|
| ||||
| ||||
|
— 31 —
FEUILLETON. 2 M Ý C H P A M Ę T 2_ Cyrillistúm pro radost napsal Dr. Rudolf D7olrtattus. (Pokracován[.) Milý ctenári ! pochlubil se s Mozartovou Es dur, kde se Cekala Tę hladového nękdy mísa kned- mu nejvíce líbila pękná sice, ale církevního líkű se zelím, z nęhoz dvojnásobná porce rázu v sobę nechovající fuga na »Hossana« uzeného koukala? Jsa zízniv, byl's ujištęn, a »Sanctus«. Prišel advent. Pan ucitel, který ze Ti príchystán bude korbel dobrého, cerst- jako vsichni starší lidé byl trochu zimo- vého, studeného, zdravého, vylezelého, pęni- mrivý a pak také v kazdé noze męl jeden vého piva? A pamatuješ se, jak pri vzpo- kukań s kurátky cili podagry, chodil v ba- mínce na tyto touzebnę ocekávané pochoutky, ckorách na roraty. Tęšil se velmi na vá- hlad i zízeń Tvá nękolik metrű nad normál noce, na které tenkráte chystal jakousi pa- stoupaly a Ty jen horel's nedockavostí, storálku od Haydena. brzo-li budeš mocí predrahou tu mísu na- Nękolik dní pred štędrým dnem jel zvati svcu a chvęl Jsi se touhou, brzo-li s mým otcem do Prahy, odkudz privezli bude Ti popráno s piným, k ústűm nahnu- celou haldu balíkű a pak od Primasű asi tým korbelem alespoń ctvrt hodinv dívati pęt cíperných štęnat, které zvláštę povedená se vzhűru ku hvęzdám ? várka vrhla. Upomeń se na to, ctenári predrahý, a I já jsem se tęšil na vánoce. liezky zivę si to predstav; pak budeš míti Tenkráte to nebylo ještę v modę stavęti slabounký odstín pocitu té nedockavosti a vánocní stromecky, za to tím více staví- touhy, onoho duševního hladu a muzikantské valy se Betlémy a to v rozmęrech co mozno ríznę, které ve tiine vyvolal tatíkűv slib: nejvętsích. Kdo jen trochu mohl, upravil si Budeš-li se dobre uciti a pęknę poslouchati, Betlém na zvláštním stolku; nebo na skríni, dostaneš housle. Lacnęl jsem a zíznil jsem ano mnozí trebas pűl svętnice vyklidili, aby po houslích a hle! Nyní se mi v dálí uka- tam mohli dáti stupńovité, az ku stropu sa- zovaly guslenky a ty guslenky męly býti hající lešení, jez pokryli papírovými skalami, mé, ale kdy? Az prý nękdy k Jezíšku a to chvojím a mechem a do nęhoz zastrkali ještę jen tenkráte, kdyz se budu dobre ucit pino figurek Betlémských. Centrum všeho a pęknę poslouchati. ovšem byl Jezíšek v jeslickách polozený. »A kdy bude Jezíška?« ptal jsem se Na štędrý den pal; a po celou dobu vánocní otce. klekávali všichni domácí u vecer pred Be- A dobrý tatík mi to nękolika zpűsoby tlémem a zpívávali Jezíškovi koledy, vykládal, kolikrát totiz do tęch dob bude I u nás ve dvore zachovával se tento ještę sobotní výplata, kolikrát se ještę musím krásný, v pravdę katolický obycej. Ve velké vyspat a podobnę. ratejnę postaveny byly rozsáhlé jesle a »Tatínku, víš co, dej mi ty housle hned« všechna dvorská chasa se tam vecer po mínil jsem resolutnę, »já se dobre ucím; dojení a po krmení scházela a zpívala vá- poslouchej, co umím.« A zacal jsem odrí- nocní písnę, jez Francek predrílcával a po- kávati celý ajmolanc, a ochotnę a bez po- klasný na tahací harmoniku doprovázel. Mezi bídky jsem precetl ze slabikáre clánek, jak jednotlivými slokami zapískal skotak na svűj Tonda rozbil dzbán, zkrátka všemozným starý fagot ní;jal:ou dudáckou melodii. Na zpűsobem jsem se snazil na oci vystaviti to se modlili a zase zpívali. Jednoduchý celou zásobu svého vędęní. tento zpęv a modlitba všechny povznášela ; Dobrý tatík všechno poslouchal, ale stál všichni cítili, ze jsou dítky Kristovy, jenz na svém, zc jenom Jezíšek mi housle pri- i pro nę, pro ty chudé dęlníky se narodil. nese a to jen tenkráte, budu-li do tęch dob Kde pak by dnes co takového v pan- stále pilný, hodný a poslušný, a nic mi ne- ských dvorech nalezl! Męl jsem doma také prospęlo, ze jsem tatíka šestiletýma rukama své jeslicky a to velmi krásné, s voskovým za krk uchopiv, ze vší síly škrtil, abych mu Jezíškem a pcknýmí figurkami, ale prece ukázal, jak moc ho mám rád a ze jsem jsem radęji bęhával do ratejny, kde to bylo lconecnc s plácem i všechny modlitbicky veselejší. odríkal, kde jakou jsem umęl. Nic naplat! Itentokráte jsem si postavil svűj:Betlém; 1)nové prišli a dnové minuli ; minulo otec sice stavęl a já pobíhal kolem nęho. i posvícení, o kterém tenkráte pau ucitel Byl jscui pin radostného ocekávání, ze jisto- | ||||
|