|
| ||||
| ||||
|
k(atolickoll posvit iiun
Cyrillské. 1890. Rocllík RVII, F. J. LEHNER. C1SIO 4. Jl~iiiriii..i~ip./imioi~iiwriiiiiiiii~iiiii~iziiiiii.r~iviii~~oiiim~onii~iiiiooiiiouioiiiii 1. Prípravná doba Cyrillská. Píše F. J. Leh)ier. (Pokracováni). Po zdárném provedení cvicily se Missa surdum. O té chvíle bral se obrod zpęvu Quarta a Quinta od Skuherského a 112issa církevního v Beznę klidnę a bez prűvodu pro Defunctis od Witta op. g., dvę další — jazykű. Pęstitel ryzé hudby posvátné mše gregorianské, pak skladby Wittovy, ducha tou męrou nadšeného a opravdivého, Stehleovy a Greithovy. Hudebníci však ne- jakým jest Václav Vanęk, nezűstává však prestávali odporovati a babicky pomlouvati. státi pri skladbách vęku prítomného, nýbrz Na vylécení duševní choroby uzil reditel bére se rychle az ke zrídlűm polyfonie cír-- léku zcela zvláštního. Na Bozí Tęlo pozval kevní, ke skladbám mistrű starých. Reditel hudebníky, kterí u vdp. dękana se toho do- Vanęk vzil se záhy v krásy jejich a uvedl máhali, aby jim dovolil na kruchtę si za- na repertoire Orlandovu mši »Octavi Toni«, hráti. Prijda záhy na kruchtu, vytáhl ze Haslerovu »Super Disit Maria«, Palestrinovu skrínę zaprášené housle, klarinety, trotnpety »Iste Confessor« a Vittoriovu »Quarti Toni«. a coruy, rozlozil po pultech Fűhrerovu mši Duch rídícího prechází prirozenou męrou do C a s touzebností ocekával výsledek. i na celý sbor. A tak se stalo i v Beznę. 1'o hlucném Kyrie zapęl knęz Gloria. Re- Kdyz po delším prednášeni skladeb starých ditel vytáhl všecky rejstríky, udęlal dle predlozila se zpęvákűm mše Stehleova »Salve starého zpűsobu porádnou kadenci, po níz Regina« v dobách drívejších nacvicená, pra- hudebníci i zpęváci trikrát ještę opakovali vili, ze si radęji zazpívají mši gregorianskou. »Gloria in excelsis Deo« a pak hlucnę se V tak utęšeném rozkvętu udrzoval se ko- dále pokracovalo. Slovu nebylo rozumęti, stelní sbor stále doplńováním sil pęveckých jedinę strašný hrmot rozléhal se kostelem. z mládeze školní a dospęlých osadníkű. Zrí- Veškeré oddíly F hrerovky štastnę se od- zení Obecné jednoty Cyrillské bylo v Beznę byly. U oltárű opakovalo se to s podobnou s jásotem uvítáno a povstala zde hned první »slávou«. A konec »slávy« ? Byl blahodárný. Jednota Cyrillská v diecési Litomęrické, Zpęváci zaprísáliali reditele, aby nikdy více která dosud v piném rozkvętu se nachází, k podobné produkci nesvoloval, svatosvatę jak pozdęji uvedeno bude. slibujíce, ze radęji zapęjí zbozný a prostý chorál. Mluvili od srdce. Kdo poznal a po- Arcidiecése Prazská. cítil velebnost zpęvu v pravdę církevního, Po organisaci snah k opravę a zvelebení nenavrátí se jiz nikdy více k hudbę svętské presného zpęvu církevního celících bylo byt i mistrné, která od církevní se liší jako nutnę treba strediska, odkud by stále vy- den a noc. Lék zázracnę pűsobil. Pramen zarovaly paprsky svętla do veškerých íihlű pomluv vyschl a pri suchu babickám jazyk milené vlasti. Jelikoz tehdejší pomęry po- zdrevęnęl. Odpor naprosto urniknul. Moudrý litické za vlády liberální nedopouštęly zádné reditel rázem zvítęzil methodou — per ab- nadęje na zrízení velké Jednoty Cyrillské, | ||||
|