|
| ||||
| ||||
|
— 24 —
hlavním męstem ríše Ruské« odpovídal hbi- vęce, vy jste Hummel, anebo jste dábel — tým jazykem ciperný Cvancara. není mozno, aby dnes kdos jiný tak hrál »Dobre,« pochválil Cvancaru pan ucitel jako vy!« a pro poucení dolozil: »Jsem Hummel,« pravil tento vstávaje. »Rusové jmenují Mos]evu »svatou ma- Oba hudebníci padli si do nárucí. Hum- tickou« a ruský car, treba v Petrohradę mel byl pak delší cas hostem Fieldovým sídlil, má nejménę dvakráte za rok navští- a škoda, ze v príbytku jejich nestál Edis- viti svatou maticku Moskvu. Tedy v této sonűv fonograf, aby byl zachytil hudební Moskvę zil na pocátku tohoto století pro- perly, které nadšení oba hudebníci z boha- slavený pianista Field. Hummel, který tosti svého ducha rozhazovali. Stalo se to tehdy byl svými skladbami svętoznámý, by1 v roce 1823. by rád Fielda slyšel. I vypravil se, ponę- Opakuji, ze takto nám to pan ucitel vadz ještę zeleznic nebylo, vozeno do Moskvy nevypravoval; snad toho nevędęl a jestli a po dlouhém trmácení štastnę męsta dojel vędęl, nám vypravovati za dobré neuznal. a Fielda slyšel. Ani délka, ani trampoty My notári zacátecníci jsme tenkráte cesty ho nezadrzely, všechno snášel, všechno ovšem ani s desátý díl nerozumęli tomu, trpęl, jen kdyz slyšeti mohl slavného umęlce.«co pan ucitel nám vypravoval, ale starší Pan ucitel pravdu povędęl, jen ze ne záci, kterí jiz nękteré skladby slavných celou. Vęc dopadla takto : Vyptav se na mistrű znali, jakmile pan ucitel jmeno nę- bydlištę Fieldovo, vrazil celý udychtęuý kterého mistra vyslovil, ihned pokyvovali Ic tomuto do svętnice se slovy: hlavami na znamení, ze jméno to jest jim »Dvę stę mil jedu za vámi, abych vás dobre známo. Ostatnę męl pan ucitel ten vidęl a slyšel!« chvalitebný zvyk, ze pokrocilejším svým »Kdo jste?« tázal se Field, »a odkud?« zákűm vzdy vypravoval nęco o zivotę toho »Jsem pianista z Vídnę,« odvętil Hum- hudebníka, jehoz skladbu právę męli hráti. mel. Svého jména nerekl. »Prosím vás, za- Rozjarený a rozpovídaný pan ucitel ještę hrajte mi nęco; horím iledockavostí slyšeti nám dlouho recnil a rozlicné episody ze vás.« zivota slavných hudebníkű vypravoval. Na- Field usmav se, prisedl ku klavíru a posledy urcil jednotlivým oddęlením, kdy zahrál jedno salonní svoje notturno. Jak které bude míti cvicení a dav ještę nękteré známo byl Field otcem tohoto druhu skladeb. jiné rozkazy, nás propustil. Hummel poslouchaje témęr ani nedýchal. Právę odzvonili poledne, kdyz jsem Field dohrál a vstal. »Tak,« pravil s Frantíkem vybęhl ze školy. Bęzel jsem k svému hosti, »zahrál jsem vám, jak jste domű klusem, abych honem mohl vypravo- si prál; nyní ale zahrajte vy mnę, abych vati, co má šestiletí pamęt ve škole zachy- zvędęl, jak vy tam ve Vídni hrajete!« tila. Pribęhl jsem domű sotva dechu popa- Hummel, kterému v hlavę zvucelo právę daje a jiz mezi dvermi zacal jsem hlásati prednesené notturno, sáhl do lclávesű a síní své dűlezité noviny. Műj dobrý tatík s pra- rozezvucela se prekrásná variace na toto vou otcovskou trpęlivostí prijímal műj ne- notturno; bylt Hummel v improvisaci a ve konecný, jako Okeanos stále v sebe se vra- varirování mistrem a v tehdejší dobę ne- cející rapport a slíbil mi, kdyz se budu dostizitelným. hezky ucit a pęknę poslouchat, ze dostanu Field, který se zatím pohodlnę uvelebil housle. do lenošky, uslyšev prvních nękolik aklcordű Umluvil se jiz dríve s panem ucitelem, trhl sebou. Hummla ani osobnę, ani z obrazu ze nękdy po vánocích bude pan ucitel mne neznal, nýbrz jen z jeho d_1. Hummel právę zvláštę vyucovati tomuto nástroji u nás v bohatou figuraci odíval thema notturna doma; do té doby aby mne spolecnę s ostat- Fieldova, kdyz Field vyskocil a chopiv ními hudebními rekruty v zacátky hudby obęma rukama Humtnla za ramena zatrásl uvádęl. jím a v pravé hudební extasi zvolal: »Clo- (Pokracování.) @ler Veškeré starší rocníky „Cyri11a11 naá na skladę redakce „Cyrilla” v Karliné. 1 S hudební hrllohon císlo 3. Nákladem vydavatelovým. — Knihtiskárna »Politiky» v Praze. | ||||
|