho a hrou jeho se v hudbę vzdęlati. Nu a co se odvazovali slavní hudebníci, aby se mohli udęlal Hummel? V Moskvę — Cvancaro, v hudbę vzdęlati! Povím vále prílelady. — kde lezí Moskva?« pretrhl pan ucitel své Haydenovi bylo jeden a dvacet let, kdyz vypravování. prišel do Vídnę proslavený vlašský mistr »Moskva lezí v Rusku a jest druhým | ||||
|