Feuilleton (Z mých pamětí)
Ročník: 1890; strana: 39,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 39 —



Celkovému dojmu prvých tri vęt vadl stálý, jedno- vracející se slovní refrain ,ora pro nobisa, coi musí

hybný a následkem toho více vzletu postrádajici prű- nyní ovšem ponecháno býti vkusu obratného dirigenta.

vod varhanní. Téz ve vętę pátę a šesté zdá se býti Jelikoi nLitaniae lauretanae,, auctore Ludovico Holaiu

stálý ctyrhlasný prűvod sborovým tríltlasným cástem jest skladbou, která v cásti zpęvné obratným strídáním

místy zbytecnę pridęleným bremenem. Zajisté získala hlasű vzletnę pűsobícím úcinkem minouti se neműie

by vynecháním nękterých míst v prűvodu rozmanitost a mimo to iádných obtízí neciní, doufám, ie kűrűm

skladby nejen ve formę, ale vűbec v celkovém dojmu svędomitým výborný materiál poskytne.

stupńován[ ušlechtilého roucha hudebního na stále Jan Ev. Zclinka-









FEUILLETON.



Z M Ý C H 2= A M Ę T 2.

Cyrillistűm pro radost napsal Dr. Rudolf 111ontantós. (Pokracování.)



Nastalo dlouhé rokování a vyjednávání. cem. Dęlali jsme vlastnę jen povyk, v nęmz

Podával jsem návrh za návrhem, avšak ro- mimo krásného textu nebylo ani za mák

dinná rada všechny zamítala a rozhodnę za- krásy, avšak prece nebyla to zádná urázka

mítla i ten návrh, dle nęhoz jsem chtęl jíti svatého. Všechna rozpustilost byla nás da-

s houslemi do ratejny pomáhat poklasnétnu leka v této chvíli a ze jsme to lépe neu-

a skotákovi v muzicírování. Konecnę bylo męli, to nám Pán Bűh za zlé nepokládal.

ustanoveno, aby Rozka došla pro Frantu, Jej chválí nejen klokotání slavíka ale i skrehot

s címz jsem ochotnę souhlasil i já. A tak krkavce.

byl Franta z nouze dobrý. V staré jedné francouzské legendę jsem

Byl tu hned; a jak rád pribęhl! Vędęl se docetl, ze za Filippa Smęlého, kterýz

zajisté, ze pri takou é prílezitosti smlsne by1 synem sv. Ludvíka, prišel ke dvoru

nęco na zub. A nemýlil se. Preochotnę vy- královskému sbor znamenitých pęvcű, pre-

klízel, co mu na míse bylo predlozeno a krásných hlasű. Pred králem a jeho dvore-

ukládal do hlubin svého zaludku, jako kdyz ninstvem zpívali rűzné skladby církevní

na pilno o zních prekládají snopy ze zebri- i svętské tak umęlecky výtecnę, ze v nad-

náce do poloprázdné stodoly. Však jsem šení uvedli všechny své posluchace. Ku

také na nęj hartusil, aby si pospíšil, ze konci zpívali ještę jeden známęjší hymnus

budeme hrát a zpívat. ku chvále Bozí slozený a tu prítomný jeden

Popustiv knoflíky, prohlásil po chvíli, ze starecek, který hymnus tento také znal,

zatím má dost. Nastala produkce. ToC si zacal chraplavým hlasem a v úpiné disso-

pomyslíte, milí Cyrillisté, jaké quality asi nanci jim prizvukovati. Posluchaci, nelibę

byla, kdyz muzikant neumęl hrát a zpęvák dotceni, zacpávali si uši a okrikovali starce,

zpívat. Francek kricel chraplavým hlasem aby mlcel; ten ale, klece na zemi, ruce

ne podle melodie, do které beztoho nikdy maje sepjaté a oci k nebesűm obrácené

trefiti nemohl, nýbrz podle své libosti a já, zpíval dále sám, i kdyz zpęváci umlkli. A

— inu já jsem následoval onoho basáka tu prý se ozval hlas, jako shűry pricháze-

v známé anekdotę, která vypravuje, ze kdys jící: »Jedinę zpęv tohoto starce Bolíu se

pri jedné orchestrální produkci basák - dil- líbil.«

letant docela nęco jiného škrtal, nez dle Jest to legenda, o jejíz pravdivosti po-

predlozených partessű hráti męl. »Co vy, chybovati műze, kdo clice, ale o tom nikdo

basálcu, tam jinak hrajete!« rozkrikl se ka- nepochybuj, ze úsudky lidské nejsou úsudky

pelník. A basák krátce na to dí: »ta basa Bozí. Bűh nezacpává uší svých pred zpę-

je má a já si tedy mohu na ni hrát, co vem, trehas neumęlým, kdyz tento vyriuul

chci.« — Housle byly mé a já jsem si tedy se z duše cisté a ze srdce pravou zbozno-

na nę škrtal, co jsem chtęl a jak jsem stí napinęného. Snad prijal i naši dętskou

chtęl, bez toniny, bez taktu a Francek do produkci jako od nedochűdcat.

toho kricel také jak chtęl; vzdyt jeho chrtán Muzicirovali jsme hodnę dlouho a porád

by1 jeho. v klece, az nám otec műj pripomenul, ze

Oba jsme kriceli pred Betlemem a pro- jest toho pro dnešek jiz dost. »Nechte toho,

vádęli jsme koledy, které Francek beztoho dęti, a pojdte,« dolozil.

znal nazpamęf, bývaje v ratejnę predrílcáva- Vstali jsme a šli jsme do predního po-

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ